Pseudo-Bernard z Clairvaux Řeč Bernarda doktora k velebnému a statečnému rytieři Rejmundovi o řádném hospodářství
editor: Řezníčková, Barbora
Moravská zemská knihovna (Brno, Česko), sign. Mk 69. 1447

oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., Praha 2019

Tato edice je autorské dílo chráněné ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, a je určena pouze k nekomerčním účelům.

Edice vznikla v rámci řešení projektu č. LM2015081 „Výzkumná infrastruktura pro diachronní bohemistiku“ (akronym RIDICS).

Obecné ediční zásady

Elektronické edice jsou pořizovány výhradně z rukopisů, prvotisků a starých tisků z období 13.–18. století (resp. 1780; v odůvodněných případech jsou možné přesahy i za uvedené rozmezí). Při jejich vytváření je uplatňován kritický přístup k vydávanému textu. Texty jsou transkribovány, tj. převedeny do novočeského pravopisného systému, s tím, že jsou respektovány specifické rysy soudobého jazyka. Elektronické edice vznikají na akademickém pracovišti zabývajícím se lingvistickým výzkumem, proto je kladen mimořádný důraz na interpretaci a spolehlivý záznam jazyka památky.

Transkripce textů se řídí obecně uznávanými edičními pravidly, jimiž jsou pro období staré a střední češtiny zejména texty Jiřího Daňhelky Směrnice pro vydávání starších českých textů (Husitský Tábor 8, 1985, s. 285–301), Obecné zásady ediční a poučení o starém jazyce českém (in: Výbor z české literatury od počátků po dobu Husovu. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1957, s. 25–35) a Obecné zásady ediční a poučení o češtině 15. století (in: Výbor z české literatury doby husitské. Svazek první. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1963, s. 31–41) a text Josefa Vintra Zásady transkripce českých textů z barokní doby (Listy filologické 121, 1998, s. 341–346). Tato obecná pravidla jsou přizpůsobována stavu a vlastnostem konkrétního textu. Při transkripci textu editor dbá na to, aby svou interpretací nesetřel charakteristické rysy jazyka a textu, zároveň však nezaznamenává jevy, které nemají pro interpretaci textu či jazyka význam (tj. např. grafické zvláštnosti textu). Tyto obecné ediční zásady jsou v elektronické edici doplněny o specifickou ediční poznámku vážící se ke konkrétnímu textu.

Součástí elektronických edic je textověkritický a poznámkový aparát, jehož obsah a rozsah je zcela v kompetenci jednotlivých editorů. Bez výjimek jsou v kritickém aparátu zaznamenány všechny zásahy do textu, tj. emendace textu (uvozené grafickou značkou ]). Uzná-li to editor za vhodné, může k vybraným úsekům uvádět také transliterované znění předlohy (v tomto případě následuje transliterovaná podoba za dvojtečkou). Pravidelně jsou zaznamenávány informace týkající se poškození či fragmentárnosti předlohy, nejistoty při interpretaci textu atp. Naopak výjimečně jsou zachyceny mezitextové vztahy.

Elektronické edice neobsahují slovníček vykládající méně známá slova. K tomuto účelu slouží slovníky zapojené do jednotného vyhledávacího systému Vokabuláře webového (http://vokabular.ujc.cas.cz/hledani.aspx), případně též slovníky nezapojené do tohoto vyhledávání (http://vokabular.ujc.cas.cz/zdroje.aspx).

V širším kontextu a podrobněji jsou uplatňované ediční zásady popsány v práci Aleny M. Černé a Borise Lehečky Metodika přípravy a zpracování elektronických edic starších českých textů (ke stažení zde), kterou v roce 2016 certifikovalo Ministerstvo kultury ČR.

Komentář editora k textu

Popis rukopisu

Rukopis Brno, MZK sign. Mk 69 (starší sign. II 121; v oddělení vývoje jazyka ÚJČ evidovaný jako rkp. BernListC, zkráceně C – písmeno reflektuje pořadí zpracování rukopisů památky), obsahuje na foliích 174r–176v památku List o řádné správě hospodářství. Kodex čítá celkem 21 položek zahrnujících převážně latinské teologické traktáty, často s eucharistickou tematikou, a ke konci obsahuje několik staročeských naučných a duchovně povznášejících památek, vesměs překladových. Fotokopie rukopisu i jeho kodikologický popis podává elektronická knihovna Manuscriptoria, dostupná on-line < http://www.manuscriptorium.com/apps/index.php?direct=record&pid=MZK___-MZKB__MK_0000_069_1F08WF0-xx>.

