[Bible Bočkova, Matoušovo evangelium]
editor: Hořejší, Michal; Svobodová, Andrea; Voleková, Kateřina
Moravský zemský archiv (Brno, Česko), sign. fond G 10 Sbírka rukopisů Zemského archivu, inv. č. 123/2. polovina 15. století

oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., Praha 2019

Tato edice je autorské dílo chráněné ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, a je určena pouze k nekomerčním účelům.

Vznik edice byl podpořen výzkumným programem Strategie AV21 (Paměť v digitálním věku) a projektem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy č. LM2015081 Výzkumná infrastruktura pro diachronní bohemistiku (RIDICS, http://vokabular.ujc.cas.cz) v rámci Projektu velkých infrastruktur pro VaVaI.

Obecné ediční zásady

Elektronické edice jsou pořizovány výhradně z rukopisů, prvotisků a starých tisků z období 13.–18. století (resp. 1780; v odůvodněných případech jsou možné přesahy i za uvedené rozmezí). Při jejich vytváření je uplatňován kritický přístup k vydávanému textu. Texty jsou transkribovány, tj. převedeny do novočeského pravopisného systému, s tím, že jsou respektovány specifické rysy soudobého jazyka. Elektronické edice vznikají na akademickém pracovišti zabývajícím se lingvistickým výzkumem, proto je kladen mimořádný důraz na interpretaci a spolehlivý záznam jazyka památky.

Transkripce textů se řídí obecně uznávanými edičními pravidly, jimiž jsou pro období staré a střední češtiny zejména texty Jiřího Daňhelky Směrnice pro vydávání starších českých textů (Husitský Tábor 8, 1985, s. 285–301), Obecné zásady ediční a poučení o starém jazyce českém (in: Výbor z české literatury od počátků po dobu Husovu. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1957, s. 25–35) a Obecné zásady ediční a poučení o češtině 15. století (in: Výbor z české literatury doby husitské. Svazek první. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1963, s. 31–41) a text Josefa Vintra Zásady transkripce českých textů z barokní doby (Listy filologické 121, 1998, s. 341–346). Tato obecná pravidla jsou přizpůsobována stavu a vlastnostem konkrétního textu. Při transkripci textu editor dbá na to, aby svou interpretací nesetřel charakteristické rysy jazyka a textu, zároveň však nezaznamenává jevy, které nemají pro interpretaci textu či jazyka význam (tj. např. grafické zvláštnosti textu). Tyto obecné ediční zásady jsou v elektronické edici doplněny o specifickou ediční poznámku vážící se ke konkrétnímu textu.

Součástí elektronických edic je textověkritický a poznámkový aparát, jehož obsah a rozsah je zcela v kompetenci jednotlivých editorů. Bez výjimek jsou v kritickém aparátu zaznamenány všechny zásahy do textu, tj. emendace textu (uvozené grafickou značkou ]). Uzná-li to editor za vhodné, může k vybraným úsekům uvádět také transliterované znění předlohy (v tomto případě následuje transliterovaná podoba za dvojtečkou). Pravidelně jsou zaznamenávány informace týkající se poškození či fragmentárnosti předlohy, nejistoty při interpretaci textu atp. Naopak výjimečně jsou zachyceny mezitextové vztahy.

Elektronické edice neobsahují slovníček vykládající méně známá slova. K tomuto účelu slouží slovníky zapojené do jednotného vyhledávacího systému Vokabuláře webového (http://vokabular.ujc.cas.cz/hledani.aspx), případně též slovníky nezapojené do tohoto vyhledávání (http://vokabular.ujc.cas.cz/zdroje.aspx).

V širším kontextu a podrobněji jsou uplatňované ediční zásady popsány v práci Aleny M. Černé a Borise Lehečky Metodika přípravy a zpracování elektronických edic starších českých textů (ke stažení zde), kterou v roce 2016 certifikovalo Ministerstvo kultury ČR.

Komentář editora k textu

Bible Bočkova

Bible Bočkova (dále též BiblBoč) z poloviny 15. století je zástupcem mladšího typu druhé staročeské biblické redakce (viz Kyas 1997, s. 86n).

1. Dochování a popis pramene

Bible Bočkova, která je uložena v Moravském zemském archivu v Brně, je rozdělena do dvou svazků; první má 350 ff. a obsahuje knihy Gn–Ps, druhý má 352 ff. a sestává z knih Pr–Ap. Její text je zapsán gotickou minuskulí ve dvou sloupcích. Kodexy o rozměrech 41,5  29 cm (I. svazek) a 41  29 cm (II. svazek) byly nově převázány v mladší době (Tošnerová et al. 1998, s. 45); z BiblBoč se v průběhu času ztratilo více listů (chybějí knihy Mal, 2Te, 2Pt) a byly vyříznuty další jednotlivé listy s iniciálami; těch rukopis obsahuje 76, z toho 58 figurálních (Kyas 1997, s. 87).

