1. Dochování, popis pramene

Rukopis jednosvazkové Bible litoměřické byl dříve součástí fondu litoměřického biskupství, deponovaném v Státním oblastním archivu v Litoměřicích, přibližně od 40. let 20. století je však nezvěstný, badatelé jsou proto odkázáni na jeho popisy[3] a fotokopie uložené ve Staročeské sbírce Ústavu pro českou literaturu AV ČR, v. v. i.[4] a v oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i.

Biblický text je zapsán kaligrafickou bastardou na 491 foliích jediným písařem, Duchkem z Mníšku,[5] který zároveň provedl rubrikaci a korektury (často v marginálních poznámkách). Řazení jednotlivých knih odpovídá běžnému pořádku, podle kolofonu umístěného za Starým zákonem na fol. 383v[6] lze usuzovat na to, že Duchek nejprve opsal Nový zákon. Folio s případným kolofonem na konci rukopisu se však bohužel nedochovalo, kodex byl totiž zřejmě ještě ve své době poškozen špínou a vlhkostí, a řada folií byla proto okolo poloviny 16. století[7] doplněna podle tištěné Bible pražské. Původní text je zapsán ve dvou sloupcích o 54 řádcích, u doplněného textu počet řádků kolísá mezi 50 a 90. Jednotlivé biblické knihy jsou proznačeny pomocí živých záhlaví.

2. Specifika biblického překladu

Původce druhé redakce vycházel z nerevidovaného překladu první redakce. Charakter druhé redakce spočívá v náhradě zastarávajících výrazů a neobratných překladů výstižnějšími a vhodnějšími výrazy a v tendenci přiblížit text latinské předloze. Odlišná je i volba některých biblických termínů.[8]

Terminologie 2. redakce: amen – zajisté, beatus – blahoslavený nebo blažený, benedictus – požehnaný, blasphemare – rúhati sě (jako 1. redakce), daemonium – diábel, discipulus – učedlník, evangelium – čtenie, hypocrita – pokrytec, leprosus – malomocný, parabola – příslovie nebo podobenstvie, paralyticus – dnú zlámaný (jako 1. redakce), Pharisaeus – zákonník, publicanus – zjevný hřiešník, sacerdos – kněžie, scriba – mistr, synagoga – škola.[9]

3. Ediční zpracování

Bible litoměřická nebyla dosud v celistvosti edičně zpracována, zveřejněny byly pouze vybrané části. Text biblických předmluv byl zveřejněn v kritické edici těchto textů (Staročeské biblické předmluvy, 2019; Prol. ad Lam; Prol. HierPaul, Prol. ad Pentat, Prol. HierGal: různočtení). Jednotlivé biblické knihy jsou postupně zveřejňovány v rámci edičního modulu Vokabuláře webového a Diabible.[10]

3.1 Forma zápisu, písař a pravopis

Duchkův pravopis je kombinací spřežkového a diakritického principu: tečka pro kvalitu souhlásek se používá nepravidelně (např. ſviedecſtuie /svědečstvie/ 407vb, L 5,14), kvantita pravidelně značena není, jen výjimečně pomocí digrafů (např. maar /már/ 409ra, L 7,14; nauſchleem /na uschlém/ 418va, L 23,31). Z interpunkčních znamének používá pouze tečku umístěnou na vertikálním prostředku řádky; slova dělí bez použití rozdělovacího znaménka. Zápis Lukášova evangelia se vyznačuje poměrně velkým množstvím opisovačských chyb, zejména textových výpustek způsobených nepozorností (chybějí dokonce celé verše L 6,24, 9,15, 15,24 a 23,54) a nahrazení slova za podobný výraz (např. obět místo obec L 1,17; v ustech místo v uších L 4,21).

