1. Dochování, popis pramene

Rukopis jednosvazkové Bible litoměřické byl dříve součástí fondu litoměřického biskupství, deponovaném v Státním oblastním archivu v Litoměřicích, přibližně od 40. let 20. století je však nezvěstný, badatelé jsou proto odkázáni na jeho popisy[3] Srov. Brodský 2017, Stejskal – Voit 1991, Eliáš 1971, Souček 1967, Kyas 1953 a Ryba – Kyas 1952. Jediný popis rukopisu přináší Dobrovského soupis, z nějž se mj. dozvídáme, že byl rukopis pergamenový (Dobrovský 1951, s. 318). a fotokopie uložené ve Staročeské sbírce Ústavu pro českou literaturu AV ČR, v. v. i.[4] Inv. č.: Arch. fot. 70. Děkujeme vedoucímu Střediska literárněvědných informací ÚČL, PhDr. Vojtěchu Malínkovi, Ph.D., za laskavé poskytnutí kvalitních scanů mikrofilmu. a v oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i.

Biblický text je zapsán kaligrafickou bastardou na 491 foliích jediným písařem, Duchkem z Mníšku[5] Opsal dále např. tzv. Bibli Duchkovu z r. 1433 (rkp., Kroměříž, Zámecká knihovna, sign. O/c V 3, 76, 1433)., který zároveň provedl rubrikaci a korektury (často v marginálních poznámkách). Řazení jednotlivých knih odpovídá běžnému pořádku, podle kolofonu umístěného za Starým zákonem na fol. 383v[6] (Ale tato řeč teď bude skonána) skrze ruce Duchka z Mníška, poprostež zaň všemohúcieho pána boha, amen. Léta tisícieho čtyřstého a bez jednoho třidcátého toho měsiece srpna na den svatého Štěpána, kterúž bývá dvú pořád toho měsiece nynie řečeného. lze usuzovat na to, že Duchek nejprve opsal Nový zákon. Folio s případným kolofonem na konci rukopisu se však bohužel nedochovalo, kodex byl totiž zřejmě ještě ve své době poškozen špínou a vlhkostí, a řada folií byla proto okolo poloviny 16. století[7] Podle Eliáše psal tento písař „hybridní neorganickou bastardou z doby pokročilého rozkladu tohoto písma“, z pravopisného hlediska již značí kvantitu samohlásek, nacházíme u něj však některé anachronismy (Eliáš 1971, s. 191). doplněna podle tištěné Bible pražské. Původní text je zapsán ve dvou sloupcích o 54 řádcích, u doplněného textu počet řádků kolísá mezi 50 a 90. Jednotlivé biblické knihy jsou proznačeny pomocí živých záhlaví.

2. Specifika biblického překladu

Původce druhé redakce vycházel z nerevidovaného překladu první redakce. Charakter redakce spočívá v náhradě zastarávajících výrazů a neobratných překladů výstižnějšími a vhodnějšími výrazy a v tendenci přiblížit text latinské předloze. Odlišná je i volba některých biblických termínů.[8] Kreisingerová 2019, s. 95–96.

Terminologie 2. redakce: amen – zajisté, beatus – blahoslavený nebo blažený, benedictus – požehnaný, blasphemare – rúhati sě (jako 1. redakce), daemonium – diábel, discipulus – učedlník, evangelium – čtenie, hypocrita – pokrytec, leprosus – malomocný, parabola – příslovie nebo podobenstvie, paralyticus – dnú zlámaný (jako 1. redakce), Pharisaeus – zákonník, publicanus – zjevný hřiešník, sacerdos – kněžie, scriba – mistr, synagoga – škola.[9] Srov. Kyas 1997, s. 66nn.; viz též Kreisingerová 2012.

3. Ediční zpracování

Bible litoměřická nebyla dosud v celistvosti edičně zpracována, zveřejněny byly pouze vybrané části. Text biblických předmluv byl zveřejněn v kritické edici těchto textů (Staročeské biblické předmluvy, 2019; Prol. ad Lam; Prol. HierPaul, Prol. ad Pentat, Prol. HierGal: různočtení). Jednotlivé biblické knihy jsou postupně zveřejňovány v rámci edičního modulu Vokabuláře webového.[10] Srov. [Bible litoměřická, Matoušovo evangelium]. Ed. Svobodová, Andrea, Valenta, Petr, Voleková, Kateřina. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i., oddělení vývoje jazyka 2019 [cit. 18. 2. 2020]. Dostupné z: http://vokabular.ujc.cas.cz/moduly/edicni/edice/{262020ca-459b-4078-8b98-2ff21407b093}/.

3.1 Markovo evangelium

3.1.1 Forma zápisu, písař a pravopis

Duchkův pravopis je kombinací spřežkového a diakritického principu: tečka pro kvalitu souhlásek se používá nepravidelně, (srov. např. diedicſtvie > dědičstvie, 402va, Mc 12,7, żrnow > žrnov, 401rb, Mc 9,41), kvantita ještě značena není, chybějící diakritiku proto rekonstruujeme bez poznámek. Z interpunkčních znamének používá pouze tečku umístěnou na vertikálním prostředku řádky; slova dělí bez použití rozdělovacího znaménka. Zápis Markova evangelia se vyznačuje poměrně velkým množstvím opisovačských chyb, zejména textových výpustek způsobených nepozorností. Některé chyby jsou opravovány patrně samotným písařem, např. nadepsáním chybějícího písmene nad grafickým slovem (nedbáš BiblLit 402va, Mc 12,14), přerušovaným podtržením chybného slova (žena BiblLit 404rb, Mc 14,66) či grafickým naznačením změny slovosledu (zasě vzděláš BiblLit 404vb, Mc 15,29).