Rukopis obsahuje dvojí číslování foliace – druhé folio Matoušova evangelia má v pravém horním rohu tužkou dopsané číslo 222, v pravém dolním rohu pak vyražené číslo 224; řídíme se číslováním prvním. Text je na čtyřech místech doplněn variantními překlady, zapsanými dvakrát přímo v textu (ve všie své chvále a oslavě 224rb–224va, Mt 6,29, vody nebo řeky 224vb, Mt 7,25), podruhé na okraji (ale žencóv málo 226rb, Mt 9,37), potřetí je místo vyradováno a přepsáno (Krev jeho na nás i na naše děti. > Krev jeho na nás i na naše syny. 238ra, Mt 27,25).

2. Verze biblického překladu

Znění Matoušova evangelia v BiblBoč představuje mladší stav II. biblické redakce; Nový zákon patří k tzv. těšínskému typu (Kyas 1997, s. 87).

3. Ediční zpracování

Bible Bočkova nebyla dosud v celistvosti edičně zpracována, zveřejněny byly pouze vybrané části. Text biblických předmluv byl zveřejněn v kritické edici těchto textů (Staročeské biblické předmluvy, 2019; základní text: Prol. ad Bar, Prol. 2 ad Jl, Prol. 1 ad Am, Prol. 2 ad Am, Prol. 1 ad Abd, Prol. 1 ad Jon, Prol. 1 ad Mi, Prol. 3 ad Jon; různočtení: Prol. HierPaul, Prol. ad Pentat, Prol. ad Jos, Prol. HierGal, Prol. 1 ad Par, Prol. ad Esd, Prol. ad Tob, Prol. ad Jdt, Prol. ad Est, Prol. 1 ad Job, Prol. 2 ad Job, Prol. 3 ad Job, Prol. 1 ad Ps, Prol. 2 ad Ps, Prol. 3 ad Ps, Prol. 1 ad Jr, Prol. 2 ad Jr, Prol. 3 ad Jr, Prol. ad Ez, Prol. 1 ad Dn, Prol. 1 ad Mi, Prol. 2 ad Mt , Prol. 3 ad Mt , Prol. ad Mc, Prol. 1 ad L, Prol. 2 ad L, Prol. ad E).

3.1 Matoušovo evangelium
3.1.1 Forma zápisu, písař a pravopis

Bible je psána kombinací spřežkového a diakritického pravopisu. Používání diakritického znaménka ve tvaru tečky není pravidelné (příklady: w loḋi 223ra, Mt 4,21; ḋyably 223ra, Mt 4,24; odſuzeṅie 223ra, Mt 5,22; ẛlo 223va, Mt 5,30; ṙeċeno 223vb, Mt 5,38). Tečka nad některými literami, např. c a r, má však jen funkci zdůrazňovací (např. wſiċkni 221vb, Mt 1,17). Ojediněle též užívá diakritickou čárku pro označení kvantity (např. pán 233vb, Mt 21,40). Hlásku v značí i jako u (např. dauidowa 221va, Mt 1,1). Zápis je chybový: nezřídka je vynecháno písmeno či slovo, někdy i věta nebo celý verš (chybí např. Mt 5,47; 13,7).

Dělení textu na kapitoly a odstavce: Šestá kapitola začíná až pátým veršem, verše 6,1–4 jsou součástí páté kapitoly. Dále 16. kapitola začíná již posledním veršem z předcházející kapitoly (Mt 15,39). Konce řádku písař vyplňuje většinou znaménky /., / apod.

3.1.2 Popis jazyka a transkripční zásady

Na oprávněné písařské škrty, razury a opravy slovosledu neupozorňujeme, vyjma verše Mt 27,25 (238ra), v němž razura odstranila nikoli defektní text, nýbrž variantní překlad (viz výše). Vynechaný text doplňujeme podle Bible kunštátské, která je uložena v Moravské zemské knihovně v Brně pod signaturou Mk 3 a která obsahuje shodné znění (viz Kyas 1953, s. 290), v poznámce připojujeme znění klementinské Vulgáty (The Clementine Vulgate Project). Chybějící text, který nemá oporu ve variantním prameni, naznačujeme trojtečkou. Jedná-li se však o text, který je vypuštěn i ve variantních latinských pramenech, tuto skutečnost uvádíme pouze v poznámce (+ lat., nemá var.). Dále upozorňujeme na přidaný text nemající oporu v klementinské Vulgátě (navíc oproti lat.), případně připojujeme variantní latinské znění daného místa (var.) podle kritické edice Nouum testamentum D. N. Iesu Christi Latine secundum editionem Hieronymi, I–III (1889–1954).

