Bible boskovická, Kniha žalmů
editor: Hořejší, Michal; Voleková, Kateřina
Vědecká knihovna v Olomouci (Olomouc, Česko), sign. M III 3, 1421–1425

oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., Praha 2022–2023

Tato edice je autorské dílo chráněné ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, a je určena pouze k nekomerčním účelům.

Vznik edice byl podpořen projektem Grantové agentury České republiky č. 20-06229S První tištěný staročeský žaltář (filologická analýza a kritická edice).

Obecné ediční zásady

Elektronické edice jsou pořizovány výhradně z rukopisů, prvotisků a starých tisků z období 13.–18. století (resp. 1780; v odůvodněných případech jsou možné přesahy i za uvedené rozmezí). Při jejich vytváření je uplatňován kritický přístup k vydávanému textu. Texty jsou transkribovány, tj. převedeny do novočeského pravopisného systému, s tím, že jsou respektovány specifické rysy soudobého jazyka. Elektronické edice vznikají na akademickém pracovišti zabývajícím se lingvistickým výzkumem, proto je kladen mimořádný důraz na interpretaci a spolehlivý záznam jazyka památky.

Transkripce textů se řídí obecně uznávanými edičními pravidly, jimiž jsou pro období staré a střední češtiny zejména texty Jiřího Daňhelky Směrnice pro vydávání starších českých textů (Husitský Tábor 8, 1985, s. 285–301), Obecné zásady ediční a poučení o starém jazyce českém (in: Výbor z české literatury od počátků po dobu Husovu. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1957, s. 25–35) a Obecné zásady ediční a poučení o češtině 15. století (in: Výbor z české literatury doby husitské. Svazek první. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1963, s. 31–41) a text Josefa Vintra Zásady transkripce českých textů z barokní doby (Listy filologické 121, 1998, s. 341–346). Tato obecná pravidla jsou přizpůsobována stavu a vlastnostem konkrétního textu. Při transkripci textu editor dbá na to, aby svou interpretací nesetřel charakteristické rysy jazyka a textu, zároveň však nezaznamenává jevy, které nemají pro interpretaci textu či jazyka význam (tj. např. grafické zvláštnosti textu). Tyto obecné ediční zásady jsou v elektronické edici doplněny o specifickou ediční poznámku vážící se ke konkrétnímu textu.

Součástí elektronických edic je textověkritický a poznámkový aparát, jehož obsah a rozsah je zcela v kompetenci jednotlivých editorů. Bez výjimek jsou v kritickém aparátu zaznamenány všechny zásahy do textu, tj. emendace textu (uvozené grafickou značkou ]). Uzná-li to editor za vhodné, může k vybraným úsekům uvádět také transliterované znění předlohy (v tomto případě následuje transliterovaná podoba za dvojtečkou). Pravidelně jsou zaznamenávány informace týkající se poškození či fragmentárnosti předlohy, nejistoty při interpretaci textu atp. Naopak výjimečně jsou zachyceny mezitextové vztahy.

Elektronické edice neobsahují slovníček vykládající méně známá slova. K tomuto účelu slouží slovníky zapojené do jednotného vyhledávacího systému Vokabuláře webového (http://vokabular.ujc.cas.cz/hledani.aspx), případně též slovníky nezapojené do tohoto vyhledávání (http://vokabular.ujc.cas.cz/zdroje.aspx).

V širším kontextu a podrobněji jsou uplatňované ediční zásady popsány v práci Aleny M. Černé a Borise Lehečky Metodika přípravy a zpracování elektronických edic starších českých textů (ke stažení zde), kterou v roce 2016 certifikovalo Ministerstvo kultury ČR.

Komentář editora k textu

Kniha žalmů Bible boskovické

V Bibli boskovické, která se hlásí k druhé redakci staročeského překladu bible, je zachován nejstarší známý opis třetího překladu žaltáře. Žalmy byly potřetí do češtiny přeloženy na konci 14. století, protože o existenci třetího překladu před rokem 1400 svědčí jeho stopy v Žaltáři poděbradském z roku 1396 a také čtení třetího překladu ve společné předloze Bible litoměřicko-třeboňské a Bible olomoucké, která pocházela ještě ze 14. století. Pro tuto dataci mluví také četná čtení třetího překladu u prvního písaře staropolského Žaltáře floriánského zapsaného snad ještě před smrtí královny Jadwigy v roce 1399. Svědectví o novém překladu přináší také Bible hlaholská z 1416, která obsahuje kompilaci prvního a třetího překladu žaltáře. Nový překlad žalmů vznikl nezávisle na druhé redakci staročeského biblického překladu a dochoval se jak v celých biblích, tak v samostatných žaltářích.[1] Srov. Kyas 1962, s. 18–19; Kyas 1997, s. 72.

