Bible Bočkova, Janovo evangelium
editor: Žampachová, Karolína (Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.); Hlaváčová Svobodová, Andrea (Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.); Kreisingerová, Hana (Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.)
Moravský zemský archiv (Brno, Česko), sign. fond G 10 Sbírka rukopisů Zemského archivu, inv. č. 123/2, polovina 15. století

oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., Praha 2024

Tato edice je autorské dílo chráněné ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, a je určena pouze k nekomerčním účelům.

Vznik edice byl podpořen výzkumným programem Strategie AV21 (Paměť v digitálním věku).

Edice vznikla s podporou dlouhodobého koncepčního rozvoje Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., RVO: 68378092.

Při vzniku edice byly použity nástroje, které poskytuje Vokabulář webový (https://vokabular.ujc.cas.cz) v rámci výzkumné infrastruktury LINDAT/CLARIAH-CZ (https://lindat.cz) podporované Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky (projekt č. LM2023062).

Obecné ediční zásady

Elektronické edice jsou pořizovány výhradně z rukopisů, prvotisků a starých tisků z období 13.–18. století (resp. 1780; v odůvodněných případech jsou možné přesahy i za uvedené rozmezí). Při jejich vytváření je uplatňován kritický přístup k vydávanému textu. Texty jsou transkribovány, tj. převedeny do novočeského pravopisného systému, s tím, že jsou respektovány specifické rysy soudobého jazyka. Elektronické edice vznikají na akademickém pracovišti zabývajícím se lingvistickým výzkumem, proto je kladen mimořádný důraz na interpretaci a spolehlivý záznam jazyka památky.

Transkripce textů se řídí obecně uznávanými edičními pravidly, jimiž jsou pro období staré a střední češtiny zejména texty Jiřího Daňhelky Směrnice pro vydávání starších českých textů (Husitský Tábor 8, 1985, s. 285–301), Obecné zásady ediční a poučení o starém jazyce českém (in: Výbor z české literatury od počátků po dobu Husovu. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1957, s. 25–35) a Obecné zásady ediční a poučení o češtině 15. století (in: Výbor z české literatury doby husitské. Svazek první. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1963, s. 31–41) a text Josefa Vintra Zásady transkripce českých textů z barokní doby (Listy filologické 121, 1998, s. 341–346). Tato obecná pravidla jsou přizpůsobována stavu a vlastnostem konkrétního textu. Při transkripci textu editor dbá na to, aby svou interpretací nesetřel charakteristické rysy jazyka a textu, zároveň však nezaznamenává jevy, které nemají pro interpretaci textu či jazyka význam (tj. např. grafické zvláštnosti textu). Tyto obecné ediční zásady jsou v elektronické edici doplněny o specifickou ediční poznámku vážící se ke konkrétnímu textu.

Součástí elektronických edic je textověkritický a poznámkový aparát, jehož obsah a rozsah je zcela v kompetenci jednotlivých editorů. Bez výjimek jsou v kritickém aparátu zaznamenány všechny zásahy do textu, tj. emendace textu (uvozené grafickou značkou ]). Uzná-li to editor za vhodné, může k vybraným úsekům uvádět také transliterované znění předlohy (v tomto případě následuje transliterovaná podoba za dvojtečkou). Pravidelně jsou zaznamenávány informace týkající se poškození či fragmentárnosti předlohy, nejistoty při interpretaci textu atp. Naopak výjimečně jsou zachyceny mezitextové vztahy.

Elektronické edice neobsahují slovníček vykládající méně známá slova. K tomuto účelu slouží slovníky zapojené do jednotného vyhledávacího systému Vokabuláře webového (http://vokabular.ujc.cas.cz/hledani.aspx), případně též slovníky nezapojené do tohoto vyhledávání (http://vokabular.ujc.cas.cz/zdroje.aspx).

V širším kontextu a podrobněji jsou uplatňované ediční zásady popsány v práci Aleny M. Černé a Borise Lehečky Metodika přípravy a zpracování elektronických edic starších českých textů (ke stažení zde), kterou v roce 2016 certifikovalo Ministerstvo kultury ČR.

Komentář editora k textu

Bible Bočkova

Bible Bočkova (dále též BiblBoč) z poloviny 15. století je zástupcem mladšího typu druhé staročeské biblické redakce (Kyas 1997, s. 86–87).

