[Bible padeřovská, Píseň písní]
editor: Michalcová, Anna; Voleková, Kateřina
Österreichische Nationalbibliothek (Vídeň, Rakousko), sign. Cod. 1175. 1432–1435

oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., Praha 2021–2022

Tato edice je autorské dílo chráněné ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, a je určena pouze k nekomerčním účelům.

Obecné ediční zásady

Elektronické edice jsou pořizovány výhradně z rukopisů, prvotisků a starých tisků z období 13.–18. století (resp. 1780; v odůvodněných případech jsou možné přesahy i za uvedené rozmezí). Při jejich vytváření je uplatňován kritický přístup k vydávanému textu. Texty jsou transkribovány, tj. převedeny do novočeského pravopisného systému, s tím, že jsou respektovány specifické rysy soudobého jazyka. Elektronické edice vznikají na akademickém pracovišti zabývajícím se lingvistickým výzkumem, proto je kladen mimořádný důraz na interpretaci a spolehlivý záznam jazyka památky.

Transkripce textů se řídí obecně uznávanými edičními pravidly, jimiž jsou pro období staré a střední češtiny zejména texty Jiřího Daňhelky Směrnice pro vydávání starších českých textů (Husitský Tábor 8, 1985, s. 285–301), Obecné zásady ediční a poučení o starém jazyce českém (in: Výbor z české literatury od počátků po dobu Husovu. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1957, s. 25–35) a Obecné zásady ediční a poučení o češtině 15. století (in: Výbor z české literatury doby husitské. Svazek první. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1963, s. 31–41) a text Josefa Vintra Zásady transkripce českých textů z barokní doby (Listy filologické 121, 1998, s. 341–346). Tato obecná pravidla jsou přizpůsobována stavu a vlastnostem konkrétního textu. Při transkripci textu editor dbá na to, aby svou interpretací nesetřel charakteristické rysy jazyka a textu, zároveň však nezaznamenává jevy, které nemají pro interpretaci textu či jazyka význam (tj. např. grafické zvláštnosti textu). Tyto obecné ediční zásady jsou v elektronické edici doplněny o specifickou ediční poznámku vážící se ke konkrétnímu textu.

Součástí elektronických edic je textověkritický a poznámkový aparát, jehož obsah a rozsah je zcela v kompetenci jednotlivých editorů. Bez výjimek jsou v kritickém aparátu zaznamenány všechny zásahy do textu, tj. emendace textu (uvozené grafickou značkou ]). Uzná-li to editor za vhodné, může k vybraným úsekům uvádět také transliterované znění předlohy (v tomto případě následuje transliterovaná podoba za dvojtečkou). Pravidelně jsou zaznamenávány informace týkající se poškození či fragmentárnosti předlohy, nejistoty při interpretaci textu atp. Naopak výjimečně jsou zachyceny mezitextové vztahy.

Elektronické edice neobsahují slovníček vykládající méně známá slova. K tomuto účelu slouží slovníky zapojené do jednotného vyhledávacího systému Vokabuláře webového (http://vokabular.ujc.cas.cz/hledani.aspx), případně též slovníky nezapojené do tohoto vyhledávání (http://vokabular.ujc.cas.cz/zdroje.aspx).

V širším kontextu a podrobněji jsou uplatňované ediční zásady popsány v práci Aleny M. Černé a Borise Lehečky Metodika přípravy a zpracování elektronických edic starších českých textů (ke stažení zde), kterou v roce 2016 certifikovalo Ministerstvo kultury ČR.

Komentář editora k textu

Bible padeřovská

Text Padeřovské bible (dále též BiblPad) představuje nejstarší a úplné znění českého biblického překladu tzv. třetí redakce (srov. Kyas 1997, s. 99–102).

1. Popis rukopisu

Rukopis je uložen v Rakouské národní knihovně ve Vídni pod signaturou Cod. 1175.[1] Srov. záznam v online katalogu: http://data.onb.ac.at/rec/AC13954505 (citován stav z 30. 1. 2019); podrobný popis viz Schwarzenberg 1972, s. 5–10. Rukopis je v digitalizované formě přístupný v digitální knihovně Rakouské národní knihovny: http://data.onb.ac.at/rep/10028CB6; citován stav z 11. 6. 2021. Podle kolofonů byl psán v letech 1432–1435 pro husitského hejtmana Filipa z Padeřova, sídlícího na hradě Ostromeči, písařem Janem z Prahy, řečeným Aliapars. Pergamenový rukopis o velikosti 47 × 31 cm má 443 listů a je bohatě iluminován. Kolem roku 1600 byla bible na popud Karla staršího ze Žerotína nově převázána, při vazbě však místy došlo seříznutím listů k poškození výzdoby a marginálních poznámek. Bible padeřovská obsahuje celý Starý i Nový zákon včetně Druhé knihy Ezdrášovy a Listu Laodicenským a četné biblické předmluvy (srov. Kyas 1997, s. 102).

