1. Dochování a popis rukopisu

Bible mlynářčina je uložena v Praze v Národní knihovně České republiky pod signaturou XVII A 10.[1] Rukopis je v digitalizované formě přístupný na Manuscriptoriu (http://www.manuscriptorium.com/apps/index.php?direct=record&pid=AIPDIG-NKCR__XVII_A_10___0TZULP2-cs; citován stav z 26. 8. 2021). Název získala na základě zprávy Bohuslava Balbína, že rukopis dle tradice krumlovských jezuitů napsala mlynářka. Podobnou domněnku vyjádřil i V. F. Durych, který vycházel z nyní zničeného zápisu na přídeští vazby. Podle J. Dobrovského se nejspíše jednalo o mlynářku z bechyňského kraje. Moderní badatelé předpokládají, že bibli údajná mlynářka pouze vlastnila, a tvrzení, že ji i napsala, vzniklo, aby byl vysvětlen nebo zastřen skutečný původ tak drahého rukopisu. Zřejmě kolem roku 1591 se bible dostala do jezuitské knihovny v Českém Krumlově a po zrušení řádu byla přesunuta do pražského Klementina (Kyas 1997, s. 88–89).

Po Bibli moskevské se jedná o druhou nejmenší českou rukopisnou bibli o velikosti 22 × 15 cm, obsahující 700 (správně 702) pergamenových folií. V rukopisu se nachází 95 barevných ornamentálních iniciál s rozvilinami a zlacením, jedna z nich uvozuje i začátek Písně písní (fol. 372ra). Rukopis byl poškozen převazbou, při které byly oříznutím zmenšeny listy (Kyas 1997, s. 88). Rukopis psali dva písaři: hlavní písař byl školený řemeslník, jeho písmo je kvalitní, písmo druhého písaře, který psal pouze část textu (ff. 407r–536v), je méně pečlivé.

Bible mlynářčina obsahuje starozákonní i novozákonní knihy včetně několika předmluv. Knihy Genesis až Knihy královské obsahují novější revizi první redakce, v knihách Paralipomenon se jeví zřetelný vliv redakce třetí, v ostatních knihách je znění druhé redakce. Za žalmy, které patří také k třetí redakci, stojí chvalozpěv Tří mládenců. Kontinuita biblického textu je narušena několika chybějícími listy: chybí celá kniha Rút, začátek Třetí knihy královské, kompletní kniha Jonáš, začátek Matoušova evangelia a před koncem chybí úsek List Judův 6 až Zjevení Janovo 20,11 (Kyas 1997, s. 88).

2. Specifika biblického překladu

Druhá redakce staročeského překladu bible má specifický charakter: z první poloviny 15. století se dochovalo poměrně velké množství rukopisných památek a text těchto biblí byl zároveň různorodější než u starších textů (Kreisingerová 2019, s. 13). Překlad druhé redakce byl pořizován postupně a jednotlivé části kolovaly mezi písaři nezávisle na celku. Zároveň byla po biblickém textu ve vernakulárním jazyce velká poptávka, tudíž písaři nový překlad cíleně nevyhledávali a nadále užívali hlavně texty, které se již nacházely v jejich skriptoriích a které byly složeny z jednotlivých částí starého a nového překladu (Kyas 1997, s. 66). Úseky nového překladu se proto objevovaly v biblích postupně a pravděpodobně odpovídaly i chronologicky vzniku překladu.

Popudem k druhé redakci byla především potřeba nového překladu Nového zákona, u Starého zákona podle Kyase docházelo k různorodým revizím prvotního překladu. Dochází k rozvoji biblického stylu zachováváním jednoduchých minulých časů, tj. aoristu a imperfekta, které již na počátku 15. století ustupovaly jako archaismy, autor překladu však stále užíval aoristů k překladu latinských perfekt (např. vocavit illum – zavola ho) a imperfekt při překladu latinských imperfekt (např. rogabat eum – prosieše ho). Po stránce lexikální dochází k ustálení biblického názvosloví (např. hospodin > Pán, pop > kněz atd.; Kyas 1997, s. 68–69).