Kodex zapsal jediný písař, který zaznamenal i dobu a místo vzniku zápisu; na f. 150v, 163v a 232v kodex obsahuje kolofony s datací vzniku zápisu v jarních měsících roku 1447 a dvakrát je v nich zmíněno místo zápisu Slaný. Vlastnický zápis na f. Ir přední předsádky, který se typem písma hlásí do 16. století, uvádí vlastníka Řehoře z Vodňan (Isti sunt libelli Gregorii de Wodnian). Kodex evidují jako součást dietrichsteinské knihovny v Mikulově, jejímž základem byla knihovna protestantského sběratele a učence Ferdinanda Hofmanna, svobodného pána z Grünbüchlu a Střechova, a jeho potomků, tištěné soupisy rukopisů Dudíka (1868, s. 44–45, č. 10), Patery (1915, s. 60–62, sign. II 121) a Dokoupila (1958, s. 117–121, sign. MK 69). Kodex se stal součástí dražby dietrichsteinské sbírky roku 1933–1934 v Lucernu a ve Vídni, kde ho spolu s dalšími bohemikálními rukopisy a prvotisky odkoupil Československý stát; v té době získal novou signaturu Mk 69. Kodex získala roku 1944 Univerzitní knihovna v Brně, dnešní Moravská zemská knihovna v Brně (podrobněji o historii sbírky viz např. Dokoupil 1958, s. 14–20). V Mikulovské sbírce se dochovaly také dva latinské rukopisy památky, které ovšem nejsou textově staročeskému překladu blízké (první rkp. nese sign. MK 21 a starší sign. II 98, druhý rukopis sign. MK 96 a starší sign. II 122).

Popis památky

Rukopis, který je nadepsán titulem Řeč Bernarda doktora k velebnému a statečnému rytieři Rejmundovi o řádném hospodářství, zaznamenává památku s uzuálním názvem List o řádné správě hospodářství, což je překlad hojně rozšířeného latinského traktátu Epistola de cura rei familiaris (či Epistola de gubernatione rei familiaris a pod.) Pseudo-Bernarda z Clairvaux. Jedná se o stručný, srozumitelnou a zábavnou formou psaný soubor praktických rad o vedení domácnosti. Rady jsou v tomto rukopisu rozděleny do sedmnácti tematických celků, které se týkají především správy majetku (kapitoly O hospodářství, O vladařství, O lakotě, Proti drahotě, O stavení domu, O prodání statku, O vladařství syna), dále stravy a životosprávy (O čeledi dělné, O lakotě, O pití vína, O lékařství, O rúchu), mezilidských vztahů (O ženě, O hercích, O sluhách), chovu zvířat (O chování psóv), a práva (O rozdielu synóv).

Latinskou i vernakulární rukopisnou tradici památky, jejíž edici PL uvádí pod názvem Epistola CDLVI. ad Raymundum dominum castri Ambruosii (svazek 182, 0647A‒0651A), studují badatelé v různých místech Evropy, např. v Anglii J. R. Lumby (poprvé 1870), v Německu C. D. M. Cossar (1975), ve Španělsku v současné době zvláště R. M. Franco (např. 2011), u nás P. Blažek (např. 2018). Staročeské zpracování památky eviduje Jungmann (1849, s. 77, odd. III, č. 252), který odkazuje jmenovitě na dva staročeské rukopisy a neurčitý počet dalších. V současné době jsou známé tři staročeské opisy památky: tento rukopis nejstarší (rkp. C) a dále rkp. Praha, NK ČR, sign. XVII E 14, f. 224v‒227v z poslední čtvrtiny 15. století (zde zvaný rkp. A) a rkp. Praha, KNM, sign. IV E 6, f. 164v‒169r z 2. poloviny 15. století (rkp. B). Edice obou zbývajících rkp. A a B je dostupná v edičním modulu webového portálu historické češtiny < http://vokabular.ujc.cas.cz/moduly/edicni>. Dále je registrován mladší tisk z 2. poloviny 17. století s titulem Epištola Bernarta Silvestra (na konci kněh svatého Bernarta položená) o pořádném hospodářství k Rajmundovi, rytíři hradu svatého Ambrože. Bez uvedení místa, tiskaře a datace. Praha, Královská kanonie premonstrátů na Strahově, sign. ET XIII 36, p. 101–120 (Knihopis 06097; dostupný on-line <https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000008171&local_base=KPS>).

