1. Popis rukopisu

Pergamenový rukopis je uložen v Moravské zemské knihovně, sign. Mk 1. Pochází z 40. nebo 50. let 15. století (srov. Eliáš 1971, s. 227). Je menšího foliového formátu (37,5 × 24 cm) o 572 listech (I + 567 (recte 570) + I ff.; ff. 85, 162, 484, 485 dvakrát, fol. 253 chybí), iluminovaný (obsahuje 86 ornamentálních iniciál), s renesanční vazbou z druhé poloviny 16. století nebo počátku 17. století, která je stejná jako u Duchkovy bible (srov. Eliáš 1971, s. 108; Kyas 1997, s. 91). Text je psán dvěma písaři ve dvou sloupcích zpravidla o 49 až 51 řádcích na ff. 1ra–565vb. První písař psal kaligrafickou bastardou počátku poděbradsko-vladislavského období, svoji práci ukončil již na 110. foliu. Dále, od První knihy Královské, dopsal většinu bible druhý písař kaligrafickou bastardou pokročilejšího poděbradsko-vladislavského období (srov. Eliáš 1971, s. 109, 228–231).

Na okrajích se nacházejí poměrně četné soudobé i mladší české glosy, v evangeliích jsou na některých místech připsány mladší rukou červeně odkazy na synoptická místa a je zde doplněno písmenné dělení odstavců, což svědčí o častém odborném používání kodexu (Souček 1967, s. 75; Eliáš 1971, s. 228). A ačkoli v rukopisu chybí rejstřík čtení na neděle a svátky, kodex byl zřejmě v jisté míře využíván i pro liturgické účely, protože mladší ruka přelomu 15. a 16. století nebo počátku 16. století zaznamenávala v textu růžovou, červenou a modrou barvou začátky a konce perikop (začátek vyznačen podtržením prvních slov perikopy a kresbou ručičky (tzv. manicula) na okraji, konec je vyznačen podtržením posledních slov a křížkem na okraji). Někdy bývá připsána i liturgická příležitost, kdy se dané čtení čte (např. Neděle V. po svaté Trojici u L 5,1 na fol. 482rb).

Rukopis je v digitalizované formě přístupný v digitální knihovně Moravské zemské knihovny[1] Dostupné na WWW: http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:b64bab02-391d-4b83-a415-d7e13845ee00; citován stav z 31. 1. 2020. a v digitální knihovně Manuscriptorium Národní knihovny České republiky.[2] Dostupné na WWW: http://www.manuscriptorium.com/apps/index.php?direct=record&pid=AIPDIG-MZKB__MK_1________49LCUBD-cs; citován stav z 31. 1. 2020.

2. Obsah rukopisu

Bible mikulovská obsahuje celý Starý i Nový zákon včetně Druhé knihy Ezdrášovy (3 Esd) a Listu Laodicenským (Laod). V Oktateuchu má zvláštní úpravu, dochovanou též ve Starém zákoně Zamojských a Starém zákoně klementinském ilustrovaném, která pravidelně nahrazovala výrazy hospodin a hospodinóv novými ekvivalenty pán a boží (Kyas 1997, s. 90). V úseku od Knih královských po Joba je text shodný s mladší verzí 2. redakce Bible mlynářčiny, také Žaltář s třetím překladem žalmů se shoduje s Biblí mlynářčinou a Biblí boskovickou (Kyas 1962, s. 18), v Prorocích je zvláštní mladší zpracování, znění evangelií je zcela ojedinělé, epištoly patří k 2. redakci (Kyas 1997, s. 90) a Apokalypsa má již blízko ke znění 3. redakce (Souček 1967, s. 75).

Bible obsahuje též jedenáct starozákonních a patnáct novozákonních předmluv (Eliáš 1971, s. 108; Kyas 1997, s. 90; Staročeské biblické předmluvy, 2019). Začátek Lukášova evangelia (L 1,1–4), který byl ve středověku chápán jako předmluva, byl ovšem v rukopisu vynechán.

