Nový zákon muzejní mladší, Janovo evangelium
editor: Džunková, Katarína (Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.); Voleková, Kateřina (Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.)
Knihovna Národního muzea (Praha, Česko), sign. I D 13, 1485

oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., Praha 2024

Tato edice je autorské dílo chráněné ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, a je určena pouze k nekomerčním účelům.

E-edice byla připravena v rámci programu Strategie AV21 Paměť v digitálním věku.

Edice vznikla s podporou dlouhodobého koncepčního rozvoje Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., RVO: 68378092.

Při vzniku edice byla použita data a nástroje, které poskytuje Vokabulář webový (https://vokabular.ujc.cas.cz) v rámci výzkumné infrastruktury LINDAT/CLARIAH-CZ (https://lindat.cz) podporované Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky (projekt č. LM2023062).

Obecné ediční zásady

Elektronické edice jsou pořizovány výhradně z rukopisů, prvotisků a starých tisků z období 13.–18. století (resp. 1780; v odůvodněných případech jsou možné přesahy i za uvedené rozmezí). Při jejich vytváření je uplatňován kritický přístup k vydávanému textu. Texty jsou transkribovány, tj. převedeny do novočeského pravopisného systému, s tím, že jsou respektovány specifické rysy soudobého jazyka. Elektronické edice vznikají na akademickém pracovišti zabývajícím se lingvistickým výzkumem, proto je kladen mimořádný důraz na interpretaci a spolehlivý záznam jazyka památky.

Transkripce textů se řídí obecně uznávanými edičními pravidly, jimiž jsou pro období staré a střední češtiny zejména texty Jiřího Daňhelky Směrnice pro vydávání starších českých textů (Husitský Tábor 8, 1985, s. 285–301), Obecné zásady ediční a poučení o starém jazyce českém (in: Výbor z české literatury od počátků po dobu Husovu. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1957, s. 25–35) a Obecné zásady ediční a poučení o češtině 15. století (in: Výbor z české literatury doby husitské. Svazek první. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1963, s. 31–41) a text Josefa Vintra Zásady transkripce českých textů z barokní doby (Listy filologické 121, 1998, s. 341–346). Tato obecná pravidla jsou přizpůsobována stavu a vlastnostem konkrétního textu. Při transkripci textu editor dbá na to, aby svou interpretací nesetřel charakteristické rysy jazyka a textu, zároveň však nezaznamenává jevy, které nemají pro interpretaci textu či jazyka význam (tj. např. grafické zvláštnosti textu). Tyto obecné ediční zásady jsou v elektronické edici doplněny o specifickou ediční poznámku vážící se ke konkrétnímu textu.

Součástí elektronických edic je textověkritický a poznámkový aparát, jehož obsah a rozsah je zcela v kompetenci jednotlivých editorů. Bez výjimek jsou v kritickém aparátu zaznamenány všechny zásahy do textu, tj. emendace textu (uvozené grafickou značkou ]). Uzná-li to editor za vhodné, může k vybraným úsekům uvádět také transliterované znění předlohy (v tomto případě následuje transliterovaná podoba za dvojtečkou). Pravidelně jsou zaznamenávány informace týkající se poškození či fragmentárnosti předlohy, nejistoty při interpretaci textu atp. Naopak výjimečně jsou zachyceny mezitextové vztahy.

Elektronické edice neobsahují slovníček vykládající méně známá slova. K tomuto účelu slouží slovníky zapojené do jednotného vyhledávacího systému Vokabuláře webového (http://vokabular.ujc.cas.cz/hledani.aspx), případně též slovníky nezapojené do tohoto vyhledávání (http://vokabular.ujc.cas.cz/zdroje.aspx).

V širším kontextu a podrobněji jsou uplatňované ediční zásady popsány v práci Aleny M. Černé a Borise Lehečky Metodika přípravy a zpracování elektronických edic starších českých textů (ke stažení zde), kterou v roce 2016 certifikovalo Ministerstvo kultury ČR.