1. Popis rukopisu

Bible boskovická je výpravnou biblí z první třetiny 15. století. Tvoří ji jednosvazkový pergamenový kodex, který měří 45,5 × 33–35 cm a obsahuje 535 folií (I + 534 ff.). Dnes je uložen ve Vědecké knihovně v Olomouci pod signaturou M III 3.[2] Digitální kopie rukopisu je dostupná online na stránkách Vědecké knihovny v Olomouci (http://kramerius.kr-olomoucky.cz/search/i.jsp?pid=uuid:b763440e-74f4-4349-82e8-32c847fed41d) a na Manuscriptoriu (http://www.manuscriptorium.com/apps/index.php?direct=record&pid=AIPDIG-VKO___M_III_3_____1MMUSY7-cs). Pořadí folií v digitálních knihovnách je zpřeházené, proto se držíme foliace psané moderní rukou v hranatých závorkách v horním rohu folií. Text je psán ve dvou sloupcích s výjimkou folií 21r (začátek knihy Exodus) a 426r (začátek Matoušova evangelia), kde je text psán v jednom sloupci přes celou stranu. Rukopis je dílem dvou písařů, kteří psali kaligrafickou bastardou sklonku václavského období. Hlavní písař napsal veškerý biblický text kromě Knihy žalmů, kterou zaznamenal druhý písař. Na některých foliích je inkoust tak vybledlý, že je téměř nečitelný. Rukopis je opatřen dvojí novodobou foliací. Vazba je pozdější, na kožených deskách vyzdobených slepotiskem se nachází letopočet 1539.

Rukopis není datován, proto se bližší určení vzniku opírá jak o fyzickou stránku kodexu, tak o obsahovou. Vladimír Kyas klade vznik opisu do let 1415–1420 na základě textového rozboru a také proto, že oba písaři v zápisu reflektují nový diakritický pravopis, navržený v latinském spise Orthographia Bohemica tradičně připisovaném mistru Janu Husovi.[3] Kyas 1997, s. 66. Hlavní písař sice užíval diakritická znaménka méně důsledně než druhý písař, jenž zaznamenal Knihu žalmů, zato se u něj objevuje písmeno , které podle traktátu Orthographia Bohemica označuje v písmu tvrdé ł. To je v českých rukopisných pramenech 15. století ojedinělé, litera je v zápise českého textu aktivně užívána už jen v jediném dalším známém rukopise, a to v českých meziřádkových glosách v latinském žaltáři s výkladem z doby kolem roku 1420.[4] Praha, Národní knihovna ČR, sign. X B 22; srov. Orthographia Bohemica, s. XXXVIII.

Podle vzhledu písma, které Jan O. Eliáš určuje jako kaligrafickou bastardu sklonku václavského období s prvky pokročilejší bastardy husitského období, byla bible jistě sepsána mezi léty 1415 a 1430.[5] Eliáš 1971, s. 70.

Na vznik Bible boskovické na začátku dvacátých let 15. století ukazují i její iluminace. Bohatá výzdoba kodexu je dílem několika malířů, mezi nimiž byl Mistr Mandevillova cestopisu a Mistr Krumlovského sborníku.[6] Hrbáčová 2016, s. 272. Od neznámého iluminátora pochází medailon na počátku Druhé knihy Mojžíšovy, jenž nezvykle kombinuje dvě události popisované v této knize: sbírání many na poušti (Ex 16,4–17) a napájení Izraelitů z pramene, který se objevil ve skále po Mojžíšově úderu (Ex 17,6). Podle Josefa Krásy mohly být tyto scény vykládány jako biblický předobraz laického přijímání pod obojí způsobou.[7] Krása 1974, s. 26. Od konce Starého zákona (fol. 401) zůstalo 26 iluminací z velké části nedokončeno, provedena byla jen základová kresba. O osobnosti objednavatele se vedou spory. Vodítkem pro určení je vypodobení dvou erbů na fol. 21r (na levém okraji zlatočerný půlený štít rodu Vartemberků a na pravém okraji dvě černé zkřížené ostrve). Martin Číhalík (1996) za objednavatele kodexu, vzhledem k vartemberskému erbu, považoval Čeňka z Vartemberka. S Čeňkovým úmrtím v roce 1425 pak může souviset to, že výzdoba rukopisu zůstala nedokončená. Naproti tomu Jan O. Eliáš a Vladimír Kyas dávají přednost názoru, že pořizovatelem kodexu byl Aleš Škopek z Dubé, bratr Husova ochránce Jindřicha Škopka, a jeho manželka Škonka z Vartemberka.[8] Eliáš 1971, s. 73–74; Kyas 1997, s. 68. Nejnověji se této problematice věnoval Tomáš Gaudek (2012), který se přiklání k možnosti, že objednavatelem byl Jindřich z Vartemberka, královéhradecký purkrabí v letech 1414–1419, a to i s poukazem na jeho manželku Alenu z Lipé, jíž by mohl patřit druhý z uvedených erbů.

