Nový zákon glosovaný

Nový zákon glosovaný (známý také jako Nový zákon klementinský; ve Staročeském slovníku označován zkratkou BiblKlemNZ) je ojedinělou literární památkou z první čtvrtiny patnáctého století, která svědčí o hlubokém zájmu o studium Písma a aktivním přístupu k biblickému textu. Jedná se o zběžně psaný papírový rukopis s minimální výzdobou, avšak s velkým množstvím glos, který je uložen Národní knihovně České republiky v pražském Klementinu pod signaturou XVII E 13.

Autorství a datace

Autorství ani provenienci tohoto díla neznáme, datace je však známa přesně; písař si totiž za každé evangelium zapsal latinsky datum jeho dokončení. Za Matoušovým evangeliem je zapsáno (f. 44v): „Finitus est feria sexta in die Cosme et Damiani“ (tj. 26. 9. 1426); za Markovým evangeliem (f. 68v): „Finis est feria in die sanctae Mariae Pape kalendas octobris anno die MCCCCXXVI“ (tj. 7. 10. 1426); za Lukášovým evangeliem (101r): „Finis evangelia Luce evangeliste … Johanem incepi in die Luce evangeliste“ (tj. před 18. 10. 1426); a za Janovým evangeliem (117v): „Finis est feria in die Cryspiani et Crispiniani vigilam anuandi…et pontificis“ (tj. 25. 10. 1426). Za dalšími biblickými knihami již tyto údaje chybí; podle relativně vysoké rychlosti, kterou písař daný rukopis opisoval, však můžeme předpokládat, že Nový zákon mohl být dokončen ještě před koncem roku 1426.

Charakter a obsah rukopisu

Papírový rukopis má rozměry 22×15,5 cm a obsahuje 260 folií. Svou výzdobou není příliš zajímavý, neobsahuje žádné iluminace, písmo je velmi zběžné, nejedná se pravděpodobně o dílo zavedené písařské dílny, ale spíše o práci učeného jednotlivce či jednotlivců.

Po stránce obsahové však jde o rukopis velmi zásadní. Nový zákon obsahuje v úseku Matouš – List Judovi bohatě glosované znění druhé redakce staročeského biblického překladu, Apokalypsa (zapsaná odlišným písařem) je pak pozdním opisem znění první redakce, blízkým znění Bible drážďanské. Kromě Bible drážďanské a Bible olomoucké se tak jedná o jediný rukopis, ve kterém je překlad prvoredakční Apokalypsy zachován.

Studijní intence rukopisu a glosy

Intencí písaře Nového zákona glosovaného bylo s největší pravděpodobností vytvořit „bibli studijní“, která svému uživateli (pravděpodobně přímo učenému pisateli textu) nabídne široký aparát variant překladového textu, vysvětlivek a komentářů (v češtině i v latině) k teologickému poučení a snad také ke kazatelské praxi či disputacím. Tento záměr se projevuje už v základním textu tzv. „druhými překlady“, vkládanými písařem přímo do textu in continuo (obvykle, ale ne vždy, uvozené latinským vel)[1] V Matoušově evangeliu je druhých překladů v základním textu 73., specifikem tohoto rukopisu je však především značné množství interlineárních a marginálních glos, které obsahují převážně znění mladší podoby biblického překladu druhé redakce a které místy přecházejí až v překlad paralelní.[2] Přípisky se nacházejí především v úseku Mt–Jud, v Apokalypse jsou soustavně glosovány pouze první tři kapitoly. Text tak nabízí jedinečnou možnost studovat v jediném rukopisu podobu a vývoj druhé redakce biblického překladu, který je soustavněji zkoumán až v poslední době.[3] Sr. zejména Kreisingerová, Hana (2019): Základní problémy II. staročeské biblické redakce, disertační práce, Olomouc.