Znění Písně písní v druhé redakci je revizí překladu první redakce. Tam, kde překlad první redakce byl oproti latinské předloze volnější, usiloval upravovatel druhé redakce o přesnější znění (např. Nolite me considerare Ct 1,5: Neroďte sě mně diviti BiblOl > Neroďte mne snábděti BiblMlyn; egredere, et abi Ct 1,7: vyjdi a beř sě BiblOl > vyjdi a otejdi BiblMlyn). Překladatel také nahrazoval některá nezvyklá nebo archaická slova (např. dilectus Ct 1,12: batík BiblOl > milík BiblMlyn; laquearia Ct 1,16: přidlaženie BiblOl > opaženie BiblMlyn; caritatem Ct 2,4: milosrdie BiblOl > lásku BiblMlyn). Za reprezentativní pramen se základním zněním druhé redakce pro sapienční knihy se považuje Bible mlynářčina (Kreisingerová 2019, s. 62–66). V rámci druhé redakce se v některých rukopisech objevují i snahy o větší jazykové a textové úpravy, jak lze vidět na textu Bible litoměřické.[2] Rukopis nyní nezvěstný, dříve Litoměřice, Státní oblastní archiv v Litoměřicích, fond Biskupské sbírky Litoměřice, sign. BIF 2; fotokopie uložené v oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i.

3. Ediční zpracování

Bible mlynářčina nebyla dosud v celistvosti edičně zpracována, zveřejněny byly pouze vybrané části. Text biblických předmluv byl zveřejněn v kritické edici těchto textů (Staročeské biblické předmluvy, 2019; Prol. HierPaul, Prol. ad Pentat, Prol. ad Jos, Prol. HierGal, Prol. 1 ad Job, Prol. 1 ad Pr, Prol. 2 ad Pr, Prol. 3 ad Pr, Prol. ad Eccl, Prol. ad Sap, Prol. ad Sir, Prol. ad Bar, Prol. ad Ez, Prol. 1 ad Mach, Prol. 2 ad Mt, Prol. 3 ad Mt, Prol. ad Mc, Prol. 1 ad L, Prol. 2 ad L, Prol. ad J, Prol. 1 ad Epistol, Prol. 1 ad R, Prol. 2 ad R: různočtení). Edice Písně písní byla zpracována v rámci diplomové práce Jazykový rozbor českých překladů Písně písní před Biblí kralickou Anny Michalcové obhájené roku 2021 v Ústavu českého jazyka a teorie komunikace Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.

3.1 Píseň písní

Píseň písní se v Bibli mlynářčině nachází na ff. 372ra–374rb. V textu nacházíme rubriky (titulky), které uvozují jednotlivé části na základě mystického pojetí (např. Hlas Kristóv, Hlas cierkve). Jejich znění se liší od klementinské Vulgáty, kde se objevuje jen označení Sponsa nebo Sponsus. V rukopisu jsou psány červeným inkoustem.

3.1.1 Forma zápisu, písař a pravopis

Píseň písní psal hlavní písař, který užíval kombinaci spřežkového a diakritického pravopisu s četnými písařskými zkratkami. Zápis jednotlivých hlásek kolísá: hláska č může být značena grafémem ċ (Poċina /Počíná/ BiblMlyn 372ra) nebo spřežkou cz (zmileliczce /zmileličce/ BiblMlyn 372va). Hláska ď bývá zapsána grafémem ḋ (ſieḋala /seďala/ BiblMlyn 372rb), spřežkou di (neotpowiedial /neotpověďal/ BiblMlyn 373rb) nebo grafémem d (Nerodte /Neroďte/ BiblMlyn 372rb). Hláska ň je značena grafémem ṅ (wonṅeiẛie /vonnějšie/ BiblMlyn 372ra) nebo n (geſkyn /jeskyň/ BiblMlyn 373ra). Hláska ř může být značena grafémem ṙ (tṙetie /třetie/ BiblMlyn 372ra) nebo spřežkou rz (towarziẛow /tovařišóv/ BiblMlyn 372rb). Hláska š je značena jako ſſ (vteſſimy /utěšímy/ BiblMlyn 372ra), ẛ (lepẛie /lepšie/ BiblMlyn 372ra) nebo ṡ na konci slova (poſpieṡ /pospěš/ BiblMlyn 372va). Hláska ť může být značena grafémem ṫ (aṫ /ať/ BiblMlyn 372va) nebo t (Wrat /Vrať/ BiblMlyn 372va). Hláska ž je značena grafémem ż (genż /jenž/ BiblMlyn 372ra).