Název tato bible dostala podle prvního známého vlastníka, kterým byl Václav Černohorský z Boskovic (zemřel 1571). Podle zápisu na fol. 534v věnoval rukopis v roce 1565 svému úředníkovi Henrichu Reichenbochovi. V roce 1597 se bible dostala do vlastnictví hraběnky Tovarové z Jaroslavic. Ta ji podle zápisu na fol. Ir věnovala brněnským jezuitům. Po zrušení jezuitských klášterů v roce 1773 byl rukopis umístěn do olomoucké univerzitní knihovny.

2. Obsah

Bible boskovická obsahuje biblické knihy v obvyklém množství a v pořádku podle středověké Vulgáty pařížského typu. Má také čtyři předmluvy: před Knihou žalmů jsou na fol. 235r–235v zapsány tři překlady latinských biblických prologů, které byly převzaty ze souboru biblických prologů známého z Bible litoměřicko-třeboňské (Žaltář dávno jsa v Římě /Prol. 1 ad Ps/, David, syn Jesse /Prol. 2 ad Ps/, Kniehy žalmové, kakžkoli jedniem /Prol. 3 ad Ps/),[9] Srov. Staročeské biblické předmluvy 2019, s. 98, 271–275. a před knihami Makabejskými stojí jedna předmluva z jiného pramene (Dvoje knihy Machabeorum).[10] Srov. Staročeské biblické předmluvy 2019, s. 56, 67, 72, 119, 355–356. Před Druhou knihou Mojžíšovou se místo předmluvy nachází Menší výklad na desatero přikázanie mistra Jana Husa (fol. 20r–20v), který bývá pokládán za doklad blízkého vztahu objednavatele kodexu k reformnímu hnutí. Na konci Knihy žalmů jsou zařazena všechna obvyklá kantika včetně českého překladu hymnu Te Deum a Athanasiova vyznání víry.

Za biblickým textem následuje na ff. 530r–533r rejstřík perikop na neděle a svátky. Do rukopisu byl doplněn až mnohem později v souvislosti s převazbou kodexu v roce 1539. To spolu s proznačením perikop na okraji celého rukopisu svědčí o tom, že byl i v pozdějším období aktivně užíván a studován.[11] Srov. Fortunato 2018, s. 155.

3. Znění žaltáře

Co se týče Knihy žalmů, přináší tato bible poprvé nový, v pořadí již třetí překlad žalmů do češtiny. Ten se od předchozích verzí odlišuje srozumitelnějším zněním, které je navíc na začátku žalmů doplněno o překlad nadpisů.[12] V moderních vydáních žalmů jsou nadpisy zahrnuty do číslování veršů. Tyto tzv. tituli odkazují k starozákonnímu kontextu jednotlivých žalmů a obvykle poskytují informaci o historických okolnostech vzniku žalmu, o autorovi nebo o tom, jakým způsobem se má žalm zpívat a na jaký hudební nástroj má být provázen. Jedná se o novinku v českých žaltářích – v předchozích překladech byly totiž nadpisy vynechávány. Tituli nebyly přeloženy u 59., 66. a 119. žalmu. U žalmů, jejichž první verše nemají stejný charakter jako tituli, jsou obvykle doplněny nadpisy v podobném duchu (např. Druhá chvála Davidova Ps 2).

Podle V. Kyase třetí český překlad žalmů vznikl ze snahy překonat obě dosavadní žaltářová znění i jejich různá zpracování a postavit český žaltář na úroveň jiných literárních památek z konce 14. století.[13] Kyas 1962, s. 18; Kyas 1997, s. 72. Toto znění není překladem jednotlivých latinských slov a pomůckou pro čtení latinského žaltáře, ale jeho původce usiluje o postižení celých vět a snaží se o dobrou stylistickou stránku překladu, o jeho rytmičnost a zvučnost. Na četných místech sice vychází nový překlad ze starších textů, má ale také celou řadu nových překladových typů. Co se týče biblické terminologie a typických spojení a biblických obratů, stále se v třetím překladu objevuje hospodin za latinské Dominus, které naopak překladatel Nového zákona druhé redakce již pravidelně tlumočí jako pán. Nové překladové typy nacházíme například u těchto výrazů a spojení: in conspectu tuopřěd tváří tvú (první překlad: přěd tebú, druhý překlad: v obezřění tvém), iniquitasnepravost (první překlad: nepravedlnost, neprávo, nepravda, křivda, hřiech, zlob, zlost, druhý překlad: zlost), christusmazánek (první překlad: pomazanec, pomazaný, druhý překlad: mazaný), ecclesiakostel (první překlad: sbor, druhý překlad: sňatek), furorprchánie (první překlad: rydánie, třepet, druhý překlad: náhlost, rozľúcenie), persequiprotiviti sě (první překlad: stíhati, nenáviděti, druhý překlad: následovati), tabernaculumpřiebytek (první a druhý překlad: stan). Oproti starším překladům se ve třetím překladu projevuje výrazná tendence k ustálenějšímu překládání jedním či dvěma výstižnějšími ekvivalenty.[14] Kyas 1962, s. 18; Kyas 1997, s. 72; Vintr 2012, s. 44–51.

