Bible litoměřická
Bible litoměřická (dále též BiblLit) bývá považována za nejtypičtějšího zástupce tzv. druhé redakce staročeského biblického překladu,[1] Srov. Kyas 1997, s. 81. některé části (např. Zjevení Janovo) nebo doplňky (některé biblické předmluvy[2] Předmluva na celou bibli s incipitem Bratr Ambrož a předmluva k Pěti knihám Mojžíšovým jsou podle znění Bible pražské (kromě toho se objevuje ještě předmluva ke knihám Královským podle znění prologového souboru a předmluva k Pláči), srov. Staročeské biblické předmluvy, 2019, s. 545. a rejstřík perikop) však zastupují znění čtvrtoredakční. Také Janovo evangelium patří ke starší skupině druhé redakce, ale jeho znění bylo dále samostatně upraveno.[3] Srov. Kreisingerová 2019, s. 96.
1. Dochování, popis pramene
Rukopis jednosvazkové Bible litoměřické byl dříve součástí fondu litoměřického biskupství, deponovaného v Státním oblastním archivu v Litoměřicích, přibližně od 40. let 20. století je však nezvěstný, badatelé jsou proto odkázáni na jeho popisy[4] Srov. Brodský 2017, Stejskal–Voit 1991, Eliáš 1971, Souček 1967, Kyas 1953 a Ryba–Kyas 1952. Jediný popis rukopisu přináší Dobrovského soupis, z nějž se mj. dozvídáme, že byl rukopis pergamenový (Dobrovský 1951, s. 318). a na fotokopie uložené ve Staročeské sbírce Ústavu pro českou literaturu AV ČR, v. v. i.[5] Inv. č.: Arch. fot. 70. Děkujeme vedoucímu Střediska literárněvědných informací ÚČL, PhDr. Vojtěchu Malínkovi, Ph.D., za laskavé poskytnutí kvalitních scanů mikrofilmu. a v oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Biblický text je zapsán kaligrafickou bastardou na 491 foliích jediným písařem, Duchkem z Mníšku,[6] Opsal dále např. tzv. Bibli Duchkovu z r. 1433 (rkp., Kroměříž, Muzeum umění Olomouc – Arcidiecézní muzeum Kroměříž, inv. č. 21133, 1433). který zároveň provedl rubrikaci a korektury (často v marginálních poznámkách). Řazení jednotlivých knih odpovídá běžnému pořádku. Folio s případným kolofonem na konci rukopisu se však bohužel nedochovalo, kodex byl totiž zřejmě ještě ve své době poškozen špínou a vlhkostí, a řada folií byla proto okolo poloviny 16. století[7] Podle Eliáše psal tento písař „hybridní neorganickou bastardou z doby pokročilého rozkladu tohoto písma“, z pravopisného hlediska již značí kvantitu samohlásek, nacházíme u něj však některé anachronismy (Eliáš 1971, s. 191). doplněna podle tištěné Bible pražské. Původní text je zapsán ve dvou sloupcích o 54 řádcích, u doplněného textu počet řádků kolísá mezi 50 a 90. Jednotlivé biblické knihy jsou proznačeny pomocí živých záhlaví.
2. Specifika biblického překladu
Původce druhé redakce vycházel z nerevidovaného překladu první redakce. Charakter druhé redakce spočívá v náhradě zastarávajících výrazů a neobratných překladů výstižnějšími a vhodnějšími výrazy a v tendenci přiblížit text latinské předloze. Odlišná je i volba některých biblických termínů.[8] Kreisingerová 2019, s. 110–111.
Terminologie 2. redakce: amen – zajisté, beatus – blahoslavený nebo blažený, benedictus – požehnaný, blasphemare – rúhati sě (jako 1. redakce), daemonium – diábel, discipulus – učedlník, evangelium – čtenie, hypocrita – pokrytec, leprosus – malomocný, parabola – příslovie nebo podobenstvie, paralyticus – dnú zlámaný (jako 1. redakce), Pharisaeus – zákonník, publicanus – zjevný hřiešník, sacerdos – kněžie, scriba – mistr, synagoga – škola.[9] Srov. Kyas 1997, s. 66nn.; viz též Kreisingerová 2012.
3. Ediční zpracování
Bible litoměřická nebyla dosud v celistvosti edičně zpracována, zveřejněny byly pouze vybrané části. Text biblických předmluv byl zveřejněn v kritické edici těchto textů (Staročeské biblické předmluvy, 2019; Prol. ad Lam; Prol. HierPaul, Prol. ad Pentat, Prol. HierGal: různočtení). Jednotlivé biblické knihy jsou postupně zveřejňovány v rámci edičního modulu Vokabuláře webového a Diabible.[10] Srov. [Bible litoměřická, Matoušovo evangelium]. Ed. Svobodová, Andrea, Valenta, Petr, Voleková, Kateřina. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i., oddělení vývoje jazyka 2019 [cit. 27. 8. 2024]. Dostupné z: https://vokabular.ujc.cas.cz/edice/BiblLit_Mt/. [Bible litoměřická, Markovo evangelium]. Ed. Batka, Ondřej, Voleková, Kateřina. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i., oddělení vývoje jazyka 2020 [cit. 27. 8. 2024]. Dostupné z: https://vokabular.ujc.cas.cz/edice/BiblLit_Mc/. Bible litoměřická, Lukášovo evangelium. Ed. Džunková, Katarína, Kreisingerová, Hana, Voleková, Kateřina. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i., oddělení vývoje jazyka 2024 [cit. 27. 8. 2024]. Dostupné z: https://vokabular.ujc.cas.cz/edice/BiblLit_L/.