Obecně lze říci, že základní text rukopisu je z valné většiny textem starší verze 2. redakce biblického textu, blízké znění Bible litoměřické, a variantní text zaznamenaný interlineárně a marginálně je textem mladší verze 2. redakce, blízké znění Bible Bočkovy. Neplatí to však bezezbytku; na některých místech je základní text ovlivněn zněním mladší verze 2. redakce (například na cle Mt 9,9; tehdy přišlo jest mezi vy královstvie božie Mt 12,28); některé variantní překlady čerpají například z 1. nebo 3. redakce. Na řadě míst základního textu i variant nacházíme také znění ojedinělé, které se nám dosud nepodařilo dohledat v jiném staročeském biblickém rukopise. V Matoušově evangeliu je takových znění více než sto padesát; jejich nejvýraznějším zástupcem je překlad plurálových tvarů latinského homines ekvivalenty od základu člověk (např. mluviti budú člověkové (vel lidé) (Mt 12,36); Tak svěť světlo vaše přěd člověky (Mt 5,16); aby ctěni byli od člověkóv (vel lidí) (Mt 6,2) atd.), kde mají porovnávané biblické rukopisy tvary lidí, lidmi atd.

Vztah mezi písařem základního textu a písařem glos dosud čeká na důkladnější průzkum; lze ale usuzovat, že minimálně některé marginální a interlineární glosy jsou dílem písaře základního textu. Pro přehlednost však v kritickém aparátu označujeme autora glos a zásahů do základního textu souhrnně jako „korektora“.

Různý je také vztah mezi základním textem a jeho glosou s překladovou variantou – zatímco na některých místech jsou pojednány jako dva rovnocenné ekvivalenty (varianta je prostě nadepsána nad slovem nebo in margine propojena se základním textem systémem důmyslných značek), jinde je varianta jednoznačně preferována, což je zřetelné ze škrtání, radování a přepisování v základním textu. Je také nutno zmínit, že zápis variantního znění se netýká zdaleka jen lexikálních ekvivalentů, ale také ekvivalentů tvaroslovných (variantní tvary přípon a koncovek), hláskových (například značení od × ot v předložkách i předponách, doplňování jotace) a dokonce i grafických (zápis tupé sykavky ap. spřežkou versus zápis s diakritickým znaménkem); zaznamenávají se i změny ve slovosledu.[4] Změna slovosledu je naznačena písmeny abecedy nad jednotlivými slovy, ta označují jejich upravené pořadí.

V rukopise se také nacházejí české a latinské výkladové glosy, které čerpají z oblíbených dobových výkladových příruček; v Matoušově evangeliu Hana Kresingerová (2012, 2019, s. 148–149) identifikovala primárně Postillu litteralis Mikuláše z Lyry, dále několik latinských glos připsaných sv. Brunovi a po jedné glose připsané sv. Řehoři Velikému, ze slovníku Catholicon a také z některého výkladů hebrejských jmen. Zajímavým objevem jsou v Matoušově evangeliu glosy obsahující parafrázovaný biblický text převzaný ze staročeského překladu Života Krista Pána[5] Život Krista Pána (2006), Stluka, Martin (ed.), Brno. (Mt 15,22–28).

Konkordance

Dalším specifikem tohoto rukopisu je latinská rubrikovaná konkordance, kterou jsou proznačena evangelia. Každá kapitola je rozdělena na několik oddílů označených písmeny v abecedním pořadí, u nichž je obvykle uveden odkaz na synoptická místa v ostatních evangeliích, odkazy na citovaná místa ze Starého zákona apod. Takto soustavné značení neznáme z žádné jiné staročeské biblické památky, je pravděpodobně inspirováno synoptickou tabulkou Eusebia z Caesareje (sr. Kresingerová 2019, s. 148).

Specifika zápisu

Text písaře základního textu první části rukopisu (Mt–Jud) odpovídá dobovému úzu první čtvrtiny 15. století, včetně rozkolísaného zápisu jotace. Užívá spřežkového pravopisu s občasnou diakritikou, označující především i a ř. Charakteristická je pro něj velmi blízká podoba zápisu liter a a o. Poměrně časté jsou také záměny liter v a w. Rozkolísaný je zápis sykavek, je běžná záměna zápisu sykavek tupých a ostrých. Od epištoly Římanům se stává zápis ještě méně pečlivějším, užívá se značné množství zkratek, chybovost se zvyšuje.

Zápis glos se od zápisu základního textu liší zejména vyšší mírou diakritiky, nelze přitom vyloučit, že spíše než preference písaře odráží grafickou podobu zdrojových textů glos.