Výjimečně je v textu reflektován výklad latinských biblických komentářů na příslušný verš, např. ve verši Ps 4,9 (V pokoji v něm samém neproměněném spáti budu a otpočinu) nemá slovo neproměněném oporu v žádném ze základních verzí latinského Žaltáře, ale vychází z interlineárního výkladu komentáře Glossa ordinaria (que est immutabilis). Objevují se také variantní překlady téhož slova nebo pasáže (např. Slyšte, poslúchajte za lat. Attendite Ps 77,1; nakrmil, nasytil za lat. saturavit Ps 80,17). V některých případech varianty vycházejí z různých latinských předloh (např. Izrahelité neb Ezraité za lat. Ezraitae, srov. var. Israhelitae Ps 87,1).

Začátky předmluv a jednotlivých žalmů zdobí ornamentálně zdobené iniciály, figurální iniciálu nacházíme u prvního žalmu („král David na trůně“, fol. 235v) a na začátcích dalších nokturnů (iniciála u 26. žalmu: „klečící král David“ na fol. 239r; u 39. žalmu – chybně místo 38. žalmu: „nářek krále Davida“ na fol. 242r; u 51. žalmu – chybně místo u 52. žalmu: „král David ve zbroji“ na fol. 244r; u 68. žalmu: „klečící král David“ na fol. 246v; u 80. žalmu: „trubač s fanfárovou trubkou“ na fol. 249v; u 97. žalmu: „král David hraje na tympanon (?)“ na fol. 252v; a u 109. žalmu: „Kristus s královskými insigniemi na trůně“ na fol. 255v). Na začátcích veršů nestojí barevná majuskule, jako tomu bývá v samostatných žaltářích určených pro liturgické užití, ale pouze černé velké písmeno, které je žlutě zvýrazněno. Malá doxologie (Chvála otci i synu…), která se v samostatných žaltářích objevuje na konci žalmů, není v Bibli boskovické nikde uvedena.

Žalmy jsou průběžně číslovány, i když slovní vyjádření (např. stý sedmý) nebo římská číslice (např. CVIII) nejsou uvedeny u všech žalmů. Bez nadpisu zůstaly i poslední tři žalmy. Jednotlivé úseky rozsáhlého 118. žalmu jsou označeny názvy písmen hebrejské abecedy a celý žalm je rozdělen na deset částí, které se číslují jako samostatné žalmy, proto na 119. žalm vychází číslo 129 a celkem Kniha žalmů v Bibli boskovické obsahuje celkem 160 položek místo obvyklých 150 žalmů.

4. Popis jazyka
4.1 Pravopis

Písař Knihy žalmů[15] Jinou rukou je zapsán krátký úsek na fol. 263r (CantDt 32,18–26). v Bibli boskovické psal diakritickým pravopisem s prvky spřežkového pravopisu. Kvantita vokálů je značena zřídka (např. méce /méce/ Ps 1,4; wóblaciech /v óblaciech/ Ps 17,12; kón /kóň/ Ps 31,9, dúom /duom/ Ps 103,17, ſúd /súd/ Ps 142,2). Některé hlásky jsou psány různýmy způsoby:

Hláska c je psána grafémem c (např. ſrdce /srdce/ Ps 4,3), výjimečně i literou se zdůrazňovacím znaménkem ċ (např. pẛeniċe Ps 4,8; ptaċtwo Ps 148,10).

Hláska č je psána grafémem ċ (např. proċ /proč/ Ps 3,2), výjimečně i prostou literou bez diakritiky c (např. ciſte /čisté/ Ps 11,7, ċlowiecich /člověčích/ Ps 20,11).

Hláska f je psána grafémem f (např. vfal /úfal/ Ps 12,6) nebo spřežkou ff (např. vffal /úfal/ Ps 143,2), ve slovech cizího původu je psána spřežkou ph (např. pharaona Ps 135,15).

Hláska ř je psána grafémem (např. hṙieẛiti /hřěšiti/ Ps 4,5), někdy i prostým grafémem r (např. proſtred /prostřed/ Ps 54,11; zaſtiere /zástěře/ Ps 62,8).

