1. Dochování, popis pramene

Rukopis jednosvazkové Bible litoměřické byl dříve součástí fondu litoměřického biskupství, deponovaném v Státním oblastním archivu v Litoměřicích, přibližně od 40. let 20. stol. je však nezvěstný, badatelé jsou proto odkázáni na jeho popisy[2] Srov. Brodský 2017, Stejskal – Voit 1991, Eliáš 1971, Souček 1967, Kyas 1953 a Ryba – Kyas 1952. Jediný popis rukopisu přináší Dobrovského soupis, z nějž se mj. dozvídáme, že byl rukopis pergamenový (Dobrovský 1951, s. 318). a fotokopie uložené ve Staročeské sbírce Ústavu pro českou literaturu AV ČR, v. v. i.[3] Inv. č.: Arch. fot. 70. Děkujeme vedoucímu Střediska literárněvědných informací ÚČL, PhDr. Vojtěchu Malínkovi, Ph.D., za laskavé poskytnutí kvalitních scanů mikrofilmu. a v oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i.

Biblický text je zapsán kaligrafickou bastardou na 491 foliích jediným písařem, Duchkem z Mníšku[4] Opsal dále např. tzv. Bibli Duchkovu z r. 1433 (rkp., Kroměříž, Zámecká knihovna, sign. O/c V 3, 76, 1433)., který zároveň provedl rubrikaci a korektury (často v marginálních poznámkách). Řazení jednotlivých knih odpovídá běžnému pořádku, podle kolofonu umístěného za Starým zákonem na fol. 383v[5] (Ale tato řeč teď bude skonána) skrze ruce Duchka z Mníška, poprostež zaň všemohúcieho pána boha, amen. Léta tisícieho čtyřstého a bez jednoho třidcátého toho měsiece srpna na den svatého Štěpána, kterúž bývá dvú pořád toho měsiece nynie řečeného. lze usuzovat na to, že Duchek nejprve opsal Nový zákon. Folio s případným kolofonem na konci rukopisu se však bohužel nedochovalo, kodex byl totiž zřejmě ještě ve své době poškozen špínou a vlhkostí, a řada folií byla proto okolo poloviny 16. století[6] Podle Eliáše psal tento písař „hybridní neorganickou bastardou z doby pokročilého rozkladu tohoto písma“, z pravopisného hlediska již značí kvantitu samohlásek, nacházíme u něj však některé anachronismy (Eliáš 1971, s. 191). doplněna podle tištěné Bible pražské. Původní text je zapsán ve dvou sloupcích o 54 řádcích, u doplněného textu počet řádků kolísá mezi 50 a 90. Jednotlivé biblické knihy jsou proznačeny pomocí živých záhlaví.

2. Specifika biblického překladu

Terminologie 2. redakce: amen – zajisté, beatus – blahoslavený nebo blažený, benedictus – požehnaný, blasphemare – rúhati sě (jako 1. redakce), daemonium – diábel, discipulus – učedlník, evangelium – čtenie, hypocrita – pokrytec, leprosus – malomocný, parabola – příslovie nebo podobenstvie, paralyticus – dnú zlámaný (jako 1. redakce), Pharisaeus – zákonník, publicanus – zjevný hřiešník, sacerdos – kněžie, scriba – mistr, synagoga – škola.[7] Srov. Kyas 1997, s. 66nn.; viz též Kreisingerová 2012.

3. Ediční zpracování

Bible litoměřická nebyla dosud v celistvosti edičně zpracována, zveřejněny byly pouze vybrané části. Text biblických předmluv byl zveřejněn v kritické edici těchto textů (Staročeské biblické předmluvy, 2019; Prol. ad Lam; Prol. HierPaul, Prol. ad Pentat, Prol. HierGal: různočtení).

3.1 Matoušovo evangelium

3.1.1 Forma zápisu, písař a pravopis

Duchkův pravopis je kombinací spřežkového a diakritického principu (tečka pro kvalitu souhlásek, kvantita ještě značena není, chybějící diakritiku proto rekonstruujeme bez poznámek, např. dědičstvie, žrnov apod.). Z interpunkčních znamének používá pouze tečku umístěnou na vertikálním prostředku řádky; slova dělí bez použití rozdělovacího znaménka. Zápis Matoušova evangelia se vyznačuje poměrně velkým množstvím opisovačských chyb, zejména textových výpustek způsobených nepozorností. Na tyto omise je upozorněno pomocí trojtečky v hranatých závorkách a uvedením znění latinské Vulgáty v poznámkovém aparátu.

