Bible mikulovská
Bible mikulovská (dále též BiblMik) je zástupcem českých biblických pramenů, které jsou kompilované z různých staročeských redakcí a obsahují v některých biblických knihách zvláštní nebo samostatnou úpravu českého překladu.
1. Popis rukopisu
Pergamenový rukopis je uložen v Moravské zemské knihovně, sign. Mk 1. Pochází z 40. nebo 50. let 15. století (srov. Eliáš 1971, s. 227). Je menšího foliového formátu (37,5 × 24 cm) o 572 listech (I + 567 (recte 570) + I ff.; ff. 85, 162, 484, 485 dvakrát, fol. 253 chybí), iluminovaný (obsahuje 86 ornamentálních iniciál), s renesanční vazbou z druhé poloviny 16. století nebo počátku 17. století, která je stejná jako u Duchkovy bible (srov. Eliáš 1971, s. 108; Kyas 1997, s. 91). Text je psán dvěma písaři ve dvou sloupcích zpravidla o 49 až 51 řádcích na ff. 1ra–565vb. První písař psal kaligrafickou bastardou počátku poděbradsko-vladislavského období, svoji práci ukončil již na 110. foliu. Dále, od První knihy Královské, dopsal většinu bible druhý písař kaligrafickou bastardou pokročilejšího poděbradsko-vladislavského období (srov. Eliáš 1971, s. 109, 228–231).
Na okrajích se nacházejí poměrně četné soudobé i mladší české glosy, v evangeliích jsou na některých místech připsány mladší rukou červeně odkazy na synoptická místa a je zde doplněno písmenné dělení odstavců, což svědčí o častém odborném používání kodexu (Souček 1967, s. 75; Eliáš 1971, s. 228). A ačkoli v rukopisu chybí rejstřík čtení na neděle a svátky, kodex byl zřejmě v jisté míře využíván i pro liturgické účely, protože mladší ruka přelomu 15. a 16. století nebo počátku 16. století zaznamenávala v textu růžovou, červenou a modrou barvou začátky a konce perikop (začátek vyznačen podtržením prvních slov perikopy a kresbou ručičky, tzv. manicula, na okraji, konec je vyznačen podtržením posledních slov a křížkem na okraji). V třetí kapitole Janova evangelia doplnila tato ruka některá chybějící slova.
Rukopis je v digitalizované formě přístupný v digitální knihovně Moravské zemské knihovny[1] Dostupné na WWW: http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:b64bab02-391d-4b83-a415-d7e13845ee00; citován stav z 31. 1. 2020. a v digitální knihovně Manuscriptorium Národní knihovny České republiky.[2] Dostupné na WWW: http://www.manuscriptorium.com/apps/index.php?direct=record&pid=AIPDIG-MZKB__MK_1________49LCUBD-cs; citován stav z 31. 1. 2020.
2. Obsah rukopisu
Bible mikulovská obsahuje celý Starý i Nový zákon včetně Druhé knihy Ezdrášovy (3 Esd) a Listu Laodicenským (Laod). V Oktateuchu má zvláštní úpravu, dochovanou též ve Starém zákoně Zamojských a Starém zákoně klementinském ilustrovaném, která pravidelně nahrazovala výrazy hospodin a hospodinóv novými ekvivalenty pán a boží (Kyas 1997, s. 90). V úseku od Knih královských po Joba je text shodný s mladší verzí 2. redakce Bible mlynářčiny, také Žaltář s třetím překladem žalmů se shoduje s Biblí mlynářčinou a Biblí boskovickou (Kyas 1962, s. 18), v Prorocích je zvláštní mladší zpracování, znění evangelií je zcela ojedinělé, epištoly patří k 2. redakci (Kyas 1997, s. 90) a Apokalypsa má již blízko ke znění 3. redakce (Souček 1967, s. 75).
Bible obsahuje též jedenáct starozákonních a patnáct novozákonních předmluv (Eliáš 1971, s. 108; Kyas 1997, s. 90; Staročeské biblické předmluvy 2019).
2.1 Specifika překladu Nového zákona
Znění evangelií v Bibli mikulovské je samostatné, stojící stranou mimo čtyři redakce, a ojedinělé, nezachycené v jiném rukopise (srov. Kyas 1953, s. 290; Kyas 1997, s. 90). Překlad je velmi závislý na latinské předloze, což se projevuje především na syntaktické stránce textu, kdy překladatel napodobuje latinské vazby. V Janově evangeliu se objevuje doslovný překlad latinského akuzativu s infinitivem (např. domnievati se bude službu vzdáti bohu BiblMik 502va, J 16,2 arbitretur obsequium se praestare Deo) či nápodoba latinského slovosledu (např. já žádné nenalézám na něm viny BiblMik 503vb, J 18,38 ego nullam invenio in eo causam). Podobně doslovně jsou vyjádřeny i latinské ablativy absolutní, které jsou překládány vazbou genitivu nebo dativu s příčestím nebo přídavným jménem slovesným (např. již pak jeho sstupujícieho, sluhy postřetli sú jeho BiblMik 495vb, J 4,51 iam autem eo descendente, servi occurrerunt ei; jitra pak již učiněného BiblMik 504vb, J 21,4 mane autem facto). Ve vedlejších větách jako ekvivalentu latinského konjunktivu imperfekta užívá autor v češtině kondicionálu (např. když byl by pod fíkem, viděl sem tě BiblMik 494va, J 1,48 cum esses sub ficu, vidi te). Subjunktiv je častý i v jiných vedlejších větách (např. otec takových hledá, kteříž modlili by se jemu BiblMik 495va, J 4,24 Pater tales quaerit, qui adorent eum).