Grafika a hláskosloví

Rukopis je psán dobře čitelnou bastardou černým inkoustem. Červeným inkoustem je vyveden titul, nadpisy kapitolek, dále iniciála zdůrazňující první odstavec skladby, dělicí dechové značky, škrty a občasná výplň grafému na začátku vět. Edice respektuje strukturu dělení na odstavcové celky ‒ kapitoly ‒ uvozené nadpisem, zapsaným na zbylé volné místo na řádku předcházející kapitoly. Pouze v jednom případě posouvá název tematického celku O hospodářství podle smyslu výše v textu, neboť se písař rozhodl pro užívání těchto textových orientátorů pozdě a vložil název doprostřed věty na f. 174v ktož viece utrácie než mu přicházie – duom, který chce padnúti.

Své chyby písař korigoval nejrůznějším způsobem, např. na f. 175v razurou chybného zápisu y: wynye: vine, na f. 176r přeškrtáním, podtečkováním a nadepsáním správného slova nenie, na f. 176r červeným škrtem chybného slova miel a nadepsáním správného miluje. Edice písařem opravené chyby neregistruje, rovněž jen v této ediční poznámce se zmiňuje výjimečná zkratka v zakončení slova na f. 174r statečnému. Rukopis nenese soudobé ani mladší přípisky.

Rukopis je zapsán bez větších chyb, mezi běžné opisovačské chyby zařazujeme vynechávku či zápis nadbytečného grafému, např. na f. 175r grafému y ve slově poyczuygie: pójčuje, užití nevhodného gramatického tvaru, např. na f. 176r zachowati: zachovaj, či chybějící sloveso radímť na f. 176r. Edice emenduje jen taková místa, v nichž je zjevně porušen smysl a větná stavba, jako v případě poslední zmíněné opravy na f. 176r.

Užitý mladší spřežkový pravopis je transkribován podle současného úzu. Pauzový systém je v edici nahrazen moderní interpunkcí. Velká písmena jsou psána ve shodě se současnou pravopisnou normou na začátku větných celků a u vlastních jmen. Vokalická kvantita není v rukopise graficky naznačena, pouze ojediněle je použit digraf ee: na f. 176v lidee, 176v nemudree. V substantivu sčestie a jeho odvozeninách písař zapisuje téměř pravidelně na f. 176v souhláskovou skupinu grafémy zcz (navíc jednou jako ſtz), i když je patrné, že disimilační hlásková změna šč v šť, kterou bychom i zde předpokládali, již proběhla (např. na f. 176v píše geſſtie, opuſſtiegi), edice takový zápis respektuje. Spojka li se odděluje v edici bez spojovníku. Zdůrazňovací částice se píší dohromady se slovem, na f. 175v líbie liť sě, 175v vediž, zkrácený slovesný tvar 2. osoby sloves být je píše zvlášť a s apostrofem, např. na f. 176r Tázal s’.

Edice zaznamenává v kritickém aparátu transliteraci slov zapsaných s etymologicky podloženou jotací (jako znakem měkkosti) v krátkých slabikách po g a před e, např. v 2. os. sg. slovesa ſmiegieſs: směješ na f. 175v, kde se jota chápe jako součást spřežkového zápisu fonému j, podobně jako ve slovech na f. 175v obiczegiom: obyčejóm, 176v pogial: pojal. Nenáležitá jotace není v rukopise bezpečně potvrzena, protože se vyskytuje pouze v případě i jinak zkomolených slov na f. 175v ſielnieſſiemu: silnějšiemu, 176r hoinoiſtie: hojnosti.

Hlásková změna ó > uo > ů je doložena jen v prvních dvou variantách, přičemž mírně převažuje starší podoba. Zápis ještě nezaznamenává úžení ie > í, protože diftong je zachován až na jednu výjimku na f. 175v jíž (gen. sg.) jméno. Analogicky k tvaru nominativu se vyskytuje prodloužená, jinak pravidelně krátká slabika v kořeni genitivního tvaru duomu, buohu.

Zjednodušování hláskové skupiny se vyskytuje zřídka a nepravidelně, např. na f. 176r dědictvie vs. 176v dědičstva.

Morfologie

V zápisu se nevyskytují jednoduché minulé časy, ale zachovává se duál na f. 176v s uobú stranú, stejně jako v obou dalších zápisech památky A a B.