2. Specifika biblického překladu

Na překladu třetí redakce staročeské bible začal pracovat jediný autor nejspíše kolem roku 1410. Nově přeložil Starý zákon a podstatně revidoval Nový zákon. Snažil se o „jednolitý překlad s jistými překladovými typy, o jednotnou terminologii a jednotný překlad latinských výrazů“ (Kyas 1997, s. 102). Podrobnosti o latinské předloze se dozvídáme z doslovu k novému přetlumočení, který je dochován ve dvou opisech, v Bibli šafhauzské a Bibli nymburské. Podle něho byla tato redakce přeložena ze starší verze latinské Vulgáty z konce 11. století (z dobré staré biblé latinské, ješto jie bylo tři sta let a několik a dvaceti, Kyas 1997, s. 101), která byla navíc opravena podle latinského korektoria (tomu jest byla prvé opravována podlé korektora, ješto slóve oprávce biblé, tamtéž). Tato starší Vulgáta se zněním poněkud lišila od obvyklé předlohy českých biblických překladů typu Pařížské bible (tu shledáš, kterak sú na mnohých miestech biblé obecné nové pokaženy: někde slova změňována, někde výkladu přimiešeno v tekst, někde přidáno, ješto nemá býti, někde umenšováno, tamtéž). Překladatelův výběr správné, opravené latinské předlohy je provázen snahou o přesný překlad. Třetí redakce se vyznačuje často až otrockým napodobením latinského způsobu vyjadřování, čímž dochází ke ztrátě živosti překladu, kterou se vyznačovala první redakce (Kyas 1997, s. 111).

Nejstarší doklady na překlad třetí redakce pocházejí z Postily nedělní mistra Jana Husa z roku 1413 a nacházejí se v perikopách z části Lukášova evangelia a celého Janova evangelia (srov. Kyas 1997, s. 73–77, 99). Ke třetí redakci patří nejméně jedenáct celých biblí, které mají vcelku jednotný text na základě společné předlohy (Kyas 1997, s. 106), nejstarší z nich je Bible padeřovská dokončená roku 1435. V Písni písní podobně jako v některých jiných knihách (např. v Lukášově evangeliu) roste rozdíl mezi Biblí padeřovskou a mladší revizí třetího překladu, kterou obsahuje většina mladších rukopisů 3. redakce.

3. Ediční zpracování

Bible padeřovská nebyla dosud v celistvosti edičně zpracována, zveřejněny byly pouze vybrané části. Text biblických předmluv byl zveřejněn v kritické edici těchto textů (Staročeské biblické předmluvy, 2019; Prol. 3 ad R, Prol. ad Phm, Prol. ad Hb: základní text; Prol. HierPaul, Prol. ad Pentat, Prol. ad Jos, Prol. HierGal, Prol. 1 ad Par, Prol. 2 ad Par, Prol. ad Esd, Prol. ad Tob, Prol. ad Jdt, Prol. ad Est, Prol. 1 ad Job, Prol. 3 ad Job, Prol. 1 ad Ps, Prol. 2 ad Ps, Prol. 3 ad Ps, Prol. 1 ad Pr, Prol. 2 ad Pr, Prol. ad Eccl, Prol. ad Sap, Prol. ad Sir, Prol. 1 ad Is, Prol. 2 ad Is, Prol. 1 ad Jr, Prol. 2 ad Jr, Prol. 3 ad Jr, Prol. ad Bar, Prol. ad Ez, Prol. 1 ad Dn, Prol. ad Duodec, Prol. 1 ad Os, Prol. 2 ad Os, Prol. 3 ad Os, Prol. 1 ad Jl, Prol. 2 ad Jl, Prol. 3 ad Jl, Prol. 1 ad Am, Prol. 2 ad Am, Prol. 1 ad Abd, Prol. 2 ad Abd, Prol. 1 ad Jon, Prol. 3 ad Jon, Prol. 1 ad Mi, Prol. ad Mi, Prol. 1 ad Nah, Prol. 2 ad Nah, Prol. 1 ad Hab, Prol. 3 ad Hab, Prol. 1 ad So, Prol. 2 ad So, Prol. 1 ad Agg, Prol. 2 ad Agg, Prol. 1 ad Zch, Prol. 2 ad Zch, Prol. 1 ad Mal, Prol. 2 ad Mal, Prol. 1 ad Mach, Prol. 2 ad Mach, Prol. 3 ad Mach, Prol. Damas, Prol. 1 ad Mt, Prol. 2 ad Mt, Prol. ad Mc, Prol. 1 ad L, Prol. 2 ad L: různočtení). Jednotlivé biblické knihy jsou postupně zveřejňovány v rámci edičního modulu Vokabuláře webového.[2] Srov. [Bible padeřovská, Matoušovo evangelium]. Ed. Hořejší, Michal, Batka, Ondřej, Voleková, Kateřina. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i., oddělení vývoje jazyka 2019 [cit. 11. 6. 2021]. Dostupné z: http://vokabular.ujc.cas.cz/moduly/edicni/edice/{27938e77-2cc9-48b2-ab8d-caa144454c4d}/. [Bible padeřovská, Markovo evangelium]. Ed. Janoch, Jakub, Svobodová, Andrea. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i., oddělení vývoje jazyka 2020 [cit. 11. 6. 2021]. Dostupné z: http://vokabular.ujc.cas.cz/moduly/edicni/edice/{75b06a31-0279-4448-b12a-51b6d0d11179}/. Edice Písně písní byla zpracována v rámci diplomové práce Jazykový rozbor českých překladů Písně písní před Biblí kralickou Anny Michalcové obhájené roku 2021 v Ústavu českého jazyka a teorie komunikace Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.