V některých případech najdeme v rukopisu naznačenou kvantitu dlouhou čárkou, nejedná se však o pravidelný jev (např. ſtád /stád/ BiblMlyn 372rb; zlatté /zlaté/ BiblMlyn 372rb; wóni /vóni/ BiblMlyn 372rb, bedrú /bedrú/ BiblMlyn 373rb). Nacházíme i případy, kdy je délka značena geminátou, např. grafém ee (drahee /drahé/ BiblMlyn 372ra). V rukopisu také najdeme zdůrazňovací znaménko užité nad ypsilonem, které ho odlišuje od grafu v (např. wíecẏ /věci/ BiblMlyn 373va). Na počátku jednotlivých kapitol se nachází modré kaligrafické iniciály. Začátky vět jsou signalizovány velkými písmeny, která jsou podbarvena žlutou barvou.

3.1.2 Ediční zásady

V transkripci se řídíme obecně uznávanými edičními pravidly, ve stručnosti upozorníme na některé specifické jazykové jevy staročeského textu Písně písní. Při přepisu respektujeme zápis náležité jotace v krátkých slabikách (zvl. reflexivum sě), případy nenáležité jotace emendujeme. Ponecháváme koncovku -ách místo -ech v lok. pl. o-kmenových a nt-ových neuter (po stádách Ct 1,6; v dúpatách Ct 2,14) či nominativní tvar ja-kmenových feminin na místě vokativu (Holubicě má Ct 2,14). Lexém synagoga/synagoje přepisujeme s g, pokud je skloňován podle a-kmenové deklinace, a s j, pokud je skloňován podle ja-kmenové deklinace.

Emendujeme pouze písařské chyby, jako jsou vynechaná písmena a slova apod. Na ojedinělé opravy provedené samotným písařem neupozorňujeme. Vynechaný text oproti předloze doplňujeme podle Bible litoměřické, v poznámce připojujeme znění klementinské Vulgáty.[3] The Clementine Vulgate Project, dostupné na WWW: http://vulsearch.sourceforge.net/html/Ct.html; citován stav z 31. 8. 2021. Na chybějící text oproti latinské předloze, který nelze doplnit z variantního pramene, upozorňujeme v poznámce (+ lat.). Jedná-li se však o text, který je vypuštěn i ve variantních latinských pramenech, tuto skutečnost uvádíme pouze v poznámce (+ lat., nemá var.). Dále upozorňujeme na přidaný text nemající oporu v klementinské Vulgátě (navíc oproti lat.), případně připojujeme variantní latinské znění daného místa (var.) podle kritické edice Biblia Sacra iuxta Latinam vulgatam versionem ad codicum fidem XI (1962).

Rubriky (titulky) v edici klademe do závorky. V poznámce neupozorňujeme, že nemají oporu v klementinské Vulgátě, která obsahuje rubriky jen v malém množství a jiného charakteru (viz výše).

Přímou řeč v Písni písní označujeme v souladu s kritickou edicí Staročeská Bible drážďanská a olomoucká, IV: Tobiáš–Sirachovec (1996, s. 426–437).

Text dělíme na verše a odstavce podle klementinské Vulgáty. Členění Písně písní na kapitoly se v Bibli mlynářčině zcela shoduje s členěním Vulgáty.

Literatura

Biblia Sacra iuxta Latinam vulgatam versionem ad codicum fidem […], XI, Romae 1962.

The Clementine Vulgate Project, dostupné na WWW: http://vulsearch.sourceforge.net (citován stav z 19. 8. 2021).

Kreisingerová, Hana (2019): Základní problémy II. staročeské redakce, nepublikovaná disertační práce, Olomouc, Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta.

Kyas, Vladimír (1997): Česká bible v dějinách národního písemnictví, Praha – Řím.

Michalcová, Anna (2021): Jazykový rozbor českých překladů Písně písní před Biblí kralickou, nepublikovaná diplomová práce, Praha, Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Ústav českého jazyka a teorie komunikace.

Staročeská Bible drážďanská a olomoucká, IV: Tobiáš–Sirachovec (1996), Vladimír Kyas – Věra Kyasová – Jaroslava Pečírková (eds.), Praha.

Staročeské biblické předmluvy (2019), Kateřina Voleková – Andrea Svobodová (eds.), Dolní Břežany.

Práce používá data, které poskytuje výzkumná infrastruktura LINDAT/CLARIAH-CZ (https://lindat.cz) podporovaná Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky (projekt č. LM2018101).