Nový zákon muzejní mladší
Nový zákon muzejní mladší (dále též BiblMuzMlNZ) je zástupcem tzv. lupáčovské úpravy Nového zákona. Jedná se o zvláštní kompilační zpracování staročeského biblického překladu připisované utrakvistickému knězi Martinu Lupáčovi z Chrudimi (zemřel roku 1466 nebo 1468), na které pak navázala 4. redakce.
1. Popis rukopisu
Iluminovaný rukopis je uložen v Knihovně Národního muzea, signatura I D 13. Je menšího kvartového formátu (26,3 × 18,9 cm) o 288 pergamenových listech, přední a zadní předsádku pak tvoří celkem 4 papírové listy. Kožená vazba je novodobá. Podle kolofonu na fol. 261va byl opis dokončen roku 1485: Buď bohu chvála. 1485, I. H. V rukopise zapsaném kaligrafickou bastardou se střídají dvě písařské ruce. Prvního písaře vystřídal na fol. 27ra druhý písař, který pak dopsal celý zbytek Nového zákona. Ten také zapsal červeným inkoustem nadpisy a do záhlaví doplnil názvy biblických knih. V rukopise se objevuje ještě mladší ruka, která připsala do záhlaví čísla jednotlivých kapitol evangelií, na několika místech zaznamenala na okraji odkazy na synoptická místa (např. přípisek Lukáš XI na fol. 6ra k Mt 6,9) a navíc doplnila celé folio 244 s koncem Třetího Janova listu a začátkem Judova listu. Rukopis je poškozen zašpiněním, vlhkostí a ohmatáním, především fol. 1r je špatně čitelné.
Rukopis je neznámého původu. Zdobí jej jedna figurální iluminace Madony s Ježíškem na fol. 1r, kterou lze podle Brodského připsat Mistru lobkovického graduálu (Brodský 2000, s. 10–11, č. 8). Začátky biblických knih pak uvozují ornamentální iniciály dobré úrovně doplněné bordurovou výzdobou. Ornamentální výzdoba rukopisu je po slohové stránce nejbližší pracím z dílny Valentina Noha z Jindřichova Hradce.[1] Na souvislost s Jindřichovým Hradcem může odkazovat i I. H. v kolofonu.
2. Obsah rukopisu
Rukopis obsahuje celý Nový zákon. Na konci rukopisu jsou připsány postní epištoly (ff. 261v–278r) a rejstřík perikop (ff. 278v–285r), poslední folia zůstala prázdná (ff. 285v–288v), pouze s narýsovaným zrcadlem pro pokračování rejstříku. Biblické předmluvy v BiblMuzMlNZ chybí.
2.1 Specifika překladu lupáčovské úpravy Nového zákona
Lupáčova úprava Nového zákona se dochovala ve čtyřech rukopisech. V Novém zákoně Lupáčově (Wien, Österreichische Nationalbibliothek, sign. Cod. 3304, po 1468) a Novém zákoně strahovském (Praha, Strahovská knihovna, sign. DB II 1, 1480–1481) se lupáčovská úprava objevuje až v epištolní části, zatímco Bible lobkovická (Brno, Moravský zemský archiv, fond G 10, inv. č. 122, 1479/1480) a Nový zákon muzejní mladší obsahují tuto úpravu v celém Novém zákoně (srov. Kyas 1997, 115; Kreisingerová 2018, s. 13–15). Tyto dva rukopisy mají k sobě velmi blízko, a to jak z hlediska formy, tak i obsahu. Titulní iluminované folio Bible lobkovické je výtvorem iluminátora Valentina Noha, z jehož dílny pochází i výzdoba o pět let mladšího BiblMuzMlNZ. Oba rukopisy mají stejné výpustky, tzv. homoioteleutona (např. část verše Mt 5,19; 10,19; 23,3; 27,58; Mc 3,8; 15,44; celé verše Mt 10,33; 12,49; 16,10), je tedy možné, že BiblMuzMlNZ je přímým opisem Bible lobkovické.
Výzkum druhé redakce, provedený H. Kreisingerovou, ukázal, že Lupáčova úprava si udržovala výrazný odstup od všech starších redakcí, přesto se jimi nechala v části textu inspirovat, opakovaně se vracela až k nejstaršímu překladu 1. redakce, některá čtení ji pak spojují s revidovaným čtením třetí redakce (srov. Kreisingerová 2019, s. 162).
Co se týče užívané terminologie, Markovo evangelium lupáčovské úpravy se většinou shoduje s druhou redakcí (některé z překladů přejala i třetí redakce): amen – zajisté, benedictus – požehnaný, blasphemare – rúhati sě, daemonium – diábel, discipulus – učedlník, evangelium – čtenie, hypocrita – pokrytec, leprosus – malomocný, paralyticus – dnú zlámaný, Pharisaeus – zákonník, publicanus – zjevný hřiešník, sacerdos – kněžie, scriba – mistr. Často přebírá znění redakce třetí: benedicere – dobrořečiti, daemonium – diábelstvie, parabola – podobenstvie.
V Markově evangeliu z Nového zákona muzejního mladšího je zachyceno též slovo dosud jinde nedoložené, a to sloveso polomcovati za lat. discerpere ‚zalomcovat, zacloumat‘ (Mc 9,25).