Komentář editora k textu

Nový zákon muzejní mladší

Nový zákon muzejní mladší (dále též BiblMuzMlNZ) je zástupcem tzv. lupáčovské úpravy Nového zákona. Jedná se o zvláštní kompilační zpracování staročeského biblického překladu připisované utrakvistickému knězi Martinu Lupáčovi z Chrudimi (zemřel roku 1466 nebo 1468), na které pak navázala čtvrtá redakce.

1. Popis rukopisu

Iluminovaný rukopis je uložen v Knihovně Národního muzea, signatura I D 13. Je menšího kvartového formátu (26,3 × 18,9 cm) o 288 pergamenových listech, přední a zadní předsádku pak tvoří celkem 4 papírové listy. Kožená vazba je novodobá. Podle kolofonu na fol. 261va byl opis dokončen roku 1485: Buď bohu chvála. 1485, I. H. V rukopise zapsaném kaligrafickou bastardou se střídají dvě písařské ruce. Prvního písaře vystřídal na fol. 27ra druhý písař, který pak dopsal celý zbytek Nového zákona. Ten také zapsal červeným inkoustem nadpisy a do záhlaví doplnil názvy biblických knih. V rukopise se objevuje ještě mladší ruka, která připsala do záhlaví čísla jednotlivých kapitol evangelií, na několika místech zaznamenala na okraji odkazy na synoptická místa (např. přípisek Matouš VI. na fol. 69va k L 11,2) a navíc doplnila celé folio 244 s koncem Třetího Janova listu a začátkem Judova listu. Rukopis je poškozen zašpiněním, vlhkostí a ohmatáním, především fol. 1r je špatně čitelné.

Rukopis je neznámého původu. Zdobí jej jedna figurální iluminace Madony s Ježíškem na fol. 1r, kterou lze podle Brodského připsat Mistru lobkovického graduálu (Brodský 2000, s. 10–11, č. 8). Začátky biblických knih pak uvozují ornamentální iniciály dobré úrovně doplněné bordurovou výzdobou. Ornamentální výzdoba rukopisu je po slohové stránce nejbližší pracím z dílny Valentina Noha z Jindřichova Hradce.

2. Obsah rukopisu

Rukopis obsahuje celý Nový zákon. Na konci rukopisu jsou připsány postní epištoly (ff. 261v–278r) a rejstřík perikop (ff. 278v–285r), poslední folia zůstala prázdná (ff. 285v–288v), pouze s narýsovaným zrcadlem pro pokračování rejstříku. Biblické předmluvy v BiblMuzMlNZ chybí.

2.1 Specifika překladu lupáčovské úpravy Nového zákona

Lupáčova úprava Nového zákona se dochovala ve čtyřech rukopisech. V Novém zákoně Lupáčově (Wien, Österreichische Nationalbibliothek, sign. Cod. 3304, po 1468) a Novém zákoně strahovském (Praha, Strahovská knihovna, sign. DB II 1, 1480–1481) se lupáčovská úprava objevuje až v epištolní části, zatímco Bible lobkovická (Brno, Moravský zemský archiv, fond G 10, inv. č. 122, 1479/1480) a Nový zákon muzejní mladší obsahují tuto úpravu v celém Novém zákoně (srov. Kyas 1997, 115; Kreisingerová 2018, s. 13–15). Tyto dva rukopisy mají k sobě velmi blízko, a to jak z hlediska formy, tak i obsahu. Titulní iluminované folio Bible lobkovické je výtvorem iluminátora Valentina Noha, z jehož dílny pochází i výzdoba o pět let mladšího BiblMuzMlNZ. Oba rukopisy mají stejné výpustky (např. část verše Mt 5,19; 10,19; 23,3; 27,58; Mc 3,8; 15,44; L 1,58; 7,22; 11,25; celé verše Mt 10,33; 12,49; 16,10), je tedy možné, že BiblMuzMlNZ je přímým opisem Bible lobkovické. Oproti Bibli lobkovické se však v textu objevují některé dodatky (např. abierunt in aliud castellum L 9,56: odešli sú do jiného města a kaštelu BiblMuzMlNZ × odešli sú do jiného kaštelu BiblLobk).

