[Bible drážďanská, Matoušovo evangelium]
editor: Voleková, Kateřina; Svobodová, Andrea
Saská státní knihovna – Státní a univerzitní knihovna v Drážďanech (Die Sächsische Landesbibliothek – Staats- und Universitätsbibliothek Dresden) (Drážďany, Německo), sign. O e 85. 2. polovina 60. let 14. století

oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., Praha 2019

Tato edice je autorské dílo chráněné ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, a je určena pouze k nekomerčním účelům.

Vznik edice byl podpořen výzkumným programem Strategie AV21 (Paměť v digitálním věku).

Obecné ediční zásady

Elektronické edice jsou pořizovány výhradně z rukopisů, prvotisků a starých tisků z období 13.–18. století (resp. 1780; v odůvodněných případech jsou možné přesahy i za uvedené rozmezí). Při jejich vytváření je uplatňován kritický přístup k vydávanému textu. Texty jsou transkribovány, tj. převedeny do novočeského pravopisného systému, s tím, že jsou respektovány specifické rysy soudobého jazyka. Elektronické edice vznikají na akademickém pracovišti zabývajícím se lingvistickým výzkumem, proto je kladen mimořádný důraz na interpretaci a spolehlivý záznam jazyka památky.

Transkripce textů se řídí obecně uznávanými edičními pravidly, jimiž jsou pro období staré a střední češtiny zejména texty Jiřího Daňhelky Směrnice pro vydávání starších českých textů (Husitský Tábor 8, 1985, s. 285–301), Obecné zásady ediční a poučení o starém jazyce českém (in: Výbor z české literatury od počátků po dobu Husovu. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1957, s. 25–35) a Obecné zásady ediční a poučení o češtině 15. století (in: Výbor z české literatury doby husitské. Svazek první. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1963, s. 31–41) a text Josefa Vintra Zásady transkripce českých textů z barokní doby (Listy filologické 121, 1998, s. 341–346). Tato obecná pravidla jsou přizpůsobována stavu a vlastnostem konkrétního textu. Při transkripci textu editor dbá na to, aby svou interpretací nesetřel charakteristické rysy jazyka a textu, zároveň však nezaznamenává jevy, které nemají pro interpretaci textu či jazyka význam (tj. např. grafické zvláštnosti textu). Tyto obecné ediční zásady jsou v elektronické edici doplněny o specifickou ediční poznámku vážící se ke konkrétnímu textu.

Součástí elektronických edic je textověkritický a poznámkový aparát, jehož obsah a rozsah je zcela v kompetenci jednotlivých editorů. Bez výjimek jsou v kritickém aparátu zaznamenány všechny zásahy do textu, tj. emendace textu (uvozené grafickou značkou ]). Uzná-li to editor za vhodné, může k vybraným úsekům uvádět také transliterované znění předlohy (v tomto případě následuje transliterovaná podoba za dvojtečkou). Pravidelně jsou zaznamenávány informace týkající se poškození či fragmentárnosti předlohy, nejistoty při interpretaci textu atp. Naopak výjimečně jsou zachyceny mezitextové vztahy.

Elektronické edice neobsahují slovníček vykládající méně známá slova. K tomuto účelu slouží slovníky zapojené do jednotného vyhledávacího systému Vokabuláře webového (http://vokabular.ujc.cas.cz/hledani.aspx), případně též slovníky nezapojené do tohoto vyhledávání (http://vokabular.ujc.cas.cz/zdroje.aspx).

V širším kontextu a podrobněji jsou uplatňované ediční zásady popsány v práci Aleny M. Černé a Borise Lehečky Metodika přípravy a zpracování elektronických edic starších českých textů (ke stažení zde), kterou v roce 2016 certifikovalo Ministerstvo kultury ČR.

Komentář editora k textu

Bible drážďanská

Bible drážďanská, zvaná též Bible leskovická (dále též BiblDrážď), je jednou z nejvýznamnějších a nejrozsáhlejších památek českého středověkého písemnictví. Je nejdůležitějším pramenem pro poznání českého biblického překladu, dokládá totiž v relativní celistvosti text prvního překladu celé bible do staré češtiny z 50. let 14. století.