1. Dochování a popis pramene

Bible Bočkova, která je uložena v Moravském zemském archivu v Brně, je rozdělena do dvou svazků; první má 350 ff. a obsahuje knihy Gn–Ps, druhý má 352 ff. a sestává z knih Pr–Ap. Její text je zapsán gotickou minuskulí ve dvou sloupcích. Kodexy o rozměrech 41,5 × 29 cm (I. svazek) a 41 × 29 cm (II. svazek) byly nově převázány v mladší době (Tošnerová et al. 1998, s. 45); z BiblBoč se v průběhu času ztratilo více listů (chybějí knihy Mal, 2 Th, 2 P) a byly vyříznuty další jednotlivé listy s iniciálami. Výzdoba rukopisu je velmi nákladná a čítá 76 iniciál, z toho 58 figurálních (Kyas 1997, s. 87). Rukopis obsahuje dvojí foliaci – první folio Janova evangelia má v pravém horním rohu tužkou dopsané číslo 268, v pravém dolním rohu pak vyražené číslo 270; řídíme se prvním číslováním.

2. Verze biblického překladu

Znění Janova evangelia v BiblBoč představuje mladší stav druhé biblické redakce; Nový zákon patří k tzv. těšínskému typu (Kyas 1997, s. 87).

3. Ediční zpracování

Bible Bočkova nebyla dosud v celistvosti edičně zpracována, zveřejněny byly pouze vybrané části. Text biblických předmluv byl zveřejněn v kritické edici těchto textů (Staročeské biblické předmluvy, 2019; základní text: Prol. ad Bar, Prol. 2 ad Jl, Prol. 1 ad Am, Prol. 2 ad Am, Prol. 1 ad Abd, Prol. 1 ad Jon, Prol. 1 ad Mi, Prol. 3 ad Jon; různočtení: Prol. HierPaul, Prol. ad Pentat, Prol. ad Jos, Prol. HierGal, Prol. 1 ad Par, Prol. ad Esd, Prol. ad Tob, Prol. ad Jdt, Prol. ad Est, Prol. 1 ad Job, Prol. 2 ad Job, Prol. 3 ad Job, Prol. 1 ad Ps, Prol. 2 ad Ps, Prol. 3 ad Ps, Prol. 1 ad Jr, Prol. 2 ad Jr, Prol. 3 ad Jr, Prol. ad Ez, Prol. 1 ad Dn, Prol. 1 ad Mi, Prol. 2 ad Mt, Prol. 3 ad Mt, Prol. ad Mc, Prol. 1 ad L, Prol. 2 ad L, Prol. ad E). Jednotlivé biblické knihy jsou postupně zveřejňovány v rámci edičního modulu Vokabuláře webového a Diabible.[1] Srov. [Bible Bočkova, Matoušovo evangelium]. Ed. Hořejší, Michal, Svobodová, Andrea, Voleková, Kateřina. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i., oddělení vývoje jazyka 2019 [cit. 6. 1. 2022]. Dostupné z: https://vokabular.ujc.cas.cz/edice/BiblBoc_Mt/. [Bible Bočkova, Markovo evangelium]. Ed. Batka, Ondřej, Voleková, Kateřina. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i., oddělení vývoje jazyka 2020 [cit. 6. 1. 2022]. Dostupné z: https://vokabular.ujc.cas.cz/edice/BiblBoc_Mc/. Bible Bočkova, Lukášovo evangelium. Ed. Čermák, Jan, Sedláčková, Anna, Hlaváčová Svobodová, Andrea, Voleková, Kateřina. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i., oddělení vývoje jazyka 2024 [cit. 14. 11. 2024]. Dostupné z: https://vokabular.ujc.cas.cz/edice/BiblBoc_L/.

3.1 Forma zápisu, písař a pravopis

Bible je psána kombinací spřežkového a diakritického pravopisu. Používání diakritického znaménka ve tvaru tečky není pravidelné (např. Tṙetieho BiblBoč 269rb × we trech BiblBoč 269rb, miſtre BiblBoč 281rb). Tečka nad některými literami, např. c a r, má však v četných případech jen funkci zdůrazňovací (např. niċ BiblBoč 268rb, ċo BiblBoč 269va × Na poċatkv BiblBoč 268rb, Laċne BiblBoč 251ra). Písař ojediněle též užívá diakritickou čárku pro označení kvantity (např. BiblBoč 279rb). Hlásku v značí i grafémem v (např. ſvietloſt BiblBoč 268rb). Zápis je chybový, nezřídka je vynecháno písmeno či slovo, opakovaně se vyskytují v textu homoioteleutony. Na okraji je jinou rukou připsáno jiné znění (např. přes prúd Cedrový [na okraji jinou rukou připsáno jinak přes potok Cerdon] BiblBoč 279va, J 18,1).

