[Bible mikulovská, Matoušovo evangelium]
editor: Sedláčková, Anna; Voleková, Kateřina
Moravská zemská knihovna (Brno, Česko), sign. Mk 1. 1440–1460

oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., Praha 2019

Tato edice je autorské dílo chráněné ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, a je určena pouze k nekomerčním účelům.

Vznik edice byl podpořen výzkumným programem Strategie AV21 (Paměť v digitálním věku).

Obecné ediční zásady

Elektronické edice jsou pořizovány výhradně z rukopisů, prvotisků a starých tisků z období 13.–18. století (resp. 1780; v odůvodněných případech jsou možné přesahy i za uvedené rozmezí). Při jejich vytváření je uplatňován kritický přístup k vydávanému textu. Texty jsou transkribovány, tj. převedeny do novočeského pravopisného systému, s tím, že jsou respektovány specifické rysy soudobého jazyka. Elektronické edice vznikají na akademickém pracovišti zabývajícím se lingvistickým výzkumem, proto je kladen mimořádný důraz na interpretaci a spolehlivý záznam jazyka památky.

Transkripce textů se řídí obecně uznávanými edičními pravidly, jimiž jsou pro období staré a střední češtiny zejména texty Jiřího Daňhelky Směrnice pro vydávání starších českých textů (Husitský Tábor 8, 1985, s. 285–301), Obecné zásady ediční a poučení o starém jazyce českém (in: Výbor z české literatury od počátků po dobu Husovu. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1957, s. 25–35) a Obecné zásady ediční a poučení o češtině 15. století (in: Výbor z české literatury doby husitské. Svazek první. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1963, s. 31–41) a text Josefa Vintra Zásady transkripce českých textů z barokní doby (Listy filologické 121, 1998, s. 341–346). Tato obecná pravidla jsou přizpůsobována stavu a vlastnostem konkrétního textu. Při transkripci textu editor dbá na to, aby svou interpretací nesetřel charakteristické rysy jazyka a textu, zároveň však nezaznamenává jevy, které nemají pro interpretaci textu či jazyka význam (tj. např. grafické zvláštnosti textu). Tyto obecné ediční zásady jsou v elektronické edici doplněny o specifickou ediční poznámku vážící se ke konkrétnímu textu.

Součástí elektronických edic je textověkritický a poznámkový aparát, jehož obsah a rozsah je zcela v kompetenci jednotlivých editorů. Bez výjimek jsou v kritickém aparátu zaznamenány všechny zásahy do textu, tj. emendace textu (uvozené grafickou značkou ]). Uzná-li to editor za vhodné, může k vybraným úsekům uvádět také transliterované znění předlohy (v tomto případě následuje transliterovaná podoba za dvojtečkou). Pravidelně jsou zaznamenávány informace týkající se poškození či fragmentárnosti předlohy, nejistoty při interpretaci textu atp. Naopak výjimečně jsou zachyceny mezitextové vztahy.

Elektronické edice neobsahují slovníček vykládající méně známá slova. K tomuto účelu slouží slovníky zapojené do jednotného vyhledávacího systému Vokabuláře webového (http://vokabular.ujc.cas.cz/hledani.aspx), případně též slovníky nezapojené do tohoto vyhledávání (http://vokabular.ujc.cas.cz/zdroje.aspx).

V širším kontextu a podrobněji jsou uplatňované ediční zásady popsány v práci Aleny M. Černé a Borise Lehečky Metodika přípravy a zpracování elektronických edic starších českých textů (ke stažení zde), kterou v roce 2016 certifikovalo Ministerstvo kultury ČR.

Komentář editora k textu

Bible mikulovská

Bible mikulovská (dále též BiblMik) je zástupcem českých biblických pramenů, které jsou kompilované z různých staročeských redakcí a obsahují v některých biblických knihách zvláštní nebo samostatnou úpravu českého překladu.