1. Dochování a popis rukopisu

Rukopis Bible drážďanské byl nenávratně zničen za první světové války. Podrobnosti o rukopisu a jeho obsahu známe z detailních popisů Josefa Dobrovského (1798, s. 244–245) a Josefa Vraštila (dochováno pouze ve výpiscích Josefa Vašici), také se zachovaly opisy několika biblických knih a velmi cenné fotokopie některých folií. Historie rukopisu je známa až od 16. století, kdy byl vzácný kodex převázán nákladem paní Anny Šlejnicové z Leskovce. Na konci 18. století byl již uložen v kurfiřtské knihovně v Drážďanech (dnes Die Sächsische Landesbibliothek – Staats- und Universitätsbibliothek) pod signaturou O e 85. V červenci roku 1914 byl rukopis zapůjčen do belgické Lovaně k ofotografování, zde však rukopis při německé invazi shořel v univerzitní knihovně. Zachovány zůstaly pouze fotografie s třetinou folií rukopisu (Kyas 1997, s. 38).

V opisech a na fotokopiích je zachována přibližně třetina textu Bible drážďanské. Fotokopie totiž zahrnují jen recta druhé části rukopisu (folia 301–681). Mikrofilmy, vzniklé přefotografováním původních snímků z roku 1914, jsou uloženy ve Staročeské sbírce Ústavu pro českou literaturu AV ČR, v. v. i. (inv. č.: Arch. fot. 121, 122, 123, 2455). V téže sbírce jsou uloženy i fotokopie Vraštilova přepisu Žaltáře i s kantiky (inv. č.: Arch. fot. 124) a Tobiáše s čtveroevangeliem a úryvky z epištol, Skutků apoštolských a Zjevení (inv. č.: Arch. fot. 120; srov. Kyas 1997, s. 37). Kopie z těchto fotokopií jsou dostupné i v oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i.

Pergamenový rukopis o velikosti 40 × 28 cm čítal celkem 685 listů v 70 složkách. Text byl psán v zrcadle 28 × 18 cm ve dvou sloupcích po 42 nebo 43 řádcích. Na vzniku rukopisu se podílelo sedm písařů. Mimo zápisy hlavních písařů se v zápise objevuje drobné kurzivní písmo korektorů. Výzdoba bible byla poměrně jednoduchá, na počátku biblických knih a na začátcích jednotlivých oddílů Žaltáře byly barevné, většinou ornamentální iniciály, jen devět bylo figurativních. Podrobně popis rukopisu viz Staročeská Bible drážďanská a olomoucká. 1. Evangelia, s. 15–18; Kyas 1997, s. 38–42.

Rukopis není datován. Doba sepsání kodexu se upřesňuje podle různých hledisek (srov. Sichálek 2017, s. 72–73). Písmo všech hlavních písařů rukopisu odpovídá gotické minuskuli, kterou se psalo v druhé polovině 14. století (Kyas – Pečírková 1993, s. 392; Kyas 1997, s. 40, zpřesňuje na dobu od 50. do 80. let 14. století). Iluminace vznikly v dílně Mistra Křižovnického brevíře, prominentním ateliéru druhé třetiny 14. století, podle provedení některých detailů zřejmě až v druhé polovině 60. let (Stejskal 1993, s. 414; Gaudek 2019).

Bible drážďanská obsahovala všechny knihy obvyklé ve středověké Vulgátě, též Modlitbu krále Manasse a Druhou knihu Ezdrášovu (3 Esd). Na konci Knihy žalmů jsou zapsána tři starozákonní kantika a Athanasijské vyznání víry. Měla též několik předmluv (Kyas 1997, s. 38–39).