3.1 Markovo evangelium
Markovo evangelium je zapsáno kombinací spřežkového a diakritického pravopisu. Písař užívá grafémy s diakritickou tečkou, často se objevují např. grafémy <ẛ>, <ṡ>, avšak kvantitu vokálů a dlouhé ie značí čárkou výjimečně (např. pokrytczíech /pokrytciech/ BiblMuzMlNZ 40va, po míeſtech /miestech/ BiblMuzMlNZ 48rb). Tečku a čárku navíc užívá jako znaménko ve zdůrazňovací funkci i nad jinými literami než nad obvyklou jotou, často se objevují grafémy <ẏ>, <ý> v platnosti krátkého vokálu (např. wrcẏ /vrci/ BiblMuzMlNZ 41ra) nebo v platnosti konsonantu (ẏakoz /jakož/ BiblMuzMlNZ 49va).
V transkripci se řídíme obecně uznávanými edičními pravidly, stručně upozorníme na některé specifické jazykové jevy staročeského textu Markova evangelia. Respektujeme též rozdíly způsobené jiným idiolektem obou písařů. Na hláskoslovné rovině respektujeme např. diftongizaci ú > ou (psáno au, např. kterou měrou BiblMuzMlNZ 37ra, koury BiblMuzMlNZ 49ra), diftongizaci ó > uo (zuostává BiblMuzMlNZ 33va), také v krátkých slabikách o > uo (luože BiblMuzMlNZ 34va), pokles jotace ie > é (rosévač BiblMuzMlNZ 36rb), nástupnické vkladné -r- v čeledi mútiti (se rmútíte BiblMuzMlNZ 38va), regresivní asimilaci (např. v zboru BiblMuzMlNZ 34ra), zjednodušování souhláskových skupin (rosévač BiblMuzMlNZ 36rb). Charakteristickým rysem je velká míra příklonek, zejména -ť připojené k téměř všem slovním druhům (např. onť, učinímť, tehdyť, slovoť), ke slovesům bývá často připojováno -ž (např. A jestliže královstvie v sobě se rozdělíž BiblMuzMlNZ 36ra).
Zápis je poměrně pečlivý. Nachází se v něm obvyklé písařské zkratky, především na konci řádků (narodō /národóm/ BiblMuzMlNZ 46ra) a v nadpisech, kde je pravidelně slovo kapitula zkracováno na ka. či k. Veškeré zkratky rozepisujeme bez upozornění. V zápise se již neobjevuje již náležitá jotace v krátkých slabikách, několik málo případů, které se dají interpretovat dvojím způsobem, přepisujeme ve prospěch dlouhé jotace (otevřieny jsú uši jeho BiblMuzMlNZ 461a, desietník BiblMuzMlN 52rb). Naopak v kritickém aparátě zaznamenáváme velmi časté případy nenáležité jotace. Kromě toho emendujeme pouze ojedinělé zjevné chyby, jako jsou vynechaná písmena, zdvojené zápisy apod. Na narušená místa, které písař opravil sám, neupozorňujeme.
Vynechaný text oproti předloze doplňujeme podle Bible lobkovické a v poznámce uvádíme příslušné znění klementinské Vulgáty.[3] The Clementine Vulgate Project, dostupné na WWW: http://vulsearch.sourceforge.net/html/Mc.html; citován stav z 31. 1. 2020. Chybějící text, který nemá oporu ve variantním prameni, naznačujeme trojtečkou. Jedná-li se však o text, který je vypuštěn i ve variantních latinských pramenech, tuto skutečnost uvádíme pouze v poznámce (+ lat., nemá var.). Upozorňujeme na přidaný text nemající oporu v klementinské Vulgátě (navíc oproti lat.), případně připojujeme variantní latinské znění daného místa (var.) podle kritické edice Nouum testamentum D. N. Iesu Christi Latine secundum editionem Hieronymi, I (1889–1898).
Text dělíme na verše a odstavce podle klementinské Vulgáty. Členění textu na kapitoly v rukopise odráží bez výjimky členění Vulgáty.
Literatura
Brodský, Pavel: Katalog iluminovaných rukopisů knihovny Národního muzea v Praze. Praha 2000.
The Clementine Vulgate Project, dostupné na WWW: http://vulsearch.sourceforge.net (citován stav z 31. 1. 2020).
Eliáš, Jan O. (1971): Rukopisy českých biblí v našich knihovnách, nepublikovaná disertační práce, Brno FF MU.
Kreisingerová, Hana (2018): Vliv Lupáčova Nového zákona na znění českého převodu Tabulí Mikuláše z Drážďan. In: Jazyková euromozaika – místo pro divergenci/konvergenci jazyků, B. Bednaříková – D. Jensenová – P. Stůjová (eds.), Olomouc, s. 10–22.
Kreisingerová, Hana (2019): Základní problémy II. staročeské biblické redakce, disertační práce, Filozofická fakulta Univerzity Palackého, Olomouc.
Kyas, Vladimír (1953): Dobrovského třídění českých biblických rukopisů ve světle pramenů, in: Josef Dobrovský 1753–1953, Julius Dolanský – Bohuslav Havránek (eds.), Praha, s. 227–300.
Kyas, Vladimír (1997): Česká bible v dějinách národního písemnictví, Praha – Velehrad.
Souček, Bohuslav (1967): Česká Apokalypsa v husitství, Praha.
Staročeské biblické předmluvy, Kateřina Voleková – Andrea Svobodová (eds.), Praha 2019.