1. Popis rukopisu

Pergamenový rukopis je uložen v Moravské zemské knihovně, sign. Mk 1. Pochází z 40. nebo 50. let 15. století (srov. Eliáš 1971, s. 227). Je menšího foliového formátu (37,5 × 24 cm) o 572 listech (I + 567 (recte 570) + I ff.; ff. 85, 162, 484, 485 dvakrát, fol. 253 chybí), iluminovaný (obsahuje 86 ornamentálních iniciál), s renesanční vazbou z druhé poloviny 16. století nebo počátku 17. století, která je stejná jako u Duchkovy bible (srov. Eliáš 1971, s. 108; Kyas 1997, s. 91). Text je psán dvěma písaři ve dvou sloupcích zpravidla o 49 až 51 řádcích na ff. 1ra–565vb. První písař psal kaligrafickou bastardou počátku poděbradsko-vladislavského období, svoji práci ukončil již na 110. foliu. Dále, od První knihy Královské, dopsal většinu bible druhý písař kaligrafickou bastardou pokročilejšího poděbradsko-vladislavského období (srov. Eliáš 1971, s. 109, 228–231).

Na okrajích se nacházejí poměrně četné soudobé i mladší české glosy, v evangeliích jsou na některých místech připsány mladší rukou červeně odkazy na synoptická místa a je zde doplněno písmenné dělení odstavců, což svědčí o častém odborném používání kodexu (Souček 1967, s. 75; Eliáš 1971, s. 228). A ačkoli v rukopisu chybí rejstřík čtení na neděle a svátky, kodex byl zřejmě v jisté míře využíván i pro liturgické účely, protože mladší ruka přelomu 15. a 16. století nebo počátku 16. století zaznamenávala v textu růžovou, červenou a modrou barvou začátky a konce perikop (začátek vyznačen podržením prvních slov perikopy a kresbou ručičky (tzv. manicula) na okraji, konec je vyznačen podtržením posledních slov a křížkem na okraji).

Rukopis je v digitalizované formě přístupný v digitální knihovně Moravské zemské knihovny[1] Dostupné na WWW: http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:b64bab02-391d-4b83-a415-d7e13845ee00; citován stav z 18. 1. 2019. a v digitální knihovně Manuscriptorium Národní knihovny České republiky.[2] Dostupné na WWW: http://www.manuscriptorium.com/apps/index.php?direct=record&pid=AIPDIG-MZKB__MK_1________49LCUBD-cs; citován stav z 18. 1. 2019.

2. Obsah rukopisu

Bible mikulovská obsahuje celý Starý i Nový zákon včetně Druhé knihy Ezdrášovy (3 Esd) a Listu Laodicenským (Laod). V Oktateuchu má zvláštní úpravu, dochovanou též ve Starém zákoně Zamojských a Starém zákoně klementinském ilustrovaném, která pravidelně nahrazovala výrazy hospodin a hospodinóv novými ekvivalenty pán a boží (Kyas 1997, s. 90). V úseku od Knih královských po Joba je text shodný s mladší verzí 2. redakce Bible mlynářčiny, také Žaltář s třetím překladem žalmů se shoduje s Biblí mlynářčinou a Biblí boskovickou (Kyas 1962, s. 18), v Prorocích je zvláštní mladší zpracování, znění evangelií je zcela ojedinělé, epištoly patří k 2. redakci (Kyas 1997, s. 90) a Apokalypsa má již blízko ke znění 3. redakce (Souček 1967, s. 75). Bible obsahuje též jedenáct starozákonních a patnáct novozákonních předmluv (Eliáš 1971, s. 108; Kyas 1997, s. 90; Staročeské biblické předmluvy, 2019).