2. Specifika biblického překladu

Na nejstarším překladu celé bible do staré češtiny se podílelo asi deset překladatelů, které je možné rozdělit podle jejich typické terminologie na dvě skupiny (srov. Kyas 1971, s. 56; 1997, s. 43). První skupina používala termíny: sacerdos – pop, benedictus – blahoslavený, adorare – klaněti sě, blasphemare – (po)rúhati sě; druhá skupina užívala odlišná slova: sacerdos – kněz, benedictus – požehnaný, adorare – modliti sě, blasphemare – haněti, potupně mluviti, posuzovati aj. Obě skupiny překladatelů zřejmě pocházely z odlišného prostředí, kde byly tyto termíny takto ustálené. Překladatelé první skupiny tlumočili Oktateuchu knihy Paralipomenon, Ezdráše, Judit, Ester, Job, sapienční knihy a evangelia, do druhé skupiny patřil tzv. neznámý dominikán, významný spisovatel a autor překladu Pasionálu a Života Krista pána, který pro bibli převedl Tobiáše, Skutky apoštolské a snad i knihy Královské, další překladatelé druhé skupiny, asi příslušníci dominikánského řádu, pak přetlumočili knihy prorocké a Makabejské, epištoly a Zjevení sv. Jana. Žaltář byl převzat z upravené verze nejstaršího překladu žalmů z přelomu 13. a 14. století. Jsou to převážně poměrně zdařilé a volné překlady, které se snaží o dobrou srozumitelnost více než o doslovnost (srov. Kyas 1997, s. 44).

2.1 Překlad evangelií

Čtyři evangelia tlumočila podle Vladimíra Kyase (1971, s. 39; 1997, s. 46) jediná osoba z první překladatelské skupiny (sacerdos – pop). Překlad je hodnocen jako povedený, „vážný, ale výběrem slov srozumitelný a málo se lišící od mluvené řeči“ (Kyas 1971, s. 39). Překladatel zavedl jednotnou terminologii a usiloval o jednolitost překladu na všech konkordantních místech. Zčásti se v terminologii přidržoval slov nejstaršího českého evangeliáře, která měla většinou původ v staroslověnském překladu, jako beatus – blažený, benedictus – blahoslavený, daemonium – běs nebo ďábel, discipulus – učenník nebo učedlník, sacerdos – pop; pro další užívá víceméně jednotné ekvivalenty, např. amen – věrně, blasphemare – (po)rúhati sě, evangelium – zvěstovánie, leprosus – trudovatý, parabola – příklad, paralyticus – zlámaný dnú, Pharisaeus – duchovník, publicanus – nepravý těžieř, scriba – mudrák; a pro některé neměl ustáleného ekvivalentu, např. hypocrita – licoměrník, pochlebník, pochlebný, pokrytec, synagoga – božnicě, modla, modlitebnicě, kostel, škola, obec (Kyas 1997, s. 46–47). Překlad obsahuje i lexikální archaismy (např. chvorý, blahati, obihati, snábděti, stkmieti; Kyas 1971, s. 41; Kyas 1997, s. 47). V překladu evangelií najdeme jak řadu obratů z živého jazyka, tak i nápodoby latinských syntaktických vyjádření. K osobitostem překladatelova stylu patří překlad latinského infinitivu účelového konstrukcí složenou z přechodníku slovesa chtieti a infinitivu plnovýznamového slovesa (např. přišli sme, chtiec sě jemu pokloniti BiblDrážď 541v, Mt 2,2: venimus adorare eum), užívání spojky že za latinské quia nebo tázací zájmeno čemu za latinské utquid (Kyas 1971, s. 42–43).

3. Ediční zpracování

Bible drážďanská byla zásluhou Vladimíra Kyase zpřístupněna v paleografickém znění v kritické edici Staročeské Bible drážďanské a olomoucké (1. díl: Evangelia vyšel v roce 1981, 2. díl: Epištoly, Skutky apoštolů, Apokalypsa v 1985, 3. díl: Genesis–Esdráš v 1988, 4. díl Tobiáš–Sirachovec dokončen J. Pečírkovou v 1996), poslední díl byl připraven kolektivem pracovnic oddělení vývoje jazyka ÚJČ AV ČR pod vedením Jaroslavy Pečírkové (5. díl, 1. část: Izaiáš–Daniel, 2. část: Ozeáš – 2. Makabejská 2009).

3.1 Matoušovo evangelium
3.1.1 Předloha edice Matoušova evangelia

Předlohou pro přepis Evangelia svatého Matouše byla primárně Kyasova paleografická edice v 1. díle Staročeská Bible drážďanská a olomoucká (1981, při uvádění příkladů citováno jako Kyas), následně byl text kontrolován se zachovalými fotokopiemi rukopisu (podle fotokopií z mikrofilmu, viz též faksimile Biblia Slavica 1/1. Dresdner Bibel / Drážďanská Bible, 1993), nedochované strany byly porovnány s přepisem Bible drážďanské Josefa Vraštila (podle fotokopií uložených v oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i.).