3.2 Ediční zásady

V transkripci se řídíme obecně uznávanými edičními pravidly, ve stručnosti upozorníme na některé specifické jazykové jevy staročeského textu Lukášova evangelia. Ponecháváme zbytky původní jotace v krátkých slabikách (jest zavřěno 407va, L 4,25; sěde 409ra, L 7,15), ovšem emendujeme výskyty nenáležité jotace (např. kṙieſt /křest/ 406vb, L 3,3). Dále ponecháváme zjednodušování souhláskových skupin (starala se jest m. sstarala se jest 405rb, L 1,18). Na rovině morfologické respektujeme distribuci původních a nástupnických variant, např. participiálních tvarů od slovesa věděti a jeho odvozenin (nevěda fol. 410vb, L 9,33, i otpovědě 408rb, L 6,3). Respektujeme novotvary s koncovkou -ech v lok. pl. fem. vzoru dušě (např. v ulicech 413va, L 13,26).[11] Respektujeme novotvar dceř gen. pl. substantiva dci (žena jeho bieše ze dceř BiblLit 405rb, L 1,5).[12]

Jméno Ježíš bývá v prameni pravidelně psáno zkratkou g, kterou v textu stejně jako ostatní zkratky rozepisujeme bez upozornění.

Vynechaný text oproti předloze doplňujeme podle jiného pramene ze starší skupiny 2. redakce, a to podle Bible boskovické neboli boskovské,[13] případně podle Bible táborské neboli mlynářčiny[14] (<i radovali sú sě s ní> L 1,58) nebo Bible Bočkovy (jisti sú že jest Jan <prorok> L 20,6), když je v Bibli litoměřické již novější znění, a v poznámce uvádíme příslušné znění klementinské Vulgáty.[15] Chybějící text, který nemá oporu ve variantních pramenech, naznačujeme trojtečkou. Jedná-li se však o text, který je vypuštěn i ve variantních latinských pramenech, tuto skutečnost uvádíme pouze v poznámce (+ lat., nemá var.). Dále upozorňujeme na přidaný text nemající oporu v klementinské Vulgátě (navíc oproti lat.), případně připojujeme variantní latinské znění daného místa (var.) podle kritické edice Nouum testamentum D. N. Iesu Christi Latine secundum editionem Hieronymi, I (1889–1898).

Text dělíme na verše a odstavce podle klementinské Vulgáty. V členění textu na kapitoly respektujeme stav v rukopisu, třebaže se liší od Vulgáty: tradiční předmluva k Lukášovu evangeliu, která se stala integrální součástí biblického textu (L 1–4), nebyla v druhé redakci přeložena.[16]

Literatura

Brodský, Pavel – Šumová, Martina (2017): Iluminované rukopisy v archivech na území Čech, Praha, s. 128–129.

The Clementine Vulgate Project, dostupné na WWW: http://vulsearch.sourceforge.net (citován stav z 30. 1. 2020).

Dobrovský, Josef (1951): Dějiny české řeči a literatury, Benjamin Jehlička (ed.), Praha.

Eliáš, Jan O. (1971): Rukopisy českých biblí v našich knihovnách, nepublikovaná disertační práce, Brno, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, s. 65–69.

Gebauer, Jan (1894): Historická mluvnice jazyka českého, 1: Hláskosloví, Praha – Vídeň.

Kreisingerová, Hana (2012): Proměny biblického textu (některá specifika II. biblické redakce na pozadí pozdějších biblických překladů), in: Varia 20. Zborník plných príspevkov z 20. kolokvia mladých jazykovedcov, Gabriela Múcsková (ed.), Bratislava, s. 346–356.

Kreisingerová, Hana (2019): Základní problémy II. staročeské biblické redakce, Nepublikovaná disertační práce, Olomouc, Filozofická fakulta Univerzity Palackého.

Kyas, Vladimír (1953): Dobrovského třídění českých biblických rukopisů ve světle pramenů, in: Josef Dobrovský 1753–1953, Julius Dolanský – Bohuslav Havránek (eds.), Praha, s. 227–300.

Ryba, Bohumil – Kyas, Vladimír: Označení českých biblických rukopisů a tisků, Věstník České akademie věd a umění 63, 1952, s. 37–45.

Souček, Bohuslav (1967): Česká Apokalypsa v husitství, Praha.

Staročeské biblické předmluvy (2019), Kateřina Voleková – Andrea Svobodová (eds.), Praha.

Stejskal, Karel – Voit, Petr (1991): Iluminované rukopisy doby husitské, Praha, s. 28–29.