2.1 Specifika překladu Matoušova evangelia

Znění Matoušova evangelia v Bibli mikulovské je samostatné, stojící stranou mimo čtyři redakce, a ojedinělé, nezachycené v jiném rukopise (srov. Kyas 1953, s. 290; Kyas 1997, s. 90). Překlad je velmi závislý na latinské předloze, což se projevuje především na syntaktické stránce textu, kdy překladatel napodobuje latinské vazby. Participia jsou překládána přídavnými jmény slovesnými (modlte sě za protivície sě a utiskujície vás BiblMik 456va, Mt 5,44: orate pro persequentibus et calumniantibus vos). Podobně doslovně jsou vyjádřeny i latinské ablativy absolutní, které jsou překládány vazbou genitivu nebo dativu s příčestím nebo přídavným jménem slovesným (vstupujícieho jeho do lodičky BiblMik 457vb, Mt 8,23: ascendente eo in naviculam; Jich pak otejdúcích BiblMik 459rb, Mt 11,7: Illis autem abeuntibus; Přebývajícím pak jim v Galilei BiblMik 432vb, Mt 17,21: Conversantibus autem eis in Galilaea). Ve vedlejších větách jako ekvivalentu latinského konjunktivu imperfekta užívá autor v češtině kondicionálu (hvězda … když přišedši stála by nad domem, kdež bieše dietě BiblMik 455ra, Mt 2,9: stella … dum veniens staret supra, ubi erat puer).

Co se týče užívané terminologie, u většiny termínů se Matoušovo evangelium Bible mikulovské shoduje s druhou redakcí (některé z překladů přejala i třetí redakce): benedictus – požehnaný, blasphemare – rúhati sě, daemonium – diábel, discipulus – učedlník, evangelium – čtenie, hypocrita – pokrytec, leprosus – malomocný, parabola – příslovie, paralyticus – dnú zlámaný, Pharisaeus – zákonník, publicanus – zjevný hřiešník, sacerdos – kněžie, scriba – mistr. Výjimečně se překlad vrací k první redakci: beatus – blažený; nebo přebírá znění redakce třetí: daemonium – diábelstvie, synagoga – sbor. Vlastní ekvivalent klade překladatel v těchto případech: amen – jistě, benedictus – dobrořečený.

V Matoušově evangeliu se nachází několik ojedinělých slov: mladičný ‚mladý, útlý‘ (Mt 24,32), mlatebnicě ‚mlat, humno‘ (Mt 3,12), pohrabánie ‚pochování, pohřbení‘ (Mt 26,12), přěvěvačka ‚nástroj k vyčistění přehazováním na větru‘ (Mt 3,12),[3] Zápis pṙe-wiewaċka na hranici stran (fol. 455rb–455va) vzbuzuje pochybnosti o správnosti zápisu, ale ve verši je dále použit tvar slovesa přečistiti ‚pročistit‘, a tak slovo neemendujeme. Ve staré češtině je doloženo i motivující sloveso přěvievati ‚vyčistit přehazováním na větru‘ (např. převieváno jest BiblPad, ventilatum est Is 30,24; srov. Staročeský slovník s. v. přěvieti). změlnievati ‚rozmělňovat‘ (Mt 6,19–20).[4] V staré češtině je doloženo jen změliti pf. Dále pak se zde vyskytují slova řídká (súdnicě Mt 27,19), z nichž některá jako neumývalý (Mt 15,20), plátež (Mt 27,9) jsou doložena jen v památkách moravské provenience. Jsou tu zachycena také slova s novými významy, např. mohutný ve významu ‚možný‘ (Mt 26,39).