V edici Matoušova evangelia jsou evidovány rozdíly mezi rukopisem, Vraštilovým opisem a Kyasovou edicí, která sice vycházela z Vraštilova opisu, ale přihlížela k zachovaným foliím rukopisu. Srovnání s rukopisem ukázalo, že Vraštilův přepis je více méně spolehlivý, chyb v opisu je minimálně, našli jsme celkem sedm omylů, z nichž tři Kyas v edici opravil, srov. výčty č. 1, 2 (číslem odkazujeme na stranu opisu nebo edice).

Výčet č. 1: Rozdíly mezi rukopisem a Vraštilem (a Kyasem): Mt 7,4: brziewno BiblDrážď 544ra × brzewno Vraštil 51, Kyas 56; Mt 9,20: szadu BiblDrážď 545rb × s zadu Vraštil 58, Kyas 64; Mt 12,34: Nebo BiblDrážď 547rb × Neb Vraštil 68, Kyas 74; Mt 26,29: toho BiblDrážď 556rb × tohoto Vraštil 104, Kyas 122.

Výčet č. 2: Rozdíly mezi rukopisem (u Kyase náležitě podle rukopisu) a Vraštilem: Mt 15,30: pometachu BiblDrážď 549rb, Kyas 86 × pomietachu Vraštil 79; Mt 18,30: vcznyty BiblDrážď 551ra × vczinyty Vraštil 86, Kyas 94; Mt 20,32: chczſta BiblDrážď 552ra, chcz[ſ]ta Kyas 100 × chczta Vraštil 90.

Naproti tomu chybných opisů Vraštilova přepisu je v Kyasově edici více. Správné Vraštilovo čtení je potvrzeno zněním rukopisu na sedmi místech (srov. výčet č. 3). Z důvodu poměrné spolehlivosti Vraštilova přepisu je proto v naprosté většině dávána přednost Vraštilovu čtení před Kyasovým tam, kde se obě reprodukce textu Bible drážďanské liší a kde text není zachován na fotokopiích; jedná se o dvanáct míst (srov. výčet č. 4). Výjimkou je zápis vztažného zájmena nom. pl. jížto, neboť rukopisné gijzto, potvrzené ze zachovaných stran, přepisuje Vraštil jako gyzto (např. Mt 11,16: gyzto Vraštil 64, gijzto Kyas 70), v tomto případě citujeme znění Kyasovo. Spojovací výraz tak že, který Vraštil přepisuje většinou dohromady (např. Mt 13,32: takze Vraštil 72, tak ze BiblDrážď 548ra, Kyas 78), zachováváme s mezerou i v místech dochovaných jen ve Vraštilově přepisu.

Výčet č. 3: Chyby v Kyasově edici: Mt 3,10: ohnen BiblDrážď 542ra, Vraštil 41 × ohen Kyas 46; Mt 5,31: Ktoz BiblDrážď 543ra, Vraštil 47 × Kto Kyas 50; Mt 5,40: tobuu BiblDrážď 543rb, Vraštil 47 × tebuu Kyas 52; Mt 6,1: Snadbdiegte BiblDrážď 543rb, Vraštil 48 × Snabdiegte Kyas 54; Mt 9,32: pricz BiblDrážď 545va, Vraštil 59 × przicz Kyas 64; Mt 12,36: z daremneho BiblDrážď 547rb, Vraštil 68, daremneho Kyas 74; Mt 24,6: wizte BiblDrážď 554rb, Wizte Vraštil 98 × wiezte Kyas 112.

Výčet č. 4: Rozdíly mezi Vraštilem a Kyasem: Mt 2,22: vſliſſaw Vraštil 40 × yſliſſaw Kyas 44; Mt 5,12: Raduyte Vraštil 45 × Raduuyte Kyas 50; Mt 8,10: yzraeheli Vraštil 54 × yzraheli Kyas 60; Mt 13,5: gdez Vraštil 70, kdez Kyas 76; Mt 18,5: mie Vraštil 84 × miet Kyas 92; Mt 19,21: gmaſſ Vraštil 88 × maſſ Kyas 96; Mt 20,5: vcziny Vraštil 89 × cziny Kyas 98; Mt 21,29: Awſſak Vraštil 93 × Aſſak Kyas 104; Mt 24,38: otdawagice Vraštil 100 × oddawagice Kyas 114; Mt 24,39: wzwihla Vraštil 100 × wzdwihla Kyas 114; Mt 26,3: knyezete Vraštil 103 × knyeziete Kyas 120; Mt 26,63: gieziſſ Vraštil 106 × geziſſ Kyas 124.