Hláska š je psána grafémem (např. neodẛel /neodšel/ Ps 1,1), na konci slova grafémem (např. nawẛtiewugeṡ /navštěvuješ/ Ps 8,5), zdvojené hlásky šš jsou značeny grafémy ſſ (např. naiwyſſi /Najvyšší/ Ps 9,3).

Hláska z je v naprosté většině psána grafémem z (např. zemie /země/ Ps 1,4), výjimečně i literou se zdůrazňovacím znaménkem ż (např. żalożil /založil/ Ps 8,4; ż loże /z lože/ Ps 18,6; hrożiti /hrozil/ Ps 102,9).

Hláska ž je psána grafémem ż (např. ktereż /kteréž/ Ps 1,3), výjimečně i spřežkou zz (např. muzz /muž/ Ps 1,1; iakzzto /jakžto/ Ps 17,43; kazzde /každé/ Ps 144,21).

Slabika je psána většinou nie, výjimečně pomocí diakritického znaménka (např. diwṅe /divně/ Ps 44,5; mṅe /mně/ Ps 69,4). To se výjimečně užívá i pro hlásku ň (např. oheṅ /oheň/ Ps 139,11).

V zápisu slov cizího původu se odráží původní pravopis (např. Alleluia Ps 111,1). Písařské zkratky užívá písař spíše ojediněle (např. p(ṙi)ial Ps 29,2). Výjimku představuje 135. žalm, ve kterém se v jednotlivých verších opakuje fráze neb na věky milosrdenstvie jeho, jak i písař upozornil v nadpisu k žalmu. Ta je zpravidla zkracována na pouhé neb na.

4.2 Hláskosloví

V hláskoslovné rovině jsou v Knize žalmů Bible boskovické provedeny pravidelné změny, které byly většinou dokončeny v 14. století, jako je přehláska ’u > i (např. již Ps 11,6) nebo změna šč > šť (např. útočiště Ps 9,10). Dále se zde setkáme se ztrátou jotace v dlouhých slabikách: ie > é (např. doséhněte Ps 2,12; ostřéhati Ps 58,10; božé Ps 64,10), a pravidelně v krátkých slabikách ě > e (např. břehóv Ps 1,3; cestu Ps 1,6;). V některých případech k ní dochází i po labiálách (např. trpelivý Ps 7,12; šlépeje Ps 16,5).

Doklady na monoftongizaci ie > í jsou v rukopisu řídké (např. štípili Ps 106,37; pití Ps 101,10). Též změna ó > uo je celkem okrajová (např. zuostaven Ps 9,35; huol Ps 22,4), častější je v případech dloužení po předložkách (k uodplacení Ps 54,21; v uotměnách Ps 43,13). S diftongizací o > uo se setkáváme i v krátkých slabikách po labiálách (např. buožieho Ps 35,1; v buohu Ps 41,12; buoží Ps 144,21), v těchto případech jde především o analogii k jiným pádům a k motivujícímu substantivu buoh.

Dále v rukopise dochází k výslovnostní asimilaci, ke změnám j > z (v zazyku Ps 14,3), j > n (vendeť Ps 23,9), > žň (žiežnila Ps 62,2); k zjednodušování souhláskových skupin: šš > š (Najvyší Ps 91,2); k neutralizaci znělosti na konci slova (budiš místo budiž Ps 118,76); k odpadávání koncové hlásky l u participií (abych pad místo abych padl Ps 117,13).

V rukopisu se také setkáváme s příklonným , které vzniklo spřažením částice ť a pomocného tvaru jest slovesa býti (např. mečtě svój roztřiesl, lučištětě své natáhl Ps 7,13).

4.3 Morfologie

V tvaroslovné rovině se setkáváme s novotvary ve skloňování substantiv, adjektiv i zájmen, např. i-kmenové koncovky -em a -ech v dat. a lok. pl. u jo-kmenových feminin (např. v tajnicech Ps 9,29; k studnicem Ps 41,2), též u o-kmenových maskulin (např. v stanech Ps 105,25), dále koncovky -iech lok. pl. u i-kmenových substantiv (v sieniech Ps 115,10) nebo ja-kmenové koncovky -ěmi v instr. pl. u jo-kmenových neuter (neběmi Ps 148,4). Vedle posesivního tvaru feminina jejie se objevuje i adjektivum její (v krópiech jejích Ps 64,11).

Také v časování ponecháváme novotvary, jako je part. mask. sg. řije místo řeva (Ps 21,14) slovesa řváti, imperativ nezamlčej místo nezamlči (Ps 108,2) slovesa zamlčěti. U tvaru 3. os. sg. jest pomocného slovesa býti dochází ke stahování na je (např. přikryl je Ps 43,20).

Překladatel třetího překladu důsledně užívá zvratné zájmeno svój i v případě, kdy podmět, ke kterému se zájmeno vztahuje, je v 1. nebo 2. osobě (sr. usty svými mluvil sem Ps 65,17).