3.1 Forma zápisu, písař a pravopis
Duchkův pravopis je kombinací spřežkového a diakritického principu: tečka pro kvalitu souhlásek se používá téměř pravidelně (např. Beṙte giż /Beřte již/ 420ra, J 2,8), kvantita pravidelně značena není. Z interpunkčních znamének používá pouze tečku umístěnou na vertikálním prostředku řádky; slova dělí bez použití rozdělovacího znaménka. Zápis Janova evangelia se vyznačuje poměrně velkým množstvím opisovačských chyb, zejména textových výpustek způsobených nepozorností (chybějí dokonce celé verše, např. J 3,4; 8,46) a nahrazení slova za formálně podobný výraz (např. zkřiešeného místo skrze něho J 1,7; nevždy místo nevzejdu J 7,8).
3.2 Ediční zásady
V transkripci se řídíme obecně uznávanými edičními pravidly, ve stručnosti upozorníme na některé specifické jazykové jevy staročeského textu Janova evangelia. Ponecháváme zbytky původní jotace v krátkých slabikách (např. hřěšiti 423rb, J 8,11). Dále ponecháváme změnu ij > í (např. přídu a přímu vás 426va, J 14,3), monoftongizaci ie > í (např. v hřieších 423va, J 8,24; věříce 429va, J 20,31), ztrátu jotace ie > é (např. tmy sú jé neobsáhly 419rb, J 1,5; nemožéchu 429va, J 21,6), zjednodušování souhláskových skupin (např. stupováše m. sstupováše 421ra, J 4,51).
Jméno Ježíš bývá v prameni pravidelně psáno zkratkou g, kterou v textu stejně jako ostatní zkratky rozepisujeme bez upozornění.
Vynechaný text oproti předloze doplňujeme podle jiného pramene druhé redakce, a to podle Bible Duchkovy,[11] Kroměříž, Muzeum umění Olomouc – Arcidiecézní muzeum Kroměříž, inv. č. 21133, 1433. která má v Janově evangeliu nejbližší znění[12] Kreisingerová 2012, s. 111. (např. <Nejsem> J 1,21), a v poznámce uvádíme příslušné znění klementinské Vulgáty.[13] The Clementine Vulgate Project, dostupné na WWW: http://vulsearch.sourceforge.net/html/Io.html; citován stav z 31. 1. 2020. Chybějící text, který nemá oporu ve variantních pramenech, naznačujeme trojtečkou. Jedná-li se však o text, který je vypuštěn i ve variantních latinských pramenech, tuto skutečnost uvádíme pouze v poznámce (+ lat., nemá var.). Dále upozorňujeme na přidaný text nemající oporu v klementinské Vulgátě (navíc oproti lat.), případně připojujeme variantní latinské znění daného místa (var.) podle kritické edice Nouum testamentum D. N. Iesu Christi Latine secundum editionem Hieronymi, I (1889–1898).
Text dělíme na verše a odstavce podle klementinské Vulgáty. Např. v poslední části 6. kapitoly 51. verš dělíme na dva (51 a 52), čímž dochází k posunu číslování na konečných 72 veršů místo 71, jak mají jiná latinská vydání. V členění textu na kapitoly respektujeme stav v rukopisu, třebaže se liší od Vulgáty, např. sedmnáctá kapitola začíná posledním veršem předchozí kapitoly (J 16,33).
Literatura
Brodský, Pavel – Šumová, Martina (2017): Iluminované rukopisy v archivech na území Čech, Praha, s. 128–129.
The Clementine Vulgate Project, dostupné na WWW: http://vulsearch.sourceforge.net (citován stav z 30. 1. 2020).
Dobrovský, Josef (1951): Dějiny české řeči a literatury, Benjamin Jehlička (ed.), Praha.
Eliáš, Jan O. (1971): Rukopisy českých biblí v našich knihovnách, nepublikovaná disertační práce, Brno, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, s. 65–69.
Kreisingerová, Hana (2012): Proměny biblického textu (některá specifika II. biblické redakce na pozadí pozdějších biblických překladů), in: Varia 20. Zborník plných príspevkov z 20. kolokvia mladých jazykovedcov, Gabriela Múcsková (ed.), Bratislava, s. 346–356.
Kreisingerová, Hana (2019): Základní problémy II. staročeské biblické redakce, Nepublikovaná disertační práce, Olomouc, Filozofická fakulta Univerzity Palackého.
Kyas, Vladimír (1953): Dobrovského třídění českých biblických rukopisů ve světle pramenů, in: Josef Dobrovský 1753–1953, Julius Dolanský – Bohuslav Havránek (eds.), Praha, s. 227–300.
Ryba, Bohumil – Kyas, Vladimír (1952): Označení českých biblických rukopisů a tisků, Věstník České akademie věd a umění 63, s. 37–45.
Souček, Bohuslav (1967): Česká Apokalypsa v husitství, Praha.
Staročeské biblické předmluvy (2019), Kateřina Voleková – Andrea Svobodová (eds.), Praha.
Stejskal, Karel – Voit, Petr (1991): Iluminované rukopisy doby husitské, Praha, s. 28–29.