3.1.2 Forma zápisu, písař a pravopis

Matoušovo evangelium je psáno pátým písařem, který zapsal text od Knih Makabejských do poloviny 16. kapitoly Markova evangelia (ff. 511–568) a od Skutků do konce Zjevení (ff. 643–681; Kyas – Pečírková 1993, s. 390, 392; Kyas 1997, s. 39–40).

Nadpisy kapitol Matoušova evangelia byly provedeny jen někde: slovním nadpisem je opatřena jen první kapitola, některé mívají uvedeno jen číslo kapitoly (např. IV., XIX.) a u většiny zcela chybí. K začátkům kapitol 4, 7, 8, 9, 11, 15, 17 byly dopsány jiným, drobným písmem římské číslice (Staročeská Bible drážďanská a olomoucká. 1. Evangelia, s. 19; Kyas – Pečírková 1993, s. 396).

Písař se snažil zachovávat pravidelné okraje sloupců (Staročeská Bible drážďanská a olomoucká. 1. Evangelia, s. 20). Proto využíval písařských zkratek, často zapisoval poslední písmeno drobně nad řádek, nebo slova dělil, či vyplnil konec řádku prostým přeškrtlým i nebo interpunkčním znaménkem, také na konci řádku zapsal první písmeno následujícího slova a to pak na novém řádku zopakoval. V edici na tyto čistě grafické jevy neupozorňujeme. Naopak komentujeme vynechaná písmena a slova, která písař dopsal později mezi řádky nebo na okraj.

Pravopis pátého písaře Bible drážďanské podrobně popsal V. Kyas (1981, s. 21–23), upozorňujeme jen na některé detaily. Písař užívá obecně spřežkového pravopisu s některými prvky pravopisu jednoduchého (jako je občasná litera c v platnosti konsonantu č). Zápis hlásek s a š není vždy přesný, objevuje se často spřežka ſſ i pro hlásku s (např. naſſile BiblDrážď 542vb). Výjimečně užívá také trigrafy (např. čest je zapsáno jako czſeſt BiblDrážď 543rb, Opatřte je zapsáno jako Opatrzſte BiblDrážď 543vb). Písař píše často slabiku gie i na místech, kde je jotace po hlásce j nenáležitá, v několika případech bylo nadbytečné i vyradováno. Pátý písař velmi často zapisuje geminátu uu na místě krátkého vokálu (např. ak.sg. cěstu je zapsán cieſtuu BiblDrážď 542ra), zvláště po labiálách (např. bude je zapsáno jako buude BiblDrážď 542ra).

Písař začal po skončení Druhé knihy Makabejské na fol. 540v zapisovat předmluvu a začátek Matouše ve znění Matoušova evangelia s homiliemi, tedy samostatného překladu Matoušova evangelia jiného překladatele, který byl rozčleněn na perikopy a opatřen kázáními k příslušnému úryvku (Staročeská Bible drážďanská a olomoucká. 1. Evangelia, s. 19; Kyas 1997, s. 53–54). Z Matouše však zapsal pouze text v rozsahu jednoho úryvku (Mt 1,1–11):