Zachycujeme zápisy jotace v krátkých slabikách tam, kde je historicky náležitá (např. břěhu 228rb, Mt 13,2; 237ra, Mt 26,33); nadto je v rkp. rozšířená u slov s kořenem vše-/všě- (všěcko, všěliký apod.) – v těchto případech ji ponecháváme. Jiné případy nenáležité jotace emendujeme (např. waſſieho 223rb, Mt 5,16; muozies 225ra, Mt 8,2). Ojedinělé nacházíme též doklady monoftongizace ie > í (např. nepřítel 228vb, Mt 13,39).

Ponecháváme případy regresivní asimilace (z dary 222ra, Mt 2,2), neutralizaci znělosti na konci slova (ktoš 223vb, Mt 5,42), zjednodušení skupiny žs v z (velmi časté kněžský > knězký, např. 230vb, Mt 16,21), zs > s (rosievá 228rb, Mt 13,3), ztrátu vokálu e v tvarech řekl- (řkl 222vb, Mt 4,6) a vkladné hlásky (domátcí 233vb, Mt 22,4).

Některé tvary substantiv ponecháváme jako projev kolísání mezi vzory (např. ulicech 224ra, Mt 6,2; dušem 227rb, Mt 11,29), podle rukopisu také ponecháváme tvray některých adjektiv kolísajících mezi měkkým a tvrdým skloňováním (-/-), např. pekelní/pekelný (pekelnieho ohně 223va, Mt 5,22). Mezi aoristy se objevují některé novotvary, např. ja místo (vstala jest a ja se slúžiti jim 225rb, Mt 8,15, srov. Gebauer 1898, s. 179), též i v prézentních tvarech: musie 3. os. sg. slovesa musěti (musie jíti do Jeruzaléma 230vb, Mt 16,21). Ve skloňování t-kmenů jsou zachyceny též koncovky s nepřehlasovaným a (genitivní -ate, instrumentální -atem), které Gebauer (Gebauer 1896, s. 422) označuje za nářeční (do sieni kniežate kněžského 236va, Mt 26,3; Belzebubem, kniežatem diábelským 227vb, Mt 12,24).

Mezi ojediněle doložené výrazy patří sloveso vysoliti (Pakli suol bude zmařena, na čemž se vysolí? 223rb, Mt 5,13).

3.1.3 Dělení na kapitoly a verše

Text dělíme na verše a odstavce podle klementinské Vulgáty (The Clementine Vulgate Project, dostupné na WWW: http://vulsearch.sourceforge.net/html/Mt .html; citován stav z 30. 1. 2019). V členění textu na kapitoly respektujeme stav v rukopisu, i když je na několika místech odlišný od členění ve Vulgátě, zřejmě totiž reflektuje variantní členění textu v středověkých latinských rukopisech. Šestá kapitola začíná veršem 6,5; šestnáctá kapitola začíná veršem 15,39.

Literatura

The Clementine Vulgate Project, dostupné na WWW: http://vulsearch.sourceforge.net (citován stav z 30. 1. 2019).

Gebauer, Jan (1894): Historická mluvnice jazyka českého. Díl 1. Hláskosloví, Praha – Vídeň.

Gebauer, Jan (1896): Historická mluvnice jazyka českého. Díl 3. Tvarosloví. 1. Skloňování, Praha – Vídeň.

Gebauer, Jan (1898): Historická mluvnice jazyka českého. Díl 3. Tvarosloví. 2. Časování, Praha – Vídeň.

Kyas, Vladimír (1953): Dobrovského třídění českých biblických rukopisů ve světle pramenů, in: Josef Dobrovský 1753–1953, Praha, s. 227–300.

Kyas, Vladimír (1997): Česká bible v dějinách národního písemnictví, Praha.

Staročeské biblické předmluvy (2019), Kateřina Voleková – Andrea Svobodová (eds.), Praha.

Tošnerová, Marie ed. (1998): Průvodce po rukopisných fondech v České republice. Díl II, rukopisné fondy archivů v České republice, Praha.

Při vzniku práce byly využity zdroje Výzkumné infrastruktury pro diachronní bohemistiku (RIDICS, http://vokabular.ujc.cas.cz).

logo ÚJČCopyright © 2006–2020, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2020, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2020, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 13 lety, 3 měsíci a 14 dny; verze dat: 1.1.12
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web je podpořen projektem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy č. LM2015081
„Výzkumná infrastruktura pro diachronní bohemistiku“ (akronym RIDICS) v rámci Projektu velkých infrastruktur pro VaVaI.