3.1 Píseň písní

Píseň písní se v Bibli padeřovské nachází na ff. 227vb–229ra. V textu nacházíme rubriky (titulky), které uvozují jednotlivé části na základě mystického pojetí (např. Hlas Kristóv, Hlas cierkve). Jejich znění se liší od klementinské Vulgáty, kde se objevuje jen označení Sponsa nebo Sponsus. V rukopisu jsou psány červeným inkoustem.

3.1.1 Forma zápisu, písař a pravopis

Bible je psána jedním písařem, který užívá diakritický pravopis s prvky spřežkového pravopisu. Používání diakritiky ve tvaru tečky je vcelku pravidelné (např. grafém značící hlásku š, v platnosti hlásky ř či ż v platnosti ž), spřežka cz značící hlásky c, č je užita minimálně, taktéž spřežka pro hlásku č (např. Ocżi /Oči/ BiblPad 228vb), místy se objevuje rz ve funkci ř (např. Rzietiezky /Řetiezky/ BiblPad 227vb). V zápise diakritiky není písař zcela důsledný, někdy chybí (např. Wecżeradlo /večeřadlo/ BiblPad 228ra) a někdy je zapsána nadbytečně.

Čárka pro označení kvantity vokálu je méně častá (např. wóni /vóni/ BiblPad 228ra; Pláſt /Plást/ BiblPad 228ra), někdy se na konci slova objevují gemináty pro označení dlouhých vokálů, např. grafém ij nebo ee (neuchylee /neuchýlé/ BiblPad 228ra, licíj /lící/ BiblPad 228rb), výjimečná je kombinace spřežky a diakritiky (např. lidée /lidé/ BiblPad 379ra). K členění textu na věty a větné úseky je pravidelně užívána interpunkce ve tvaru tečky, zvýrazněné červeně, k označení tázacích vět slouží otazník. Začátky vět signalizují velká písmena podbarvená žlutou barvou. Červenou barvou jsou dále psány nadpisy, přičemž iniciály kapitol jsou střídavě provedeny modře a červeně.

3.1.2 Ediční zásady

V transkripci se řídíme obecně uznávanými edičními pravidly, ve stručnosti upozorníme na některé specifické jazykové jevy staročeského textu Písně písní. Na hláskoslovné rovině respektujeme např. monoftongizaci ie > í (např. přítelnice Ct 6,3), ztrátu jotace ie > é (např. přételnice Ct 4,1), kolísání r/ř (např. Hlas Kristóv Ct 2,1 / Křistóv Ct 2,7; srov. Gebauer 1963, s. 337, 346), případy regresivní asimilace a neutralizaci znělosti na konci slov. Jotaci zachycujeme v krátkých i v dlouhých slabikách tam, kde je historicky náležitá, nenáležitou jotaci emendujeme. V otázkách kvantity přihlížíme k Bibli cisterciácké,[3] New York, Pierpont Morgan Library, sign. MS M.752. zvláště tam, kde i tento pozdější pramen zachovává archaický stav.