3. Ediční zpracování

Bible mikulovská nebyla dosud v celistvosti edičně zpracována, zveřejněny byly pouze vybrané části. Text prorockých knih byl zařazen do variant v kritické edici staropolské Bible královny Žofie (Biblia Królowej Zofii (Szaroszpatacka) wraz ze staroczeskim przekładem Biblii, 1–3, 1965–1971) a text biblických předmluv byl zveřejněn v kritické edici těchto textů (Staročeské biblické předmluvy, 2019; Prol. 3 ad Mal, Prol. 2 ad 1 C, Prol. 3 ad 2 C, Prol. 1 ad C, Prol. ad 1 Th, Prol. ad 2 Th, Prol. ad 1 T, Prol. ad 2 T, Prol. ad Tt, Prol. ad Phm, Prol. 3 ad A: základní text; Prol. 1 ad Job, Prol. 1 ad Is, Prol. 2 ad Is, Prol. 1 ad Jr, Prol. 2 ad Jr, Prol. 3 ad Jr, Prol. ad Lam, Prol. 2 ad Am, Prol. 1 ad Abd, Prol. 1 ad Mach, Prol. 3 ad R, Prol. 1 ad G, Prol. ad E, Prol. 1 ad Ph, Prol. ad Hb: různočtení).

3.1 Matoušovo evangelium

Matoušovo evangelium je psáno druhým písařem Bible mikulovské na ff. 454va–469vb. Nadpisy kapitol byly provedeny červeně římskou číslicí, před první kapitolou stojí pouze nadpis k evangeliu (Počíná sě Čtenie svatého Matúše). Zápis písaře je svébytný, píše kombinací spřežkového a diakritického pravopisu. Znaménka nad písmeny užívá jak v diakritické funkci (paṅe /páně/ BiblMik 454vb, miegíeẛe /mějieše/ BiblMik 455rb), tak ve funkci zdůrazňovací (např. vlasová čárka nad i, nebo tečka nad c ve slovech wẛeċka /všecka/ BiblMik 455va, dieweczċe /děvečce/ BiblMik 461rb, nebo tečka nad y ve slově herodowẏ /Herodovy/ BiblMik 461rb). Proto na zdánlivě nadbytečné nebo chybějící znaménko v přepisu neupozorňujeme. Kvantitu vokálu na konci slova písař nezřídka naznačí geminátou (např. pṙibliżíj /přiblíží/ BiblMik 455vb, nenalezaa /nenalézá/ BiblMik 460ra, Znamenij /Znamení/ BiblMik 462ra) nebo čárkou nad písmenem (zlé /zlé/ BiblMik 460ra). Písař se snažil zachovávat pravidelné okraje sloupců, nejčastěji proto vyplnil konec řádku grafickou značkou ve tvaru prostého i, případně využíval k ušetření místa písařských zkratek nebo naopak spřežek a geminát k rozšíření zápisu (např. Protozz| BiblMik 457rb, ſyonſkee| BiblMik 464va). V edici na tyto čistě grafické jevy neupozorňujeme. Pro značení hranic vět užívá velká písmena a jediné interpunkční znaménko, a to svislici.

V transkripci se řídíme obecně uznávanými edičními pravidly, stručně upozorníme na některé specifické jazykové jevy staročeského textu Matoušova evangelia. Na hláskoslovné rovině respektujeme např.:

- jotaci v krátkých slabikách, je-li v rukopisu naznačena (objevuje se pravidelně v reflexivu a dále spíše ojediněle, např. břišě BiblMik 454vb, Mt 1,23; otcě BiblMik 455rb, Mt 2,22 aj.; vřěteničie BiblMik 455rb, Mt 3,7 aj.; nenáležitou jotaci emendujeme, např. sediece zapsané jako ſiediece BiblMik 461ra, Mt 13,44);

- ztrátu jotace ie > é (např. domňévati sě BiblMik 456ra, Mt 5,17);

- kolísání ř a r (kteříž příští jsi BiblMik 459rb, Mt 11,3);

- zjednodušování souhláskových skupin: nn ˃ n (např. prostraná BiblMik 457rb, Mt 7,13);

- výslovnostní asimilaci: > > ňď (vyňděte BiblMik 467ra, Mt 25,6).

Z morfologických změn ponecháváme např. novotvary ve skloňování i-kmenů (dat. dveřóm BiblMik 469va, Mt 27,60). Na rovině morfo-syntaktické se objevuje infinitiv místo supina po slovesech pohybu (běžéce zvěstovati BiblMik 469vb, Mt 28,8).