Ačkoli v textu vedle tvarů složeného skloňování adjektiv (např. budu nepoškvrněný Ps 17,24) nacházíme ještě jmenné tvary (např. dobr jest mně zákon Ps 118,72), nejednoznačné tvary adjektiv již přepisujeme podle složeného skloňování (např. obět tvá tučná buď Ps 19,4).

V textu se setkáváme také se zachovanými tvary duálu (např. oči … hledíta Ps 9,30; zemdlele sta oči moji CantIs 38,14) a s tvary jednoduchého minulého času, ačkoli pouze s imperfekty (např. násilé činiechu, kteříž hledáchu duše mé Ps 37,12).[16] Srov. Kreisingerová – Voleková 2022.

4.4 Lexikum

Třetí překlad žalmů v mnohém navazuje na starší překlady, stejné ekvivalenty používá například pro tyto latinské výrazy: bestiazvieřě, bruchuschrúst, Dominihospodinóv/boží, foenumsěno, fundamentumzáklad, laborúsilé, memoriapamět, miseriahubenstvie aj. Mezi lexikální inovace třetího překladu patří staročeské substantivum chřib za latinské collis, pro něž starší překlady mají ekvivalenty pahorek/pohorek, skála či dól. Dalšími inovacemi jsou například bellumšermicě, suavischutný, uterusbřucho, vasorudie, veraxpravý.

Ojedinělých slov je v třetím překladu žaltáře poměrně málo, např. bližička (Ps 44,15), nevzezřieti (Ps 9,32), plazišče (Ps 103,25). Některá ojedinělá slova v Bibli boskovické jsou zřejmě výsledkem písařovy kreativity, jako např. pomocníček místo pomocník (Ps 51,9). Mezi řídce doložená slova patří býlek ‚rostlinka‘ (Ps 89,6), deminutivum od běžně doloženého substantiva býl, a činitelské jméno přěbytedlník (Ps 104,11), doložené ve staré češtině jen v biblických pramenech.

4.5 Syntax

K progresivním jevům na syntaktické rovině se v 3. překladu žaltáře řadí dvojí zápor (např. nic mi sě nenedostane Ps 22,1 nihil mihi deerit; kteréž za nic nemají Ps 89,5 quae pro nihilo habentur).

5. Ediční zásady

Žaltář Bible boskovické nebyl dosud edičně zpřístupněn.

Zápis písaře je nadmíru chybový, nejčastější chyby spočívají v opominutí posledního písmena ve slově (např. ċiniech místo ċiniechu /činiechu/ Ps 13,3; geh místo geho /jeho/ Ps 86,1). Nezřídka vypouští i celá slova (např. nebudu sě <báti>, co mi učiní tělo Ps 55,5) a delší fráze v případech tzv. homoioteleutonů (srov. Ps 21,22). Vynechaný text oproti předloze doplňujeme podle Bible mlynářčiny[17] Praha, Národní knihovna České republiky, sign. XVII A 10, 3. čtvrtina 15. století, ff. 318v–355r. Digitální kopie rukopisu je dostupná online na Manuscriptoriu (http://www.manuscriptorium.com/apps/index.php?direct=record&pid=AIPDIG-NKCR__XVII_A_10___0TZULP2-cs). (zkratka BiblMlyn), případně přihlížíme i k Bibli mikulovské[18] Brno, Moravská zemská knihovna, sign. Mk 1, 1440–1460, ff. 247r–276r. Digitální kopie rukopisu je dostupná online na Manuscriptoriu (http://www.manuscriptorium.com/apps/index.php?direct=record&pid=AIPDIG-MZKB__MK_1________49LCUBD-cs). (zkratka BiblMik), pokud i v Bibli mlynářčině došlo k vynechávkám textu (např. v Ps 65,15). V případě kantik chybějící text doplňujeme podle znění tzv. Žaltáře s druhou částí historických knih (zkratka BiblŽaltHist).[19] Praha, Národní knihovna České republiky, sign. XVII F 4, 20. léta 15. století, ff. 1r–57v. Digitální kopie rukopisu je dostupná online na Manuscriptoriu (http://www.manuscriptorium.com/apps/index.php?direct=record&pid=AIPDIG-NKCR__XVII_F_4____3E44NZ3-cs). V poznámce pak připojujeme základní znění Knihy žalmů podle klementinské Vulgáty.[20] The Clementine Vulgate Project, dostupné na WWW: http://vulsearch.sourceforge.net/html/Ps.html; citován stav z 31. 1. 2020. Týká se to i názvů hebrejských písmen v 118. žalmu a prvních veršů zvaných v latině tituli, které chybějí např. u 139.–142., 145.–146., 148.–150. žalmu. Chybějící text v porušeném verši, který nemá oporu ve variantních pramenech, naznačujeme trojtečkou. Jedná-li se však o text, který je vypuštěn i ve variantních latinských Žaltářích, tuto skutečnost uvádíme pouze v poznámce (+ lat., nemá var.). Dále upozorňujeme na přidaný text nemající oporu v klementinské Vulgátě (navíc oproti lat.), případně připojujeme variantní latinské znění daného místa (var.) podle několika zdrojů (v komentáři je nerozlišujeme): jedná se o Psalterium Gallicanum, Psalterium iuxta Hebraeos[21] Biblia sacra iuxta Vulgatam versionem, 1983, s. 770–955. a Psalterium Romanum[22] Psalterium Romanum, dostupné na WWW: http://www.liberpsalmorum.info/Psalterium%20Romanum.html; citován stav z 29. 3. 2022. a latinské znění Žaltáře wittenberského z poloviny 14. století.[23] Lutherstadt Wittenberg, Evangelisches Predigerseminar, sign. VI A 6. Ve zvláštních případech odkazujeme na znění latinského biblického komentáře Glossa ordinaria (citováno podle Glossae Scripturae Sacrae electronicae, Morard 2022), výkladu Postilla litteralis Mikuláše z Lyry (citováno podle Biblia mit Postilla litteralis…, Nürnberg: Anthon Koberger, 1493) a latinského biblického slovníku Mammotrectus (citováno podle Johannes Marchesinus, Mammotrectus super Bibliam, Mainz: Peter Schöffer, 1470).