Syntax

Větná syntax je rozvinutá, ve snaze po srozumitelnosti však není přesycená. Překladatel raději užívá vedlejší věty než polovětné konstrukce s participii a přechodníky, proto se občas vyskytne se i složité souvětí. Velký podíl zabírají věty jednoduché, mnohdy jsou podle předlohy řazeny jako výčet asyndeticky za sebou. Spojky se užívají ve více funkcích, např. spojka a spojuje věty s různými poměry, např. na f. 175r Právě živ jest lakomec a (slučovací poměr) skupec, jiným chovajě sbožie, a (odporovací poměr) sám neutracujě, na f. 176v Čeká léní, aby mu buoh dal, a (odporovací poměr) sám nechce dělati, a (odporovací poměr) buoh přikázal, aby každý bděl a (slučovací poměr) pílen byl vedlé svého řádu svých věcí. na f. 176v Pakli jsúc stará, pojme mladého, kterýžto ne ji, ale statek její pojal jest, a (důsledkový poměr) potom budú spolu plačtivý chléb jiesti… Vyskytlo se také vyšinutí z vazby, atrakce, na f. 176r v hojnosti krmiech (ani žádný z dalších opisovačů v rkp. A a B atrakci neopravil).

Slovní zásoba

Slovní zásoba je oborově poměrně nevyhraněná a někdy blízká mluvenému jazyku. Vzhledem k mravně výchovnému zaměření se vyskytují abstrakta, zvláště slovesná substantiva zakončená -nie. Také vlivem překladu se vyskytuje množství zpodstatnělých adjektiv, např. na f. 176v jsúc stará, pojme mladého. V oblibě je lidová frazeologie, obsažená ostatně již v předloze, např. na f. 175r zuostav jedno oko své sobě za stráži, 175r který lékař móž tě uzdraviti od tesknosti?

Styl

Památka je psána ve formě listu a obsahuje rysy řečnického stylu, vyznačujícího se přesvědčováním pomocí hledání argumentace a za pomoci instrumentária figur a tropů. Vcelku jsou voleny jednodušší jazykové prostředky, které jsou bližší mluvenému jazyku, jako přirovnání na f. 174v Co jest netbalivost hospodářstvie domu? Oheň přielišný v svém domu a bez potřeby zapálený, neb ten nikdy zisku, než spieše škodu přinese., a zmíněné lidové opisné fráze. Zvláště na začátku tematických celků se vyskytují kontaktové prostředky, jejichž základem jsou např. slovesa smyslových vjemů, na f. 175r slyš o rúchu, hojně se užívají řečnické otázky. Pojmenování se nevyhýbá expresivitě a často se nešetří humorem.

Popis překladu

Staročeský překlad, který byl proveden podle smyslu adaptační metodou, vcelku zachovává zábavně-naučný ráz památky. V překladu je jednak patrná snaha o výstižnost a srozumitelnost výkladu, což lze spatřovat v doplnění vysvětlujících informací, či v oblibě koordinačních spojení vysvětlujících, např. na f. 176r súsěda malého a chudšieho (parvum consortem, cit. podle PL), či význam rozšiřujících synonym, např. na f. 174v Svatby neb hody nákladné (Nuptiae sumptuosae), ovšem také úsilí zachovat rétorické kvality památky. Překladatel při tom občas zvolil jednodušší básnické figury blízké mluvené řeči; vyskytla-li se v předloze složitá genitivní metafora, v překladu je vysvětlena, např. na f. 175v Sluhy srdcě vysokého a hrdého (Famulum alti cordis), překladatel také rezignoval na občasnou zvukomalbu a rým a zachovával prostředky komiky.

Poznámky k filiaci rukopisů

Charakteristickým rysem staročeských rukopisů, oproti latinské verzi v PL, latinské edici Cossarově (1975, s. 97–102) a řadě latinských rukopisů uložených v našich knihovnách, je zvláště změněné pořadí rad na konci listu; textový úsek, který zní Sed dices: Si aversetur fortuna – levitatem expendendi cum gravitate lucrandi compensa je ve stč. rukopisech zařazen na závěr památky. Stejný textový posun zachycují také tři staroněmecké rukopisy z překladatelské skupiny F a skupiny G v edici Cossarově (1975).

Ze stejného řazení odstavců všech tří staročeských rukopisů a pouze malých odlišností v morfologii a lexiku vyplývá, že všechny tři vycházejí z jedné společné předlohy (tzn. existuje doklad o existenci jediného staročeského překladu památky).