Zpracování edice

Cílem našeho edičního zpracování bylo zprostředkovat tento druhoredakční biblický text v jeho plnosti, tedy zachovat co možná nejvíce informací o obsahu i formě Nového zákona glosovaného. Soustavně tedy zaznamenáváme nejen základní text, ale také druhý překlad zaznamenaný jako interlineární či marginální glosy a dále české výkladové komentáře. Všímáme si také glosátorových korektur označených přímo v textu. Latinské glosy a komentáře sledujeme výběrově. Zaznamenáváme zápis synoptické konkordance v evangeliích a doplňujeme v poznámkách odkazy na biblická místa, ke kterým se vztahuje.

U písaře základního textu opravujeme bez komentáře: blízkost zápisu liter a a o, chybný zápis liter v a w. Rozkolísaný písařův zápis sykavek (sr. např. wſedſe, wſeliky, nebeſſa, nebudeſ pokuſeti) pokládáme za běžný jev a neupozorňujeme na něj. Obtížnější byla volba přepisu u slov, kde bylo možné uvažovat o čtení s i š (jako skřehot/škřehot apod.). V jejich případě vycházíme pro zjednodušení ze znění rukopisu, třebaže ani v těchto případech není rukopis pro přepis dostatečnou zárukou (výjimku tvoří tvar abiſte/abiſſte, v jehož případě byl přepis sjednocen na jednotné abyšte, které je pro tuto dobu obvyklejším tvarem. Soustavně zachycujeme náležitou jotaci (včetně jotace po j) a soustavně v emendacích upozorňujeme na jotaci nenáležitou.

U písaře glos emendujeme většinu písařských chyb bez poznámky (zejména z prostorových důvodů). Glosy, které ponecháváme bez poznámky o umístění, jsou glosy interlineární, u glos marginálních uvádíme, kde jsou na stránce umístěny. Podobně neuvádíme umístění u korektorských zásahů, které jsou přímo v textu, či jsou zapsány bezprostředně nad řádkem; na umístění upozorňujeme v případě, že jde o korektury marginální. Upozorňujeme ale na korektorské zásahy kombinující změnu v základním textu (škrtání, přepis ap.) s interlineárním nebo marginálním přípiskem.

Vztah českého textu k latinské předloze soustavně nesledujeme; upozorňujeme na chybějící text v českém překladu, na další specifika relace mezi latinskou předlohou a českým překladem upozorňujeme pouze výběrově.

Revize Nového zákona glosovaného: Matoušovo evangelium

Prvopis kompletní edice Nového zákona glosovaného vznikl v rámci v letech 2010 až 2014 v rámci grantového projektu GA ČR č. P406/10/1140 Výzkum historické češtiny (na základě nových materiálových bází).

V současné době prochází text kompletní revizí, při níž se zohledňují výsledky nejnovějších průzkumů staročeských biblických památek a zdroje a publikace, které z nich vycházejí. Jedná se především o databázi Diabible (diabible.ujc.cas.cz), s jejímiž rukopisy je biblický text Nového zákona glosovaného důsledně kolacionován, o kritickou edici staročeského Výkladu Mikuláše z Lyry na evangelium svatého Matouše (2018) s latinskou předlohou, která napomáhá určení českých i latinských výkladových glos v textu, a také o disertační práci Hany Kresingerové Základní problémy II. staročeské biblické redakce (2019), která se tématu druhé redakce, včetně Nového zákona glosovaného, podrobně věnuje.

Matoušovo evangelium je první publikovanou částí revidované verze edice.

Literatura

Kreisingerová, Hana (2013): Přípisky z díla Mikuláše Lyry v Klementinském Novém zákonu, in Od slova k modelu jazyka, Olomouc, s. 41–48.

Kreisingerová, Hana (2019): Základní problémy II. staročeské biblické redakce, disertační práce, Olomouc.

Výklad Mikuláše z Lyry na evangelium svatého Matouše (2018), Milada Homolková – Andrea Svobodová (eds.), Dolní Břežany.

Diabible [online]. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i., oddělení vývoje jazyka 2021. Aktualizace dat 6. 12. 2021. Dostupné z: https://diabible.ujc.cas.cz