3.2 Ediční zásady

Četné oprávněné autokorektury jako písařské škrty, razury a opravy slovosledu přijímáme bez upozornění. Vynechaný text doplňujeme podle Nového zákona muzejního z roku 1422,[2] Praha, Knihovna Národního muzea, sign. I H 28. který obsahuje velmi blízké znění (Kyas 1953, s. 290), v poznámce připojujeme znění klementinské Vulgáty.[3] The Clementine Vulgate Project, dostupné na WWW: http://vulsearch.sourceforge.net/html/Mc.html; citován stav z 31. 1. 2020. Případné písařské chyby Nového zákona opravujeme bez upozornění. Chybějící text, který nemá oporu ve variantním prameni, naznačujeme trojtečkou. Jedná-li se však o text, který je vypuštěn i ve variantních latinských pramenech, tuto skutečnost uvádíme pouze v poznámce (+ lat., nemá var.). Dále upozorňujeme na přidaný text nemající oporu v klementinské Vulgátě (navíc oproti lat.), případně připojujeme variantní latinské znění daného místa (var.) podle kritické edice Nouum testamentum D. N. Iesu Christi Latine secundum editionem Hieronymi, I–III (1889–1954).

Zachycujeme zápisy jotace v krátkých slabikách tam, kde je jotace historicky náležitá; nadto je v rukopisu rozšířená u slov s kořenem vše-/všě- (všěcko, všěliký apod.) – v těchto případech ji ponecháváme. Jiné případy nenáležité jotace emendujeme (např. znaſſie /znáše/ BiblBoč 269va, J 2,24). Vzhledem k opakovanému užití nenáležité jotace považujeme také ojedinělý archaický slovesný tvar věcěchu (srov. wieciechu BiblBoč 273vb, J 8,25) pouze za projev této tendence, a ne za archaickou podobu slovesa. Dále emendujeme nenáležité písařské analogie. Ponecháváme naopak případy regresivní asimilace (např. zberu BiblBoč 278rb, J 15,6; spět BiblBoč 279vb, J 18,6), a to i na hranici slov (např. z drahými mastmi BiblBoč 281ra, J 19,40), ss > s (např. neb sem stúpil s nebe BiblBoč 272ra, J 6,38) a zs > s (např. rosievá BiblBoč 270va, J 4,36), ztrátu jotace v dlouhých slabikách (např. stojéc BiblBoč 273va, J 8,9) a dloužení vokálu po předložce (např. k uotci BiblBoč 281rb, J 20,17). Ojediněle nacházíme též doklady monoftongizace ie > í (např. říkáchu BiblBoč 280rvb, J 19,3).

Text dělíme na verše a odstavce podle klementinské Vulgáty. V členění textu na kapitoly respektujeme stav v rukopisu, třebaže se liší od Vulgáty: 17. kapitola začíná posledním veršem předcházející kapitoly, tj. 16,33.

Literatura

The Clementine Vulgate Project, dostupné na WWW: http://vulsearch.sourceforge.net (citován stav z 30. 1. 2020).

Gebauer, Jan (1894): Historická mluvnice jazyka českého. Díl 1. Hláskosloví, Praha–Vídeň.

Gebauer, Jan (1896): Historická mluvnice jazyka českého. Díl 3. Tvarosloví. 1. Skloňování, Praha–Vídeň.

Gebauer, Jan (1898): Historická mluvnice jazyka českého. Díl 3. Tvarosloví. 2. Časování, Praha–Vídeň.

Kyas, Vladimír (1953): Dobrovského třídění českých biblických rukopisů ve světle pramenů, in: Josef Dobrovský 1753–1953, Praha, s. 227–300.

Kyas, Vladimír (1997): Česká bible v dějinách národního písemnictví, Praha.

Staročeské biblické předmluvy (2019), Kateřina Voleková – Andrea Svobodová (eds.), Praha.

Tošnerová, Marie ed. (1998): Průvodce po rukopisných fondech v České republice. Díl II, rukopisné fondy archivů v České republice, Praha.

1 Srov. [Bible Bočkova, Matoušovo evangelium]. Ed. Hořejší, Michal, Svobodová, Andrea, Voleková, Kateřina. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i., oddělení vývoje jazyka 2019 [cit. 6. 1. 2022]. Dostupné z: https://vokabular.ujc.cas.cz/edice/BiblBoc_Mt/. [Bible Bočkova, Markovo evangelium]. Ed. Batka, Ondřej, Voleková, Kateřina. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i., oddělení vývoje jazyka 2020 [cit. 6. 1. 2022]. Dostupné z: https://vokabular.ujc.cas.cz/edice/BiblBoc_Mc/. Bible Bočkova, Lukášovo evangelium. Ed. Čermák, Jan, Sedláčková, Anna, Hlaváčová Svobodová, Andrea, Voleková, Kateřina. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i., oddělení vývoje jazyka 2024 [cit. 14. 11. 2024]. Dostupné z: https://vokabular.ujc.cas.cz/edice/BiblBoc_L/.
2 Praha, Knihovna Národního muzea, sign. I H 28.
3 The Clementine Vulgate Project, dostupné na WWW: http://vulsearch.sourceforge.net/html/Mc.html; citován stav z 31. 1. 2020.
logo ÚJČ Copyright © 2006–2025, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2025, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2025, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 18 lety, 3 měsíci a 3 dny; verze dat: 1.1.26
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).