Emendujeme pouze ojedinělé zjevné chyby, jako jsou vynechaná písmena, opakovaná slova apod. Na písařovy opravy neupozorňujeme. Vynechaný text oproti předloze nedoplňujeme, pouze ho naznačujeme trojtečkou a v poznámce uvádíme příslušné znění klementinské Vulgáty (The Clementine Vulgate Project). Upozorňujeme na přidaný text nemající oporu v klementinské Vulgátě (navíc oproti lat.), případně připojujeme variantní latinské znění daného místa (var.) podle kritické edice Nouum testamentum D. N. Iesu Christi Latine secundum editionem Hieronymi, I (1889–1898).

Text dělíme na verše a odstavce podle klementinské Vulgáty (The Clementine Vulgate Project, dostupné na WWW: http://vulsearch.sourceforge.net/html/Mt.html; citován stav z 30. 1. 2019). V členění textu na kapitoly respektujeme stav v rukopisu, i když je na několika místech odlišný od členění ve Vulgátě, zřejmě totiž reflektuje variantní členění textu v středověkých latinských rukopisech: šestá kapitola začíná až veršem 6,5, devatenáctá kapitola pak veršem 19,3 a dvaadvacátá veršem 22,2.

Literatura

The Clementine Vulgate Project, dostupné na WWW: http://vulsearch.sourceforge.net (citován stav z 30. 1. 2019).

Eliáš, Jan O. (1971): Rukopisy českých biblí v našich knihovnách, nepublikovaná disertační práce, Brno FF MU.

Kyas, Vladimír (1953): Dobrovského třídění českých biblických rukopisů ve světle pramenů, in: Josef Dobrovský 1753–1953, Julius Dolanský – Bohuslav Havránek (eds.), Praha, s. 227–300.

Kyas, Vladimír (1962): Česká předloha staropolského žaltáře, Praha.

Kyas, Vladimír (1997): Česká bible v dějinách národního písemnictví, Praha – Velehrad.

Souček, Bohuslav (1967): Česká Apokalypsa v husitství, Praha.

Staročeské biblické předmluvy (2019), Kateřina Voleková – Andrea Svobodová (eds.), Praha.

Staročeský slovník, 1–26. Praha 1968–2008.

Biblia Królowej Zofii (Szaroszpatacka) wraz ze staroczeskim przekładem Biblii, 1–3, Stanisław Urbańczyk – Kyas (eds.), 1965–1971.

Při vzniku práce byly využity zdroje Výzkumné infrastruktury pro diachronní bohemistiku (RIDICS, http://vokabular.ujc.cas.cz).

1 Dostupné na WWW: http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:b64bab02-391d-4b83-a415-d7e13845ee00; citován stav z 18. 1. 2019.
2 Dostupné na WWW: http://www.manuscriptorium.com/apps/index.php?direct=record&pid=AIPDIG-MZKB__MK_1________49LCUBD-cs; citován stav z 18. 1. 2019.
3 Zápis pṙe-wiewaċka na hranici stran (fol. 455rb–455va) vzbuzuje pochybnosti o správnosti zápisu, ale ve verši je dále použit tvar slovesa přečistiti ‚pročistit‘, a tak slovo neemendujeme. Ve staré češtině je doloženo i motivující sloveso přěvievati ‚vyčistit přehazováním na větru‘ (např. převieváno jest BiblPad, ventilatum est Is 30,24; srov. Staročeský slovník s. v. přěvieti).
4 V staré češtině je doloženo jen změliti pf.
logo ÚJČCopyright © 2006–2020, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2020, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2020, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 13 lety, 3 měsíci a 14 dny; verze dat: 1.1.12
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web je podpořen projektem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy č. LM2015081
„Výzkumná infrastruktura pro diachronní bohemistiku“ (akronym RIDICS) v rámci Projektu velkých infrastruktur pro VaVaI.