Výzkum druhé redakce, provedený H. Kreisingerovou, ukázal, že Lupáčova úprava si udržovala výrazný odstup od všech starších redakcí, přesto se jimi nechala v části textu inspirovat, opakovaně se vracela až k nejstaršímu překladu první redakce, některá čtení ji pak spojují s revidovaným čtením třetí redakce (srov. Kreisingerová 2019, s. 162).

Co se týče užívané terminologie, Janovo evangelium lupáčovské úpravy se většinou shoduje s druhou redakcí (některé z překladů přejala i třetí redakce): amen – zajisté, benedictus – požehnaný, blasphemare – rúhati sě, discipulus – učedlník, Pharisaeus – zákonník, sacerdos – kněz/kněžie, scriba – mistr. Častěji než dříve se užívají přejímky z němčiny: hautman za lat. tribunus (J 18,12) a rathúz za lat. praetorium (J 18,28 aj.).

3. Ediční zpracování

Jednotlivé biblické knihy jsou postupně zveřejňovány v rámci edičního modulu Vokabuláře webového a Diabible.[1] Srov. [Nový zákon muzejní mladší, Matoušovo evangelium]. Ed. Hořejší, Michal, Svobodová, Andrea, Voleková, Kateřina. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i., oddělení vývoje jazyka 2019 [cit. 18. 2. 2020]. Dostupné z: https://vokabular.ujc.cas.cz/edice/BiblMuzMlNZ_Mt/. [Nový zákon muzejní mladší, Markovo evangelium]. Ed. Filipová, Jitka, Svobodová, Andrea. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i., oddělení vývoje jazyka 2020 [cit. 4. 8. 2021]. Dostupné z: https://vokabular.ujc.cas.cz/edice/BiblMuzMlNZ_Mc/. Nový zákon muzejní mladší, Lukášovo evangelium. Ed. Čermák, Jan, Hlaváčová Svobodová, Andrea. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i., oddělení vývoje jazyka 2024 [cit. 13. 9. 2024]. Dostupné z: https://vokabular.ujc.cas.cz/edice/BiblMuzMlNZ_L/.

3.1 Janovo evangelium

Janovo evangelium je zapsáno kombinací spřežkového a diakritického pravopisu. Písař užívá grafémy s diakritickou tečkou, pravidelně <ż> a <ċ>, často se objevují také grafémy <ẛ>, <ṡ>, avšak kvantitu vokálů značí spíše výjimečně, a to digrafem (např. lidee /lidé/ BiblMuzMlNZ 96ra; baal /bál/ BiblMuzMlNZ 113va; lodij /lodí/ BiblMuzMlNZ 116va). Tečku a čárku navíc užívá jako znaménko ve zdůrazňovací funkci i nad jinými literami než nad obvyklou jotou, často se objevují grafémy <ẏ>, <ý> v platnosti krátkého vokálu (např. wẏ /vy/ BiblMuzMlNZ 94vb). Zápis diakritiky není důsledný (na tyto případy neupozorňujeme).

V transkripci se řídíme obecně uznávanými edičními pravidly, stručně upozorníme na některé specifické jazykové jevy staročeského textu Janova evangelia. V hláskoslovné rovině respektujeme např. diftongizaci ú > ou (např. trnovou J 19,5), diftongizaci ó > uo při dloužení po předložce (např. v uotci J 10,38), nástupnické vkladné -r- v čeledi mútiti (např. zarmútil se jest J 13,21), regresivní asimilaci (např. v zboru J 18,20), odpadání koncového -l u l-ového participia (např. když jest pozdvih Ježíš oči J 6,5) aj. Charakteristickým rysem je velká míra příklonek, zejména -ť připojené téměř ke všem slovním druhům (např. jáť, jestiť, coť, zadržieniť), nebo kombinace příklonky -ť a -ž (např. cožť, kohožť, kteřížť), imperativ bývá často zesílen příklonkou (např. věřiž J 4,21).