Nejstarší rukopis C není předlohou pro mladší rukopisy A, B, protože neobsahuje text, který uvádějí mladší rkp. A, B Opatř také pilně o jiedlu a pití dobytka tvého, neb zajisté lačnie a žieznie, a neumie sobě kázati dáti, A, B neb v skuoře bude prázdna, A, B v tajných radách.

Rukopisy A, B se zakládají na jedné společné předloze, protože se oba odlišují od rkp. C shodnými lexikálními a morfologickými změnami, např. C skúpost a lakomstvie (A, B skupec a lakomec), C neviděti než viděti (A, B nevěděti než věděti), C neutracuje (A, B ho neužívaje), C ženu mladú (A, B ženu dobrú), C jinému (A, B jemu), C pójde (A, B bude), C jenž (A, B ješto), C vražedlníka (A, B vražedlnici), C žertéřští (A, B jich), C k lovóm (A, B lovčí), C dlužníkóm (A, B věřitelóm), C robotní lidé (A, B dělní lidé, dělní a pracní), C veselé (A, B utěšenie), C platno (A, B platná), a dále i shodami ve slovosledu.

Rkp. B se od ostatních rkp. A, C liší následujícími opisovačskými chybami, lexikálními aktualizacemi a vysvětlujícími doplňky: B bičem (A, C kyjem), hoditi (A, C líbiti), vezmi (A, C učiň), vynecháno (A, C hospodářstvie), spolu bytie (A, C spolu býti), mladého muže (A, C mladého). Rkp. B obsahuje navíc oproti rkp. A, C větu A také těžší počet s synem než s jiným, neb maje sbožie v rukú, spieš se jme utracovati i mrhati.

Také rkp. A obsahuje menší počet opisovačských omylů či vysvětlujících změn, které ostatní rkp. neobsahují: A svátky (B, C svatby), starost tvá (B, C starost).

Použitá literatura:

BLAŽEK, P. Thomas of Štítné's On the Householder (O Hospodářovi) and its Latin Model, in: Pursuing a New Order: vol. I: Religious Education in Late Medieval Central and Eastern Central Europe. Ed. by Pavlína Rychterová with the collaboration of Julian Ecker. Turnhout: Brepols, 2018, 91-119.

COSSAR, D. M. The German translations of the Pseudo-Bernhardine „Epistola de cura rei familiaris“. Göpingen: Alfred Kümmerle, 1975.

DOKOUPIL, Vl.: Soupis rukopisů mikulovské ditrichsteinské knihovny. Praha: SPN, 1958. Dostupné on-line <http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/view/uuid:65361986-0e66-4dc7-ad74-4e03c789a215?page=uuid:2e90aa64-f5c5-4fdf-9243-c6300fbf236a>

DUDÍK, B.: Handschriften der fürstlich Dietrichstein'schen Bibliothek in Nikolsburg in Mähren. Wien: K.K. Hof- und Staatsdruckerei, 1868.

FRANCO, M. R. Traducción, copia y variación en dos ejemplares castellanos de la epistola de cura rei familiaris del pseudo Bernardo. Revista de Filologia Espanola 91 (2), 2011, 285–308.

JUNGMANN, J. Historie literatury české. Praha: Nákladem Českého museum, 1849.

HORÁK, František, ed., WIŽĎÁLKOVÁ, Bedřiška, ed. a TOBOLKA, Zdeněk Václav, ed. Knihopis českých a slovenských tisků od doby nejstarší až do konce XVIII. století. Praha: Komise pro knihopisný soupis českých a slovenských tisků, 1925-1967.

LUMBY, R. J. Bernardus De cura rei famuliaris: with some early Scottish prophecies. London: For the Early English Text Society by Trübner et Co., 1870.

PATERA, A.: Bohemika knížecí dietrichsteinské knihovny v Mikulově. Praha: Nákladem České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1915.

PL. Patrologia Latina Database on CD-ROM, disc 5. Chadwyck-Healey. digital version 1993‒1996, version 5.0b. dostupné on-line <http://classics.phil.muni.cz/knihovny-a-databaze-uks/litterae-ante-portas>.

logo ÚJČCopyright © 2006–2020, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2020, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2020, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 13 lety, 3 měsíci a 14 dny; verze dat: 1.1.12
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web je podpořen projektem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy č. LM2015081
„Výzkumná infrastruktura pro diachronní bohemistiku“ (akronym RIDICS) v rámci Projektu velkých infrastruktur pro VaVaI.