Mt 1,1 Knihy narozenie Jezukrista, syna Davidova, syna Abrahamova. Mt 1,2 Abraham urodil Isaaka. Isaak urodil Jakuba. A Jakub urodil Judášě a bratří jeho (ne toho Judášě, ješto buoha proradil, ale jiného). Mt 1,3 Judas pak urodil Phares a Sariášě z tej ženy, jiežto jmě bylo Thamar. Phares pak urodil Ezroma. Ezrom pak urodil Arama. Mt 1,4 Aram pak urodil Aminadaba. Aminadab urodil Naazona. Naason urodil Salmana. Mt 1,5 A Salman pak urodil Boaza z tej ženy, jiežto jmě bieše Raab. Booz pak urodil Obetha z tej ženy, jiežto bylo jmě Ruth. A Obeth pak urodil Jesse. A Jesse pak urodil Davida krále. Mt 1,6 David pak král urodil Salomona z tej ženy, ješto byla někdy sluhy krále Davidova, jemužto jmě Urias. Mt 1,7 Salomon pak urodil Roboama. A Roboam urodil Abiama. Abias pak urodil Aza. Mt 1,8 Aza urodil Josaphata. Josaphat pak urodil Jorama. Joram pak urodil Oziášě. Mt 1,9 Ozias pak urodil Joatana [yotana rkp.]. A Joatan pak urodil Akaza. Akaz pak urodil Ezechiášě [azechiaſſie rkp.]. Mt 1,10 A Ezechias pak urodil Manassen. Manasses pak urodil Amona. Amon pak urodil Joziášě. Mt 1,11 Jozias pak urodil Jekoniášě a bratří jeho, a to bliz toho času, když jsú byli Židové…

Na novém foliu 541r však tentýž písař začal psát text znovu a opsal sice tutéž předmluvu, ale evangelium převzal z nejstaršího překladu evangelií, jehož autorem je překladatel z první skupiny, která překládala lat. sacerdos do češtiny slovem pop (Kyas 1997, s. 43).

3.1.3 Ediční zásady

V transkripci se řídíme obecně uznávanými edičními pravidly, stručně upozorníme na některé specifické jazykové jevy staročeského textu Matoušova evangelia. Z hláskoslovných změn zachováváme např.:

- jotaci v krátkých slabikách tam, kde je v rukopisu naznačena (uslyšěv BiblDrážď 541va, Mt 2,3), nenáležitou jotaci emendujeme (křest zapsané jako krzieſt BiblDrážď 542ra, Mt 3,7);

- zjednodušování souhláskových skupin: ˃ ď (diž BiblDrážď 551vb, Mt 20,14) zs ˃ s (rosěvač BiblDrážď 547va, Mt 13,3), zšč > šč (roščitina místo rozščitina BiblDrážď 545rb, Mt 9,16), ščc ˃ šč (pišcě BiblDrážď 545rb, Mt 9,23), stk > sk (skmieti BiblDrážď 543va, Mt 6,19);

- kvalitativní změny v hláskových skupinách: změnu > šč (např. odpušči místo odpusti BiblDrážď 543va, Mt 6,12, očiščiti místo očistiti BiblDrážď 544rb, Mt 8,2; srov. Gebauer 1894, s. 388);

- dloužení náslovného vokálu po předložce (např. v uohni BiblDrážď 542ra, Mt 3,11; k uovciem BiblDrážď 545vb, Mt 10,6);

- diftongizaci krátkého o v uo po labiálách (např. vuolajícieho BiblDrážď 542ra, Mt 3,3, buohatý BiblDrážď 551va, Mt 19,23);

- ztrátu jotace ie > é (např. náměséčník BiblDrážď 550rb, Mt 17,14, dřéve BiblDrážď 541rb, Mt 1,18).

Na rovině morfologické a syntaktické ponecháváme:

- zvláštní skloňování složených adjektiv: dobrehého ovoce BiblDrážď 542ra, Mt 3,10 (srov. Gebauer 1896, s. 541);

- genitiv záporový v podmětu: poňaž nepřěmine nebě i země BiblDrážď 542vb, Mt 5,18.

Emendujeme pouze ojedinělé zjevné chyby, jako jsou vynechaná písmena apod. Vynechaný text oproti předloze nedoplňujeme, pouze ho naznačujeme trojtečkou a v poznámce uvádíme příslušné znění klementinské Vulgáty (The Clementine Vulgate Project). Upozorňujeme na přidaný text nemající oporu v klementinské Vulgátě (navíc oproti lat.), případně připojujeme variantní latinské znění daného místa (var.) podle kritické edice Nouum testamentum D. N. Iesu Christi Latine secundum editionem Hieronymi, I (1889–1898).