V překladu se nezřídka objevují jednoduché minulé časy, zvláště latinské imperfektum se překládá zpravidla českým nedokonavým slovesem v imperfektu (např. nevědieše BiblMik 494va, J 2,9 non sciebat; prodáváchu BiblMik 494vb, J 2,16 vendebant). Pro ukončený děj v minulosti je někdy místo složeného préterita užit aorist (např. přivedechu BiblMik 498rb, J 8,3 adduxerunt). V textu nacházíme i tvary plusquamperfekta pro vyjádření předčasnosti (např. když učinil bieše jakožto bič z provázkóv, všecky vyvrhl jest z chrámu BiblMik 494rb, J 2,15 cum fecisset quasi flagellum de funiculis, omnes eiecit de templo).
Co se týče užívané terminologie, v Janově evangeliu Bible mikulovské jsou užívány až na výjimky stejné biblické termíny jako v ostatních evangeliích. Většinou se shodují s druhou redakcí (některé z ekvivalentů přejala i třetí redakce): amen – jistě, benedictus – dobrořečený, blasphemare – rúhati sě, discipulus – učedlník, evangelium – čtenie, Pharisaeus – zákonník, sacerdos – kněžie, scriba – mistr; ojediněle pak se třetí redakcí: daemonium – diábelstvie, synagoga – sbor.
V Janově evangeliu se nachází několik ojedinělých slov: obžalovávati ‚žalovat‘ (J 5,45; J 8,10), řeravicě/řeřěvicě ‚místo s žhavým uhlím‘ (stojiechu … u řeřevice J 18,18; řeřevici J 21,9). Dále pak se zde vyskytují slova řídká: pravotný ‚pravdomluvný‘ (J 3,34; J 7,18; J 8,26).
3. Ediční zpracování
Bible mikulovská nebyla dosud v celistvosti edičně zpracována, zveřejněny byly pouze vybrané části. Text prorockých knih byl zařazen do variant v kritické edici staropolské Bible královny Žofie (Biblia Królowej Zofii (Szaroszpatacka) wraz ze staroczeskim przekładem Biblii, 1–3, 1965–1971) a text biblických předmluv byl zveřejněn v kritické edici těchto textů (Staročeské biblické předmluvy 2019; Prol. 3 ad Mal, Prol. 2 ad 1 C, Prol. 3 ad 2 C, Prol. 1 ad C, Prol. ad 1 Th, Prol. ad 2 Th, Prol. ad 1 T, Prol. ad 2 T, Prol. ad Tt, Prol. ad Phm, Prol. 3 ad A: základní text; Prol. 1 ad Job, Prol. 1 ad Is, Prol. 2 ad Is, Prol. 1 ad Jr, Prol. 2 ad Jr, Prol. 3 ad Jr, Prol. ad Lam, Prol. 2 ad Am, Prol. 1 ad Abd, Prol. 1 ad Mach, Prol. 3 ad R, Prol. 1 ad G, Prol. ad E, Prol. 1 ad Ph, Prol. ad Hb: různočtení). Jednotlivé biblické knihy jsou postupně zveřejňovány v rámci edičního modulu Vokabuláře webového a Diabible.[3] Srov. [Bible mikulovská, Matoušovo evangelium]. Ed. Sedláčková, Anna – Voleková, Kateřina, Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i., oddělení vývoje jazyka 2019 [cit. 4. 7. 2024]. Dostupné z: https://vokabular.ujc.cas.cz/edice/BiblMik_Mt/. Bible mikulovská, Markovo evangelium. Ed. Sedláčková, Anna – Voleková, Kateřina, Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i., oddělení vývoje jazyka 2020 [cit. 4. 7. 2024]. Dostupné z: https://vokabular.ujc.cas.cz/edice/BiblMik_Mc/. Bible mikulovská, Lukášovo evangelium. Ed. Žampachová, Karolína – Kreisingerová, Hana – Hlaváčová Svobodová, Andrea – Voleková, Kateřina. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i., oddělení vývoje jazyka 2024 [cit. 4. 7. 2024]. Dostupné z: https://vokabular.ujc.cas.cz/edice/BiblMik_L/.