3.1.2 Ediční zásady

V transkripci se řídíme obecně uznávanými edičními pravidly, ve stručnosti upozorníme na některé specifické jazykové jevy staročeského textu Matoušova evangelia. Ponecháváme zbytky původní jotace v krátkých slabikách, přepisujeme tedy zavřěna m. zavřiena (fol. 394vb, Mt 25,9), podnožě m. podnožie (fol. 385vb, Mt 5,35) atp. Jako změnu i > ě (srov. Gebauer 1894, s. 218nn.) respektujeme tvar obělé m. obilé (po obělí fol. 388rb, Mt 12,1). Dále ponecháváme zjednodušování souhláskových skupin (puste m. pusťte fol. 393rb, Mt 22,13), tvar dat. pl. fem. vzoru dušě: krátkou koncovku tvaru lok. pl. fem. vzoru dušě (např. pravicech fol. 393va, Mt 22,44) necháváme jako analogii (srov. Gebauer 1896, s. 212). Na rovině morfologické respektujeme distribuci původních a nástupnických variant, např. participiálních tvarů od slovesa věděti a jeho odvozenin (otpověda fol. 395ra, Mt 25,40 i odpovědě fol. 390ra, Mt 14,28).

Vynechaný text doplňujeme podle Bible boskovické neboli boskovské (dále též BiblBosk),[8] Olomouc, Vědecká knihovna v Olomouci, sign. M III 3, asi 1421–1425; dostupné na WWW: http://www.manuscriptorium.com/apps/index.php?direct=record&pid=AIPDIG-VKO___M_III_3_____1MMUSY7-cs#search (citován stav z 30. 1. 2019). s níž má řadu společných čtení, v poznámce připojujeme znění klementinské Vulgáty (The Clementine Vulgate Project). Chybějící text, který nemá oporu ve variantním prameni, naznačujeme trojtečkou. Jedná-li se však o text, který je vypuštěn i ve variantních latinských pramenech, tuto skutečnost uvádíme pouze v poznámce (+ lat., nemá var.). Dále upozorňujeme na přidaný text nemající oporu v klementinské Vulgátě (navíc oproti lat.), případně připojujeme variantní latinské znění daného místa (var.) podle kritické edice Nouum testamentum D. N. Iesu Christi Latine secundum editionem Hieronymi, I (1889–1898).

Text dělíme na verše a odstavce podle klementinské Vulgáty (The Clementine Vulgate Project, dostupné na WWW: http://vulsearch.sourceforge.net/html/Mt.html; citován stav z 30. 1. 2019). V členění textu na kapitoly respektujeme stav v rukopisu, i když je na jednom místě odlišný od členění ve Vulgátě, zřejmě totiž reflektuje variantní členění textu v středověkých latinských rukopisech. Šestá kapitola začíná veršem 6,5.

Literatura

Brodský, Pavel – Martina Šumová (2017): Iluminované rukopisy v archivech na území Čech, Praha, s. 128–129.

The Clementine Vulgate Project, dostupné na WWW: http://vulsearch.sourceforge.net (citován stav z 30. 1. 2019).

Dobrovský, Josef (1951): Dějiny české řeči a literatury, Benjamin Jehlička (ed.), Praha.

Eliáš, Jan O. (1971): Rukopisy českých biblí v našich knihovnách, nepublikovaná disertační práce, Brno FF MU, s. 65–69.

Gebauer, Jan (1894): Historická mluvnice jazyka českého, 1: Hláskosloví, Praha – Vídeň.

Kreisingerová, Hana: Proměny biblického textu (některá specifika II. biblické redakce na pozadí pozdějších biblických překladů), in: Varia 20. Zborník plných príspevkov z 20. kolokvia mladých jazykovedcov, Gabriela Múcsková (ed.), Bratislava 2012, s. 346–356.

Kyas, Vladimír (1953): Dobrovského třídění českých biblických rukopisů ve světle pramenů, in: Josef Dobrovský 1753–1953, Julius Dolanský – Bohuslav Havránek (eds.), Praha, s. 227–300.

Ryba, Bohumil – Kyas, Vladimír: Označení českých biblických rukopisů a tisků, Věstník České akademie věd a umění 63, 1952, s. 37–45.

Souček, Bohuslav (1967): Česká Apokalypsa v husitství, Praha.

Staročeské biblické předmluvy (2019), Kateřina Voleková – Andrea Svobodová (eds.), Praha.

Stejskal, Karel – Voit, Petr (1991): Iluminované rukopisy doby husitské, Praha, s. 28–29.

Při vzniku práce byly využity zdroje Výzkumné infrastruktury pro diachronní bohemistiku (RIDICS, http://vokabular.ujc.cas.cz).