Text dělíme na verše a odstavce podle klementinské Vulgáty (The Clementine Vulgate Project, dostupné na WWW: http://vulsearch.sourceforge.net/html/Mt.html; citován stav z 30. 1. 2019). V členění textu na kapitoly respektujeme stav v rukopisu (srov. Staročeská Bible drážďanská a olomoucká 1981, s. 19–20), i když je na několika místech odlišný od členění ve Vulgátě, zřejmě reflektuje totiž variantní členění textu v středověkých latinských rukopisech. Dvaadvacátá kapitola začíná až veršem 22,2. Šestá kapitola v Bibli drážďanské začíná zřejmě veršem 6,5 na fol. 543va (to není na fotografiích doloženo), protože po konci verše 6,4, je zbytek řádku, který je poslední na předcházejícím foliu 543rb, prázdný. Z Vraštilova opisu (Vraštil 48) není umístění začátku 6. kapitoly zřejmé.

Literatura

The Clementine Vulgate Project, dostupné na WWW: http://vulsearch.sourceforge.net (citován stav z 30. 1. 2019).

Dobrovský, Josef (1798): Über den ersten Text der böhmischen Bibelübersetzung, nach den ältesten Handschriften derselben, besonders nach der Dresdner, Praha, s. 240–266.

Gaudek, Tomáš (2019): Výzdoba biblických předmluv v rukopisech českých biblí, in: Staročeské biblické předmluvy, Kateřina Voleková – Andrea Svobodová (eds.), Praha (v tisku).

Gebauer, Jan (1894): Historická mluvnice jazyka českého. Díl 1. Hláskosloví, Praha – Vídeň.

Gebauer, Jan (1896): Jan Gebauer, Historická mluvnice jazyka českého. Díl 3. Tvarosloví. 1. Skloňování, Praha – Vídeň.

Kyas, Vladimír (1971): První český překlad bible, Praha.

Kyas, Vladimír (1997): Česká bible v dějinách národního písemnictví, Praha – Velehrad.

Kyas, Vladimír – Pečírková, Jaroslava (1993): Die Dresdener oder Leskowetz-Bibel, in: Biblia Slavica I/1. Die alttschechische Dresdener Bibel. Drážďanská nebo Leskovecká bible. Facsimile aufgrund der photographischen Aufnahmen von 1914 nach dem verbrannten Original aus dem 14. Jahrhundert, Hans Rothe – Friedrich Scholz (eds.), Padeborn – München – Wien – Zürich, s. 385–409.

Nouum testamentum D. N. Iesu Christi Latine secundum editionem Hieronymi, I–III, John Wordsworth – Henry Julian White (eds.), Oxonii.

Sichálek, Jakub (2017): European Background: Czech Translations, in: The Wycliffite Bible. Origin, History and Interpretation, Elizabeth Solopova (ed.), Leiden – Boston, s. 66–84.

Staročeská Bible drážďanská a olomoucká, 1: Evangelia, Vladimír Kyas (ed.), Praha 1981.

Staročeské biblické předmluvy (2019), Kateřina Voleková – Andrea Svobodová (eds.), Praha.

Stejskal, Karel (1993): Die älteste tschechische Bibelhandschrift in kunsthistorischer Sicht, in: Biblia Slavica I/1. Die alttschechische Dresdener Bibel. Drážďanská nebo Leskovecká bible. Facsimile aufgrund der photographischen Aufnahmen von 1914 nach dem verbrannten Original aus dem 14. Jahrhundert, Hans Rothe – Friedrich Scholz (eds.), Padeborn – München – Wien – Zürich, s. 411–425.

Vašica, Josef: Výpisky z Vraštilova popisu Bible drážďanské, rukopis, fotokopie uložené v oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i.

Vraštil, Josef: Evangelia. Přepis Bible drážďanské, rukopis, fotokopie uložené v oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i.

Při vzniku práce byly využity zdroje Výzkumné infrastruktury pro diachronní bohemistiku (RIDICS, http://vokabular.ujc.cas.cz).

logo ÚJČCopyright © 2006–2020, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2020, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2020, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 13 lety, 3 měsíci a 14 dny; verze dat: 1.1.12
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web je podpořen projektem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy č. LM2015081
„Výzkumná infrastruktura pro diachronní bohemistiku“ (akronym RIDICS) v rámci Projektu velkých infrastruktur pro VaVaI.