editor: Černá, Alena M.
Národní knihovna České republiky (Praha, Česko), sign. 54 S 841, 1588
oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., Praha 2018–2023
Tato edice je autorské dílo chráněné ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, a je určena pouze k nekomerčním účelům.
Obecné ediční zásady
Elektronické edice jsou pořizovány výhradně z rukopisů, prvotisků a starých tisků z období 13.–18. století (resp. 1780; v odůvodněných případech jsou možné přesahy i za uvedené rozmezí). Při jejich vytváření je uplatňován kritický přístup k vydávanému textu. Texty jsou transkribovány, tj. převedeny do novočeského pravopisného systému, s tím, že jsou respektovány specifické rysy soudobého jazyka. Elektronické edice vznikají na akademickém pracovišti zabývajícím se lingvistickým výzkumem, proto je kladen mimořádný důraz na interpretaci a spolehlivý záznam jazyka památky.
Transkripce textů se řídí obecně uznávanými edičními pravidly, jimiž jsou pro období staré a střední češtiny zejména texty Jiřího Daňhelky Směrnice pro vydávání starších českých textů (Husitský Tábor 8, 1985, s. 285–301), Obecné zásady ediční a poučení o starém jazyce českém (in: Výbor z české literatury od počátků po dobu Husovu. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1957, s. 25–35) a Obecné zásady ediční a poučení o češtině 15. století (in: Výbor z české literatury doby husitské. Svazek první. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1963, s. 31–41) a text Josefa Vintra Zásady transkripce českých textů z barokní doby (Listy filologické 121, 1998, s. 341–346). Tato obecná pravidla jsou přizpůsobována stavu a vlastnostem konkrétního textu. Při transkripci textu editor dbá na to, aby svou interpretací nesetřel charakteristické rysy jazyka a textu, zároveň však nezaznamenává jevy, které nemají pro interpretaci textu či jazyka význam (tj. např. grafické zvláštnosti textu). Tyto obecné ediční zásady jsou v elektronické edici doplněny o specifickou ediční poznámku vážící se ke konkrétnímu textu.
Součástí elektronických edic je textověkritický a poznámkový aparát, jehož obsah a rozsah je zcela v kompetenci jednotlivých editorů. Bez výjimek jsou v kritickém aparátu zaznamenány všechny zásahy do textu, tj. emendace textu (uvozené grafickou značkou ]). Uzná-li to editor za vhodné, může k vybraným úsekům uvádět také transliterované znění předlohy (v tomto případě následuje transliterovaná podoba za dvojtečkou). Pravidelně jsou zaznamenávány informace týkající se poškození či fragmentárnosti předlohy, nejistoty při interpretaci textu atp. Naopak výjimečně jsou zachyceny mezitextové vztahy.
Elektronické edice neobsahují slovníček vykládající méně známá slova. K tomuto účelu slouží slovníky zapojené do jednotného vyhledávacího systému Vokabuláře webového (http://vokabular.ujc.cas.cz/hledani.aspx), případně též slovníky nezapojené do tohoto vyhledávání (http://vokabular.ujc.cas.cz/zdroje.aspx).
V širším kontextu a podrobněji jsou uplatňované ediční zásady popsány v práci Aleny M. Černé a Borise Lehečky Metodika přípravy a zpracování elektronických edic starších českých textů (ke stažení zde), kterou v roce 2016 certifikovalo Ministerstvo kultury ČR.
Komentář editora k textu
Text Tajenství Albrechta Velikého… je obsažen v lékařském sborníku věnovaném porodnictví a dětskému lékařství s názvem Kníha lékařství mnohých v stavu manželském potřebných. Sborník vytiskl v Olomouci v roce 1588 Bedřich Milichthaler (srov. Knihopis, č. 4048); starší vydání vyšlo rovněž v Olomouci, v roce 1558 u Jana Günthera (srov. Knihopis, č. 4047, v čtenářské edici jej vydaly J. Ratajová a L. Storchová, viz RATAJOVÁ – STORCHOVÁ 2013, s. 91–95). Vydání z roku 1588 v moderní době znovu publikováno nebylo. Knihopis eviduje tři dochované výtisky tohoto vydání; základem této edice je jediný kompletní exemplář, který je uložen ve fondu Národní knihovny ČR.