Zápis je poměrně pečlivý. Nachází se v něm obvyklé písařské zkratky. Veškeré zkratky rozepisujeme bez upozornění. V kritickém aparátu zaznamenáváme velmi časté případy nenáležité jotace. Kromě toho emendujeme pouze ojedinělé zjevné chyby, jako jsou vynechaná písmena, zdvojené zápisy apod. Na narušená místa, která písař opravil sám, neupozorňujeme.

Vynechaný text oproti předloze doplňujeme podle Bible lobkovické a v poznámce uvádíme příslušné znění klementinské Vulgáty.[2] The Clementine Vulgate Project, dostupné na WWW: http://vulsearch.sourceforge.net/html/Lc.html; citován stav z 31. 1. 2020. Delší chybějící text, který nemá oporu ve variantním prameni, naznačujeme trojtečkou. Jedná-li se však o text, který je vypuštěn i ve variantních latinských pramenech, tuto skutečnost uvádíme pouze v poznámce (+ lat., nemá var.). Upozorňujeme na přidaný text nemající oporu v klementinské Vulgátě (navíc oproti lat.), případně připojujeme variantní latinské znění daného místa (var.) podle kritické edice Nouum testamentum D. N. Iesu Christi Latine secundum editionem Hieronymi, I (1889–1898).

Text dělíme na verše a odstavce podle klementinské Vulgáty. Např. v poslední části 6. kapitoly 51. verš dělíme na dva (51 a 52), čímž dochází k posunu číslování na konečných 72 veršů místo 71, jak mají jiná latinská vydání.

Literatura

Brodský, Pavel (2000): Katalog iluminovaných rukopisů knihovny Národního muzea v Praze, Praha.

The Clementine Vulgate Project, dostupné na WWW: http://vulsearch.sourceforge.net (citován stav z 31. 1. 2020).

Kreisingerová, Hana (2018): Vliv Lupáčova Nového zákona na znění českého převodu Tabulí Mikuláše z Drážďan. In: Jazyková euromozaika – místo pro divergenci/konvergenci jazyků, Božena Bednaříková – Denisa Jensenová – Pavla Stůjová (eds.), Olomouc, s. 10–22.

Kreisingerová, Hana (2019): Základní problémy II. staročeské biblické redakce, disertační práce, Filozofická fakulta Univerzity Palackého, Olomouc.

Kyas, Vladimír (1997): Česká bible v dějinách národního písemnictví, Praha–Velehrad.

Staročeské biblické předmluvy (2019), Kateřina Voleková – Andrea Svobodová (eds.), Praha.

1 Srov. [Nový zákon muzejní mladší, Matoušovo evangelium]. Ed. Hořejší, Michal, Svobodová, Andrea, Voleková, Kateřina. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i., oddělení vývoje jazyka 2019 [cit. 18. 2. 2020]. Dostupné z: https://vokabular.ujc.cas.cz/edice/BiblMuzMlNZ_Mt/. [Nový zákon muzejní mladší, Markovo evangelium]. Ed. Filipová, Jitka, Svobodová, Andrea. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i., oddělení vývoje jazyka 2020 [cit. 4. 8. 2021]. Dostupné z: https://vokabular.ujc.cas.cz/edice/BiblMuzMlNZ_Mc/. Nový zákon muzejní mladší, Lukášovo evangelium. Ed. Čermák, Jan, Hlaváčová Svobodová, Andrea. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i., oddělení vývoje jazyka 2024 [cit. 13. 9. 2024]. Dostupné z: https://vokabular.ujc.cas.cz/edice/BiblMuzMlNZ_L/.
2 The Clementine Vulgate Project, dostupné na WWW: http://vulsearch.sourceforge.net/html/Lc.html; citován stav z 31. 1. 2020.
logo ÚJČ Copyright © 2006–2025, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2025, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2025, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 18 lety, 2 měsíci a 27 dny; verze dat: 1.1.26
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).