Emendujeme pouze písařské chyby, jako jsou vynechaná písmena a slova apod. Na ojedinělé opravy provedené samotným písařem neupozorňujeme. V poznámkách též nekomentujeme případy chybějící nebo nadbytečné diakritiky. Vynechaný text oproti předloze doplňujeme podle Bible cisterciácké, v poznámce připojujeme znění klementinské Vulgáty.[4] The Clementine Vulgate Project, dostupné na WWW: http://vulsearch.sourceforge.net/html/Ct.html; citován stav z 31. 8. 2021. Na chybějící text oproti latinské předloze, který nelze doplnit z variantního pramene, upozorňujeme v poznámce (+ lat.). Jedná-li se však o text, který je vypuštěn i ve variantních latinských pramenech, tuto skutečnost uvádíme pouze v poznámce (+ lat., nemá var.). Dále upozorňujeme na přidaný text nemající oporu v klementinské Vulgátě (navíc oproti lat.), případně připojujeme variantní latinské znění daného místa (var.) podle kritické edice Biblia Sacra iuxta Latinam vulgatam versionem ad codicum fidem XI (1962).

Rubriky (titulky) v edici klademe do závorky. V poznámce neupozorňujeme, že nemají oporu v klementinské Vulgátě, která obsahuje rubriky jen v malém množství a jiného charakteru (viz výše).

Text dělíme na verše a odstavce podle klementinské Vulgáty. Členění Písně písní na kapitoly se v Bibli padeřovské liší jen v případě začátku šesté kapitoly, která začíná veršem 5,17 (posledním veršem předchozí kapitoly). Přímou řeč v Písni písní označujeme v souladu s kritickou edicí Staročeská Bible drážďanská a olomoucká, IV: Tobiáš–Sirachovec (1996, s. 426–437).

Literatura

Biblia Sacra iuxta Latinam vulgatam versionem ad codicum fidem […], XI, Romae 1962.

The Clementine Vulgate Project, dostupné na WWW: http://vulsearch.sourceforge.net (citován stav z 31. 1. 2020).

Gebauer, Jan (1963): Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví, Praha, 2., doplněné vydání.

Kyas, Vladimír (1997): Česká bible v dějinách národního písemnictví, Praha – Řím.

Michalcová, Anna (2021): Jazykový rozbor českých překladů Písně písní před Biblí kralickou, nepublikovaná diplomová práce, Praha, Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Ústav českého jazyka a teorie komunikace.

Schwarzenberg, Karl (1972): Katalog der kroatischen, polnischen und tschechischen Handschriften der Österreichischen Nationalbibliothek, Wien.

Staročeská Bible drážďanská a olomoucká, IV: Tobiáš–Sirachovec (1996), Vladimír Kyas – Věra Kyasová – Jaroslava Pečírková (eds.), Praha.

Staročeské biblické předmluvy (2019), Kateřina Voleková – Andrea Svobodová (eds.), Dolní Břežany.

Práce používá data, které poskytuje výzkumná infrastruktura LINDAT/CLARIAH-CZ (https://lindat.cz) podporovaná Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky (projekt č. LM2018101).

1 Srov. záznam v online katalogu: http://data.onb.ac.at/rec/AC13954505 (citován stav z 30. 1. 2019); podrobný popis viz Schwarzenberg 1972, s. 5–10. Rukopis je v digitalizované formě přístupný v digitální knihovně Rakouské národní knihovny: http://data.onb.ac.at/rep/10028CB6; citován stav z 11. 6. 2021.
2 Srov. [Bible padeřovská, Matoušovo evangelium]. Ed. Hořejší, Michal, Batka, Ondřej, Voleková, Kateřina. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i., oddělení vývoje jazyka 2019 [cit. 11. 6. 2021]. Dostupné z: http://vokabular.ujc.cas.cz/moduly/edicni/edice/{27938e77-2cc9-48b2-ab8d-caa144454c4d}/. [Bible padeřovská, Markovo evangelium]. Ed. Janoch, Jakub, Svobodová, Andrea. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i., oddělení vývoje jazyka 2020 [cit. 11. 6. 2021]. Dostupné z: http://vokabular.ujc.cas.cz/moduly/edicni/edice/{75b06a31-0279-4448-b12a-51b6d0d11179}/.
3 New York, Pierpont Morgan Library, sign. MS M.752.
4 The Clementine Vulgate Project, dostupné na WWW: http://vulsearch.sourceforge.net/html/Ct.html; citován stav z 31. 8. 2021.
logo ÚJČCopyright © 2006–2022, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2022, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2022, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 15 lety, 6 měsíci a 9 dny; verze dat: 1.1.21
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).