Štěpařský návod
editor: Homolková, Milada (Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.)
Národní knihovna České republiky (Praha, Česko), sign. XI D 7, konec 14. století

oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., Praha 2025

Tato edice je autorské dílo chráněné ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, a je určena pouze k nekomerčním účelům.

Edice vznikla s podporou dlouhodobého koncepčního rozvoje Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., RVO: 68378092. Byla použita také data a nástroje, které poskytuje Vokabulář webový (https://vokabular.ujc.cas.cz) v rámci výzkumné infrastruktury LINDAT/CLARIAH-CZ (https://lindat.cz) podporované Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky (projekt č. LM2023062).

Obecné ediční zásady

Elektronické edice jsou pořizovány výhradně z rukopisů, prvotisků a starých tisků z období 13.–18. století (resp. 1780; v odůvodněných případech jsou možné přesahy i za uvedené rozmezí). Při jejich vytváření je uplatňován kritický přístup k vydávanému textu. Texty jsou transkribovány, tj. převedeny do novočeského pravopisného systému, s tím, že jsou respektovány specifické rysy soudobého jazyka. Elektronické edice vznikají na akademickém pracovišti zabývajícím se lingvistickým výzkumem, proto je kladen mimořádný důraz na interpretaci a spolehlivý záznam jazyka památky.

Transkripce textů se řídí obecně uznávanými edičními pravidly, jimiž jsou pro období staré a střední češtiny zejména texty Jiřího Daňhelky Směrnice pro vydávání starších českých textů (Husitský Tábor 8, 1985, s. 285–301), Obecné zásady ediční a poučení o starém jazyce českém (in: Výbor z české literatury od počátků po dobu Husovu. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1957, s. 25–35) a Obecné zásady ediční a poučení o češtině 15. století (in: Výbor z české literatury doby husitské. Svazek první. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1963, s. 31–41) a text Josefa Vintra Zásady transkripce českých textů z barokní doby (Listy filologické 121, 1998, s. 341–346). Tato obecná pravidla jsou přizpůsobována stavu a vlastnostem konkrétního textu. Při transkripci textu editor dbá na to, aby svou interpretací nesetřel charakteristické rysy jazyka a textu, zároveň však nezaznamenává jevy, které nemají pro interpretaci textu či jazyka význam (tj. např. grafické zvláštnosti textu). Tyto obecné ediční zásady jsou v elektronické edici doplněny o specifickou ediční poznámku vážící se ke konkrétnímu textu.

Součástí elektronických edic je textověkritický a poznámkový aparát, jehož obsah a rozsah je zcela v kompetenci jednotlivých editorů. Bez výjimek jsou v kritickém aparátu zaznamenány všechny zásahy do textu, tj. emendace textu (uvozené grafickou značkou ]). Uzná-li to editor za vhodné, může k vybraným úsekům uvádět také transliterované znění předlohy (v tomto případě následuje transliterovaná podoba za dvojtečkou). Pravidelně jsou zaznamenávány informace týkající se poškození či fragmentárnosti předlohy, nejistoty při interpretaci textu atp. Naopak výjimečně jsou zachyceny mezitextové vztahy.

Elektronické edice neobsahují slovníček vykládající méně známá slova. K tomuto účelu slouží slovníky zapojené do jednotného vyhledávacího systému Vokabuláře webového (http://vokabular.ujc.cas.cz/hledani.aspx), případně též slovníky nezapojené do tohoto vyhledávání (http://vokabular.ujc.cas.cz/zdroje.aspx).

V širším kontextu a podrobněji jsou uplatňované ediční zásady popsány v práci Aleny M. Černé a Borise Lehečky Metodika přípravy a zpracování elektronických edic starších českých textů (ke stažení zde), kterou v roce 2016 certifikovalo Ministerstvo kultury ČR.

Komentář editora k textu

Jde o nejkratší z dosud známých staročeských textů věnujících se pěstitelství ovocných stromů. Obsahuje návod, jak a čím ovlivnit barvu ovocných plodů. Text je zapsán v prvním sloupci fol. 126r za dvouřádkovým koncem explicitu latinských gramatických cvičení; za tímto explicitem stojí touž rukou zapsaná česká poznámka: Jez hovna. Zbytek stránky je prázdný, další latinský text (De ecclesiis Romanis eorumque reliquiis et indulgentiis) začíná až na fol. 126v.

Písař užívá obvyklých zkratek v předponách pro- a pra- a pro -m- na konci slabiky. Hlásku š zapisuje digrafem „ſſ“, jednou na konci slova též „ſs“. Jednoduchým „c“ značí hlásku c, v jednom případě též hlásku č (učiň), pro niž na jiném místě užil spřežku „cz“ (rozličné). Podobně jednou zapsal hlásku ř spřežkou „rz“ (kořene), jednou pouhým „r“ (dřevem). V zápise nerozlišuje z a ž, obojí zapisuje jednoduchým „z“.

Podkladem pro edici byla digitální kopie rukopisu dostupná na adrese: https://www.manuscriptorium.com/apps/index.php?direct=record&pid=AIPDIG-NKCR__XI_D_7______47PIBD3-cs.

Literatura

Dragoun, Michal – Ebersonová, Adéla – Doležalová, Lucie: Středověké knihovny augustiniánských kanonií v Třeboni a Borovanech. 1. Rukopisy a inkunábule. Dolní Břežany: Scriptorium 2021, s. 445 (T209) a 448.

Eis, Gehard: Gottfrieds Pelzbuch. Studien zur Reichweite und Dauer der Wirkung des mittelhochdeutschen Fachschrifttums. Brünn–München–Wien: Rudolf M. Rohrer, Georg D. W. Callwey 1944, s. 61.

Homolková, Milada: Staročeské štěpařské rady v olomouckém rukopise Nového Zákona. In: Tuto čti pilně. Sborník příspěvků k 60. narozeninám Aleny M. Černé. J. Filipová – T. Hejdová – Š. Šimek – M. Vajdlová (eds.), Dolní Břežany: Scriptorium 2024, s. 80–92.

Truhlář, Josef: Catalogus codicum manu scriptorum latinorum, qui in c. r. bibliotheca publica atque Universitatis Pragensis asservantur 2, Praha 1906, č. 2041, s. 145–146.

logo ÚJČ Copyright © 2006–2025, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2025, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2025, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 18 lety, 7 měsíci a 16 dny; verze dat: 1.1.27
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).