V přepisu respektujeme značky pro změnu slovosledu a další autokorektury, například slova zapsaná omylem navíc písař podtečkovává, i když poněkud nevýrazně, dvěma až třemi tečkami.

Inovace písaře, které dávají dobrý smysl, byť odchylný od latinské předlohy, neemendujeme, jen upozorňujeme v poznámce na latinské znění a náležitý překlad variantního rukopisu, např. k verši Blažený člověk, jehož ty přivedeš, hospodine, a zákonu tvému naučíš jej (Ps 93,12) připojujeme tuto poznámku: zákonu tvému] de lege tua lat., srov. z zákonu tvého BiblMlyn. Oproti Bibli mlynářčině má Bible boskovická nezřídka zpřeházený slovosled (Ps 85,17: nebos ty pomohl mi, hospodine BiblBosk × nebos ty, hospodine, spomohl mi BiblMlyn, srov. quoniam tu, Domine, adiuvisti me Vulg), na tyto změny v edičním aparátu neupozorňujeme.

Rezignujeme na vyznačení středověkého členění veršů, které je v rukopisu značeno velkými písmeny, ale které nezřídka neodpovídá dnešnímu veršovému dělení žalmů, čísla žalmů a veršů uvádíme podle klementinské Vulgáty. Tzv. tituli přepisujeme standardním písmem a pouze upozorňujeme na to, že jsou psány rubrikou. Čísla žalmů a jiné přídavky na konci verše klademe do závorek. Jako nadpisy značíme jen text psaný rubrikou, který netvoří tzv. tituli.

Literatura

Biblia sacra iuxta Vulgatam versionem, ed. Robert Weber et al., Stuttgart 1983.

Biblia mit Postilla litteralis…, Nürnberg: Anthon Koberger, 1493. Exemplář dostupný online: https://www.digitale-sammlungen.de/en/view/bsb00025833?page=1.

The Clementine Vulgate Project, dostupné na WWW: http://vulsearch.sourceforge.net (citován stav z 31. 1. 2021).

Číhalík, Martin: Ještě k původu Bible boskovické, in: Problematika historických a vzácných knižních fondů Čech, Moravy a Slezska. Sborník z 5. odborné konference Olomouc, 10.–11. října 1995, Olomouc 1995 [vyd. 1996], s. 5–9.

Eliáš, Jan O.: Rukopisy českých biblí v našich knihovnách, nepublikovaná disertační práce, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, Brno 1971.

Fortunato, Lara: The Iconographic Program of the Boskovice Bible – a Preliminary Observation, in: Art in an Unsettled Time: Book illumination before Gutenberg (c. 1375–1450), eds. M. Studničková – M. Theisen, Praha 2018, s. 157–161.

Gaudek, Tomáš: K provenienci a datování Bible boskovické, in: Problematika historických a vzácných knižních fondů Čech, Moravy a Slezska. Sborník z 20. odborné konference Olomouc, 20.–21. září 2011, Olomouc 2012, s. 219–228.

Hrbáčová, Jana: Bible boskovická, in: Chrám věd a múz: 450 let Vědecké knihovny v Olomouci, eds. Jana Hrbáčová a Rostislav Krušinský, Olomouc 2016, s. 272–274.

Krása, Josef: Studie o rukopisech husitské doby, Umění 12, 1974, s. 17–50.