2.1 Specifika překladu Nového zákona

Znění Lukášova evangelia v Bibli mikulovské je samostatné, stojící stranou mimo čtyři redakce, a ojedinělé, nezachycené v jiném rukopise (srov. Kyas 1953, s. 290; Kyas 1997, s. 90). Překlad je velmi závislý na latinské předloze, což se projevuje především na syntaktické stránce textu, kdy překladatel napodobuje latinské vazby. Objevuje se doslovný překlad latinského genitivu celkového místo předložkové vazby (např. v jednom dnóv BiblMik 490ra, L 20,1 una dierum; nižádný mužóv těch BiblMik 487rb, L 14,24 nemo virorum illorum). Participia jsou překládána přídavnými jmény slovesnými (např. aj, budeš mlče BiblMik 479va, L 1,20 ecce eris tacens) nebo infinitivy v případě latinského akuzativu s infinitivem (např. odpověd vzal jest ot ducha svatého, neviděti sě smrti BiblMik 480va, L 2,26 responsum acceperat a Spiritu Sancto, non visurum se mortem) či účelovými infinitivy (vstal jest čísti BiblMik 481vb, L 4,16 surrexit legere). Podobně doslovně jsou vyjádřeny i latinské ablativy absolutní, které jsou překládány vazbou genitivu nebo dativu s příčestím nebo přídavným jménem slovesným (např. skonalého všeho pokušenie, diábel odšel jest od něho BiblMik 481vb, L 4,13 consummata omni tentatione, diabolus recessit ab illo; plovúcích pak jich, usnul jest BiblMik 484 bis va, L 8,23 et navigantibus illis, obdormivit). Ve vedlejších větách jako ekvivalentu latinského konjunktivu imperfekta užívá autor v češtině kondicionálu (např. protože byla by Alžběta neplodná BiblMik 479rb, L 1,7 eo quod esset Elisabeth sterilis).

V překladu se nezřídka objevují jednoduché minulé časy, zvláště latinské imperfektum se překládá zpravidla českým nedokonavým slovesem v imperfektu (např. vlasy svými utieráše a líbáše nohy jeho a mastí mazáše BiblMik 484ra, L 7,38: capitis sui tergebat, et osculabatur pedes eius, et unguento ungebat). Pro ukončený děj v minulosti je někdy místo složeného préterita užit aorist (např. počechu … řéci v sobě BiblMik 484rb, L 7,49: coeperunt … dicere intra se). V textu nacházíme i tvary plusquamperfekta pro vyjádření předčasnosti (např. poznali sú, že viděnie viděl bieše v chrámě BiblMik 479vb, L 1,22, cognoverunt quod visionem vidisset in templo).

Co se týče užívané terminologie, v Lukášově evangeliu Bible mikulovské jsou užívány až na výjimky stejné biblické termíny jako v Markovu a Matoušovu evangeliu. Většinou se shodují s druhou redakcí (některé z ekvivalentů přejala i třetí redakce): benedictus – požehnaný, blasphemare – rúhati sě, discipulus – učedlník, evangelium – čtenie, hypocrita – pokrytec, leprosus – malomocný, parabola – příslovie, paralyticus – dnú zlámaný, Pharisaeus – zákonník, sacerdos – kněžie, scriba – mistr; ojediněle pak se třetí redakcí: daemonium – diábelstvie, synagoga – sbor. Vlastní ekvivalent klade překladatel v těchto případech: amen – jistě, benedicere – dobrořěčiti. Termín publicanus je překládán jednak jako zjevný hřiešník (varianta použitá v Mt), jednak jako zjevník (varianta použitá v Mc).

V Lukášově evangeliu se nachází několik ojedinělých slov: napisadlo ‚nástroj na psaní‘ (L 1,63), podobati ‚předstírat‘ (L 20,47), podstělovati ‚podestýlat‘ (L 19,36), samcovský ‚samčí, jsoucí mužského rodu‘ (L 2,23), skončina ‚skonání‘ (L 22,43). Dále pak se zde vyskytují slova řídká: zapřísěžený (L 1,73), sžerovati ‚vyžírat‘ (L 20,47).