3.1.2 Ediční zásady

V transkripci se řídíme obecně uznávanými edičními pravidly, ve stručnosti upozorníme na některé specifické jazykové jevy staročeského textu Markova evangelia. Ponecháváme zbytky původní jotace v krátkých slabikách (přisěže BiblLit 399va, Mc 6,23, vzěchu BiblLit 399va, Mc 6,29, sěně BiblLit 399vb, Mc 6,39), ovšem emendujeme výskyty nenáležité jotace (např. kṙieſt BiblLit 397ra, Mc 1,4). Dále ponecháváme zjednodušování souhláskových skupin (příde m. přijde 397ra, Mc 1,7, příme m. příjme 401rb, Mc 9,36). Na rovině morfologické respektujeme distribuci původních a nástupnických variant, např. participiálních tvarů od slovesa věděti a jeho odvozenin (věda fol. 399va, Mc 6,20 i odpovědě 398rb, Mc 3,33). Respektujeme novotvary s koncovkou -ech v lok. pl. n. vzoru moře (srdcech BiblLit 398va, Mc 4,15)[11] Srov. Gebauer 1896, s. 159. a v lok. pl. fem. vzoru dušě (např. pravicech BiblLit 403ra, Mc 13,36).[12] Srov. Gebauer 1896, s. 212.

Jméno Ježíš bývá v prameni pravidelně psáno zkratkou g, kterou v textu stejně jako ostatní zkratky rozepisujeme bez upozornění.

Vynechaný text oproti předloze doplňujeme podle jiného pramene ze starší skupiny 2. redakce, a to podle Bible boskovické neboli boskovské (dále též BiblBosk),[13] Olomouc, Vědecká knihovna v Olomouci, sign. M III 3, asi 1421–1425; dostupné online: http://www.manuscriptorium.com/apps/index.php?direct=record&pid=AIPDIG-VKO___M_III_3_____1MMUSY7-cs#search. případně podle Bible táborské neboli mlynářčiny[14] Praha, Národní knihovna České republiky, sign. XVII A 10, 1450–1475; dostupná online: http://www.manuscriptorium.com/apps/index.php?direct=record&pid=AIPDIG-NKCR__XVII_A_10___0TZULP2-cs. (<kdež> Mc 2,4), a v poznámce uvádíme příslušné znění klementinské Vulgáty.[15] The Clementine Vulgate Project, dostupné na WWW: http://vulsearch.sourceforge.net/html/Mc.html; citován stav z 31. 1. 2020. Chybějící text, který nemá oporu ve variantních pramenech, naznačujeme trojtečkou. Jedná-li se však o text, který je vypuštěn i ve variantních latinských pramenech, tuto skutečnost uvádíme pouze v poznámce (+ lat., nemá var.). Dále upozorňujeme na přidaný text nemající oporu v klementinské Vulgátě (navíc oproti lat.), případně připojujeme variantní latinské znění daného místa (var.) podle kritické edice Nouum testamentum D. N. Iesu Christi Latine secundum editionem Hieronymi, I (1889–1898).

Text dělíme na verše a odstavce podle klementinské Vulgáty. V členění textu na kapitoly respektujeme stav v rukopisu, i když je na dvou místech odlišný od členění ve Vulgátě, zřejmě totiž reflektuje variantní členění textu v středověkých latinských rukopisech. Desátá kapitola začíná veršem 10,2; šestnáctá kapitola začíná posledním veršem předchozí kapitoly (Mc 15,47).

Literatura

Brodský, Pavel – Martina Šumová (2017): Iluminované rukopisy v archivech na území Čech, Praha, s. 128–129.

The Clementine Vulgate Project, dostupné na WWW: http://vulsearch.sourceforge.net (citován stav z 30. 1. 2020).

Dobrovský, Josef (1951): Dějiny české řeči a literatury, Benjamin Jehlička (ed.), Praha.

Eliáš, Jan O. (1971): Rukopisy českých biblí v našich knihovnách, nepublikovaná disertační práce, Brno, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, s. 65–69.

Gebauer, Jan (1894): Historická mluvnice jazyka českého, 1: Hláskosloví, Praha – Vídeň.

Kreisingerová, Hana (2012): Proměny biblického textu (některá specifika II. biblické redakce na pozadí pozdějších biblických překladů), in: Varia 20. Zborník plných príspevkov z 20. kolokvia mladých jazykovedcov, Gabriela Múcsková (ed.), Bratislava, s. 346–356.

Kreisingerová, Hana (2019): Základní problémy II. staročeské biblické redakce, Nepublikovaná disertační práce, Olomouc, Filozofická fakulta Univerzity Palackého.

Kyas, Vladimír (1953): Dobrovského třídění českých biblických rukopisů ve světle pramenů, in: Josef Dobrovský 1753–1953, Julius Dolanský – Bohuslav Havránek (eds.), Praha, s. 227–300.

Ryba, Bohumil – Kyas, Vladimír: Označení českých biblických rukopisů a tisků, Věstník České akademie věd a umění 63, 1952, s. 37–45.

Souček, Bohuslav (1967): Česká Apokalypsa v husitství, Praha.

Staročeské biblické předmluvy (2019), Kateřina Voleková – Andrea Svobodová (eds.), Praha.

Stejskal, Karel – Voit, Petr (1991): Iluminované rukopisy doby husitské, Praha, s. 28–29.