Kreisingerová, Hana – Voleková, Kateřina: Jednoduché minulé časy v staročeských žaltářích, Clavibus unitis 11/2, 2022 (v tisku).

Kyas, Vladimír: Česká bible v dějinách národního písemnictví, Praha – Řím 1997.

Marchesinus, Johannes: Mammotrectus super Bibliam, Mainz: Peter Schöffer, 1470. Exemplář dostupný online: https://www.digitale-sammlungen.de/en/details/bsb00025833.

Morard, Martin (ed.): Biblia cum Glossa ordinaria, in: Glossae Scripturae Sacrae electronicae, IRHT-CNRS, 2022. Dostupné na WWW: https://gloss-e.irht.cnrs.fr/php/livres-liste.php?id=glo (citován stav z 1. 11. 2022).

Orthographia Bohemica, ed. Kateřina Voleková, do češtiny přel. Ondřej Koupil, do angl. přel. Marcela Koupilová a David Livingstone, Praha 2019.

Psalterium Romanum, dostupné na WWW: http://www.liberpsalmorum.info/Psalterium%20Romanum.html (citován stav z 29. 3. 2022).

Staročeské biblické předmluvy, Kateřina Voleková – Andrea Svobodová (eds.), Praha 2019.

Edice používá data a nástroje, které poskytuje výzkumná infrastruktura LINDAT/CLARIAH-CZ (https://lindat.cz) podporovaná Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky (projekt č. LM2018101).

1 Srov. Kyas 1962, s. 18–19; Kyas 1997, s. 72.
2 Digitální kopie rukopisu je dostupná online na stránkách Vědecké knihovny v Olomouci (http://kramerius.kr-olomoucky.cz/search/i.jsp?pid=uuid:b763440e-74f4-4349-82e8-32c847fed41d) a na Manuscriptoriu (http://www.manuscriptorium.com/apps/index.php?direct=record&pid=AIPDIG-VKO___M_III_3_____1MMUSY7-cs). Pořadí folií v digitálních knihovnách je zpřeházené, proto se držíme foliace psané moderní rukou v hranatých závorkách v horním rohu folií.
3 Kyas 1997, s. 66.
4 Praha, Národní knihovna ČR, sign. X B 22; srov. Orthographia Bohemica, s. XXXVIII.
5 Eliáš 1971, s. 70.
6 Hrbáčová 2016, s. 272.
7 Krása 1974, s. 26.
8 Eliáš 1971, s. 73–74; Kyas 1997, s. 68.
9 Srov. Staročeské biblické předmluvy 2019, s. 98, 271–275.
10 Srov. Staročeské biblické předmluvy 2019, s. 56, 67, 72, 119, 355–356.
11 Srov. Fortunato 2018, s. 155.
12 V moderních vydáních žalmů jsou nadpisy zahrnuty do číslování veršů.
13 Kyas 1962, s. 18; Kyas 1997, s. 72.
14 Kyas 1962, s. 18; Kyas 1997, s. 72; Vintr 2012, s. 44–51.
15 Jinou rukou je zapsán krátký úsek na fol. 263r (CantDt 32,18–26).
16 Srov. Kreisingerová – Voleková 2022.
17 Praha, Národní knihovna České republiky, sign. XVII A 10, 3. čtvrtina 15. století, ff. 318v–355r. Digitální kopie rukopisu je dostupná online na Manuscriptoriu (http://www.manuscriptorium.com/apps/index.php?direct=record&pid=AIPDIG-NKCR__XVII_A_10___0TZULP2-cs).
18 Brno, Moravská zemská knihovna, sign. Mk 1, 1440–1460, ff. 247r–276r. Digitální kopie rukopisu je dostupná online na Manuscriptoriu (http://www.manuscriptorium.com/apps/index.php?direct=record&pid=AIPDIG-MZKB__MK_1________49LCUBD-cs).
19 Praha, Národní knihovna České republiky, sign. XVII F 4, 20. léta 15. století, ff. 1r–57v. Digitální kopie rukopisu je dostupná online na Manuscriptoriu (http://www.manuscriptorium.com/apps/index.php?direct=record&pid=AIPDIG-NKCR__XVII_F_4____3E44NZ3-cs).
20 The Clementine Vulgate Project, dostupné na WWW: http://vulsearch.sourceforge.net/html/Ps.html; citován stav z 31. 1. 2020.
21 Biblia sacra iuxta Vulgatam versionem, 1983, s. 770–955.
22 Psalterium Romanum, dostupné na WWW: http://www.liberpsalmorum.info/Psalterium%20Romanum.html; citován stav z 29. 3. 2022.
23 Lutherstadt Wittenberg, Evangelisches Predigerseminar, sign. VI A 6.
logo ÚJČ Copyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 5 měsíci a 7 dny; verze dat: 1.1.24
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).