3.1 Janovo evangelium
Janovo evangelium je psáno druhým písařem Bible mikulovské na ff. 493r–504v. Nadpisy kapitol byly provedeny červeně římskou číslicí, před první kapitolou stojí pouze nadpis k evangeliu (Počíná sě čtenie svatého Jana). Zápis písaře je svébytný, píše kombinací spřežkového a diakritického pravopisu. Znaménka nad písmeny užívá jak v diakritické funkci (např. vċiṅeno /učiněno/ BiblMik 493vb), tak ve funkci zdůrazňovací (např. vlasová čárka nad i, nebo tečka nad c ve slově wẛeċko /všecko/ BiblMik 493vb a ċtili /ctili/ BiblMik 496rb). Proto na zdánlivě nadbytečné nebo chybějící znaménko v přepisu neupozorňujeme. Kvantitu vokálu písař někdy naznačí geminátou (např. kṙſtij /křstí/ BiblMik 494vb) nebo čárkou nad písmenem (páṅe /páně/ BiblMik 494ra; mohú /mohú/ BiblMik 495ra; zlé /zlé/ BiblMik 496rb, bál /bál/ BiblMik 503vb). Písař se snažil zachovávat pravidelné okraje sloupců, nejčastěji proto vyplnil konec řádku grafickou značkou ve tvaru prostého i, případně využíval k ušetření místa písařských zkratek nebo naopak spřežek a geminát k rozšíření zápisu (např. kdezz| BiblMik 494va). V edici na tyto čistě grafické jevy neupozorňujeme. Pro značení hranic vět písař užívá velká písmena a jediné interpunkční znaménko, a to svislici.
V transkripci se řídíme obecně uznávanými edičními pravidly, stručně upozorníme na některé specifické jazykové jevy staročeského textu Janova evangelia. V hláskoslovné rovině respektujeme např.:
- jotaci v krátkých slabikách, je-li v rukopisu naznačena (objevuje se pravidelně v reflexivu sě a dále spíše ojediněle, např. otcě BiblMik 494ra, J 1,14; přístřěškóv BiblMik 496ra, J 5,2; aj.);
- palatalizované ň v nom./ak. sg. u substantivních i-kmenů f. (sieň BiblMik 503vb, J 18,15), které je v rukopise naznačeno diakritickou tečkou;
- zachovanou skupinu šč (očiščovánie BiblMik 494va, J 2,6).
V rovině morfologické se objevují novotvary, např. participium počavši od slovesa počieti (BiblMik 498rb, J 8,9).
V rovině morfo-syntaktické se objevuje po slovesech pohybu vedle supina také infinitiv (přišla jest žena z Samarie vážiti vody BiblMik 495rb, J 4,7).
Zápis je pečlivý, písařské chyby nacházíme ojediněle, většinou se jedná o nadbytečné či chybějící písmeno. Text je bez přepisů a výrazných korektorských zásahů, ojediněle vynechané slovo písař dopsal na okraj folia.
Emendujeme pouze ojedinělé zjevné chyby, jako jsou vynechaná písmena, opakovaná slova apod. Na písařovy opravy neupozorňujeme. Vynechaný text oproti předloze většinou nedoplňujeme, pouze ho naznačujeme trojtečkou a v poznámce uvádíme příslušné znění klementinské Vulgáty (The Clementine Vulgate Project). Upozorňujeme na přidaný text nemající oporu v klementinské Vulgátě (navíc oproti lat.), případně připojujeme variantní latinské znění daného místa (var.) podlé kritické edice Nouum testamentum D. N. Iesu Christi Latine secundum editionem Hieronymi, I (1889–1898).
Text dělíme na verše a odstavce podlé klementinské Vulgáty. Např. v poslední části 6. kapitoly 51. verš dělíme na dva (51 a 52), čímž dochází k posunu číslování na konečných 72 veršů místo 71, jak mají jiná latinská vydání. V členění textu na kapitoly respektujeme stav v rukopisu, třebaže se liší od Vulgáty: začátek 15. kapitoly je vložen až před 5. verš a 17. kapitola začíná posledním verše předchozí kapitoly (J 16,33).
Literatura
Biblia Królowej Zofii (Szaroszpatacka) wraz ze staroczeskim przekładem Biblii, 1–3, Stanisław Urbańczyk – Vladimír Kyas (eds.), 1965–1971.
Eliáš, Jan O. (1971): Rukopisy českých biblí v našich knihovnách, nepublikovaná disertační práce, Brno FF MU.
Gebauer, Jan (1894): Historická mluvnice jazyka českého. Díl 1. Hláskosloví, Praha– ídeň.
Gebauer, Jan (1958): Historická mluvnice jazyka českého. Díl 3. Tvarosloví, II. Časování, Praha.
Kyas, Vladimír (1953): Dobrovského třídění českých biblických rukopisů ve světle pramenů, in: Josef Dobrovský 1753–1953, Julius Dolanský – Bohuslav Havránek (eds.), Praha, s. 227–300.
Kyas, Vladimír (1962): Česká předloha staropolského žaltáře, Praha.
Kyas, Vladimír (1997): Česká bible v dějinách národního písemnictví, Praha–Velehrad.
Souček, Bohuslav (1967): Česká Apokalypsa v husitství, Praha.
Staročeské biblické předmluvy (2019), Kateřina Voleková – Andrea Svobodová (eds.), Praha.
Staročeský slovník, 1–26. Praha 1968–2008.
The Clementine Vulgate Project, dostupné na WWW: http://vulsearch.sourceforge.net (citován stav z 22. 7. 2022).