3. Ediční zpracování

Bible mikulovská nebyla dosud v celistvosti edičně zpracována, zveřejněny byly pouze vybrané části. Text prorockých knih byl zařazen do variant v kritické edici staropolské Bible královny Žofie (Biblia Królowej Zofii (Szaroszpatacka) wraz ze staroczeskim przekładem Biblii, 1–3, 1965–1971) a text biblických předmluv byl zveřejněn v kritické edici těchto textů (Staročeské biblické předmluvy, 2019; Prol. 3 ad Mal, Prol. 2 ad 1 C, Prol. 3 ad 2 C, Prol. 1 ad C, Prol. ad 1 Th, Prol. ad 2 Th, Prol. ad 1 T, Prol. ad 2 T, Prol. ad Tt, Prol. ad Phm, Prol. 3 ad A: základní text; Prol. 1 ad Job, Prol. 1 ad Is, Prol. 2 ad Is, Prol. 1 ad Jr, Prol. 2 ad Jr, Prol. 3 ad Jr, Prol. ad Lam, Prol. 2 ad Am, Prol. 1 ad Abd, Prol. 1 ad Mach, Prol. 3 ad R, Prol. 1 ad G, Prol. ad E, Prol. 1 ad Ph, Prol. ad Hb: různočtení). Jednotlivé biblické knihy jsou postupně zveřejňovány v rámci edičního modulu Vokabuláře webového a Diabible.[3] Srov. [Bible mikulovská, Matoušovo evangelium]. Ed. Sedláčková, Anna – Voleková, Kateřina, Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i., oddělení vývoje jazyka 2019. Dostupné z: http://vokabular.ujc.cas.cz/moduly/edicni/edice/{9e8f6409-9a00-4a24-b0a3-42f53de47b04}/. Bible mikulovská, Markovo evangelium. Ed. Sedláčková, Anna – Voleková, Kateřina, Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i., oddělení vývoje jazyka 2020. Dostupné z: https://vokabular.ujc.cas.cz/moduly/edicni/edice/1a4aab3c-eb42-48f8-8a7c-d303e2bfa7ef/plny-text/s-aparatem/folio/469v.

3.1 Lukášovo evangelium

Lukášovo evangelium je psáno druhým písařem Bible mikulovské na ff. 479r–493r. Nadpisy kapitol byly provedeny červeně římskou číslicí, před první kapitolou stojí pouze nadpis k evangeliu (Počíná sě čtenie svatého Lukáše). Zápis písaře je svébytný, píše kombinací spřežkového a diakritického pravopisu. Znaménka nad písmeny užívá jak v diakritické funkci (např. klaṅeti /klaněti/ BiblMik 481va, chuḋi /chudí/ BiblMik 483ra), tak ve funkci zdůrazňovací (např. vlasová čárka nad i, nebo tečka nad c ve slově wẛeċko /všecko/ BiblMik 484vb). Proto na zdánlivě nadbytečné nebo chybějící znaménko v přepisu neupozorňujeme. Kvantitu vokálu na konci slova písař nezřídka naznačí geminátou (např. ſeẛlaa /sešlá/ BiblMik 479rb, marigij /Marijí/ BiblMik 480rb) nebo čárkou nad písmenem (pṙídrżel /přídržel/ BiblMik 487va). Písař se snažil zachovávat pravidelné okraje sloupců, nejčastěji proto vyplnil konec řádku grafickou značkou ve tvaru prostého i, případně využíval k ušetření místa písařských zkratek nebo naopak spřežek a geminát k rozšíření zápisu (např. kdyzz| BiblMik 488va). V edici na tyto čistě grafické jevy neupozorňujeme. Pro značení hranic vět užívá velká písmena a jediné interpunkční znaménko, a to svislici.