Krátký text je mylně připisovaný Albertu Velikému (Albertus Magnus, 1193 nebo 1206/1207 Lauingen až 15. 11. 1280 Kolín nad Rýnem). Skutečného autora díla De secretis mulierum, který je označován jako Pseudo-Albertus Magnus, neznáme. Pravděpodobně se jednalo o Albertova žáka činného ve 13. nebo na počátku 14. století (LEMAY 1992, s. 1). De secretis mulierum bylo ve středověku velmi oblíbené a překládalo se do mnohých jazyků. O staročeské rukopisné verzi uložené v Moravské zemské knihovně v Brně pod signaturou A 112 spisu pojednala A. M. Černá (ČERNÁ 2004). Elektronická verze rukopisného znění je pod názvem Sbírka pojednání z oboru ženského a dětského lékařství dostupná ze stránek Vokabuláře webového (http://vokabular.ujc.cas.cz/moduly/edicni). Vztah mezi středověkým rukopisem a editovaným tiskem je velmi volný – lze najít pouze některé tematické shody (znamení početí děvčete či chlapce, vývoj plodu, léčba silné menstruace, doporučení k snadnému porodu, porod mrtvého dítěte), z jazykového hlediska nelze sledovat žádné relace, které by svědčily o kontinuitě českého překladu. Tištěný text se odlišuje i po obsahové stránce – např. v prostředcích léčících silnou menstruaci tisk doporučuje zcela jinou terapii než rukopis, v němž se předepisují odvary z koriandru či póru, podkuřování supovým lejnem, vkládání osličího lejna do pochvy či poševní aplikace prachu ze suchých bukvic. Stručný tištěný výtah se soustředí především na terapeutickou stránku a vyjmenovává léčiva, která mohou být při početí, těhotenství či porodu prospěšná, zatímco např. anatomii zcela pomíjí.
O ortografické a jazykové podobě tisku platí stejné charakteristiky, které jsme uvedli v edici nejvýznamnější a nejrozsáhlejší části uvedeného sborníku, tj. Těhotných žen a porodných bab ruoženné zahrádce od Eucharia Rösslina. Rovněž ediční postupy jsou popsány ve jmenované práci. Tato edice je rovněž součástí edičního modulu Vokabuláře webového (http://vokabular.ujc.cas.cz/moduly/edicni) a obsahuje i další odbornou literaturu k tématu.
Odborná tematika se zvláště odráží v užitém lexiku – zaznamenali jsme několik výrazů či slovních spojení, které nejsou v existujících lexikálních databázích frekventované či jsou ojedinělé. Například početí vyjadřuje sloveso ujímati (Tlusté ženy ujímají pozdějí než hubené M4r), stravování dítěte v těle matky se podle textu děje prostřednictvím pokrmné či krmící žilky (žilka ta pokrmná byla by vytržená M5v; dítěti žilka krmící jest vytržená M6r), porod je nazván slovním spojením práce porodná (v práci té porodné M6v). Odvar s léčivou rostlinou je pojmenován výrazem močení (Užívati má močení, v němž vařené jest blinové semeno M4v).
Literatura:
LEMAY 1992: Helen Rodnite Lemay, Women's Secrets: A Translation of Pseudo-Albertus Magnusʼ De Secretis Mulierum with Commentaries. New York, State University of New York Press 1992.
RAJATOVÁ – STORCHOVÁ 2013: Jana Ratajová – Lucie Storchová, Děti roditi jest božské ovotce: Gender a tělo v českojazyčné babické literatuře raného novověku. Praha, Scriptorium 2013.
ČERNÁ 2004: Alena M. Černá, Středověký písař – opisovač, tvůrce, mystifikátor? (Jazykový rozbor lékařského pojednání O ženských tajemstvích). Naše řeč, ročník 87 (2004), číslo 1, s. 1–13.