V transkripci se řídíme obecně uznávanými edičními pravidly, stručně upozorníme na některé specifické jazykové jevy staročeského textu Lukášova evangelia. V hláskoslovné rovině respektujeme např.:

- jotaci v krátkých slabikách, je-li v rukopisu naznačena (objevuje se pravidelně v reflexivu sě a dále spíše ojediněle, např. tovařišě BiblMik 482rb, L 5,10; otcě BiblMik 487rb, L 14,26; vřětenničí BiblMik 481ra, L 3,7 aj.; nenáležitou jotaci emendujeme, např. v znamení zapsané jako w znamenie BiblMik 480vb, L 2,34);

- ztrátu jotace ie > é (např. slúžéci BiblMik 480vb, L 2,37);

- zjednodušování souhláskových skupin (např. prostrané BiblMik 491rb, L 22,12; rosievá BiblMik 484rb, L, 8,5; rožéhá BiblMik 487va, L 15,8);

- palatalizované ň v nom./ak. sg. u substantivních i-kmenů f. (daň BiblMik 490rb, L 20,22; žeň BiblMik 485ra, L 10,2), které je v rukopise naznačeno diakritickou tečkou.

V rovině morfo-syntaktické se objevuje po slovesech pohybu vedle supina také infinitiv (přišli sú obřezovati BiblMik 480ra, L 1,59).

Zápis je pečlivý, písařské chyby nacházíme ojediněle, většinou se jedná o nadbytečné či chybějící písmeno či slabiku (to|tohoto m. tohoto 481ra). Text je bez přepisů a výrazných korektorských zásahů, ojediněle vynechané slovo písař dopsal na okraj folia (např. k sstupování BiblMik 489vb).

Emendujeme pouze ojedinělé zjevné chyby, jako jsou vynechaná písmena, opakovaná slova apod. Na písařovy opravy neupozorňujeme. Vynechaný text oproti předloze většinou nedoplňujeme, pouze ho naznačujeme trojtečkou a v poznámce uvádíme příslušné znění klementinské Vulgáty (The Clementine Vulgate Project). Upozorňujeme na přidaný text nemající oporu v klementinské Vulgátě (navíc oproti lat.), případně připojujeme variantní latinské znění daného místa (var.) podle kritické edice Nouum testamentum D. N. Iesu Christi Latine secundum editionem Hieronymi, I (1889–1898).

Text dělíme na verše a odstavce podle klementinské Vulgáty. V členění textu na kapitoly respektujeme stav v rukopisu, třebaže se liší od Vulgáty: tradiční předmluva k Lukášovu evangeliu, která se stala integrální součástí biblického textu (L 1–4), nebyla v Bibli mikulovské přeložena.[4] Srov. Staročeské biblické předmluvy, s. 84.

Literatura

The Clementine Vulgate Project, dostupné na WWW: http://vulsearch.sourceforge.net (citován stav z 22. 7. 2022).

Eliáš, Jan O. (1971): Rukopisy českých biblí v našich knihovnách, nepublikovaná disertační práce, Brno FF MU.

Gebauer, Jan (1894): Historická mluvnice jazyka českého. Díl 1. Hláskosloví, Praha – Vídeň.

Kyas, Vladimír (1953): Dobrovského třídění českých biblických rukopisů ve světle pramenů, in: Josef Dobrovský 1753–1953, Julius Dolanský – Bohuslav Havránek (eds.), Praha, s. 227–300.

Kyas, Vladimír (1962): Česká předloha staropolského žaltáře, Praha.

Kyas, Vladimír (1997): Česká bible v dějinách národního písemnictví, Praha – Velehrad.

Souček, Bohuslav (1967): Česká Apokalypsa v husitství, Praha.

Staročeské biblické předmluvy (2019), Kateřina Voleková – Andrea Svobodová (eds.), Praha.

Staročeský slovník, 1–26. Praha 1968–2008.

Biblia Królowej Zofii (Szaroszpatacka) wraz ze staroczeskim przekładem Biblii, 1–3, Stanisław Urbańczyk – Vladimír Kyas (eds.), 1965–1971.