vzý[67]číslo strany rukopisuvajícím,
vědouc dobře, že hříšného hlasu Bůh neposlouchá,
služebníka pak věrného že on vzdycky vyslejchá.
3. Tys pro Boha svět opustil, zanechavše království.
Na poušť jsi se skrytě pustil, maje tam své bohatství.
Tvoje péče[az]péče] péči žádná jiná na samotě nebyla,
nežli aby všecká vina od duše se zdálila.
4. Protož tělo nepřestával ustavičně kárati,
aniž ďáblu nenechával vůli tebe lapati,
jsa od něho průtce děšen tělesnýma žádostmi.
Kříž dělaje, byl s hned těšen nebeskýma milostmi.
5. Jak se milé křížem žehnáš, mizi se pokušitel.
Místo něho, jak vzdy vzýváš, blíží se vykupitel.
Ten tě předně navštěvuje anjelskou přítomnosti.
Po[68]číslo strany rukopisutom se sám ukazuje v svej božskej osobnosti.
6. Ó, jaká to velká milost svrchovaného Boha!
Kdekoliv jest tá přítomnost, tam nic škodit nemohá.
Nebo jestli kde anjel jest, po boku padne tisíc.
Jistě kde sám Pán Ježíš jest, padne jich tisíckrát víc.
7. Ovšem pádaj nepřátelé rychle jako blésk z nebe
a lstivý drak ten se hnedle pryč ubírá od tebe.
Ty pak [s]text doplněný editorem Kristem vůdcem bydlíš na poušti v rozjímáním.
Ve dne v noci se tam krmíš dobrých skutkův konáním.
8. Tuhý ty posty zachovaváš, střidmi jsou též povahy[ba]povahy] Powachy.
Za to milost hned dostáváš uzdravovat neduhy,
pročež ze[bb]ze] že všech stran se k tobě potřební utíkají
a ve vší svej bídnej době o pomoc tě žádají.
[69]číslo strany rukopisu9. Jak žádají, tak přispíváš ku pomoci každého.
Neopouštíš, neoslejcháš v svej potřebě žádného,
nýbrž duši jako tělu vše stejně rád spomaháš.
Znáti jest to na zemanu, jemůž přísně domlouváš.
10. A to sice, jakož o tom život tvůj dosvědčuje
a jak tu věc sám nápotom tento přiběch zjevuje.
Zeman, jehož pásl ovce, vidíc tě zdaleného,
zlořečí ti, řka: „Kdež skopce vezmu pro hosta svého?“
11. Ty pak, těše jak beránek, svému pánu povídáš:
„Než se navrátíš v svůj stánek, tvoje stádo doma máš.“
A hned z pouště na mnoho míl stádo k Triru přenášíš[bc]přenášíš] prenáſſyſs,
též zemanu, jak by rád byl, ovčičku v čas přinášíš.
[70]číslo strany rukopisu12. To poznavše zeman hrdý nad zázrakem se diví,
a ačkoliv srdcem tvrdý[bd]tvrdý] twrdj, velkou svátost v tě vidí.
Odtudž klekna hned před tebou, žádá za odpuštění,
a abys sám živ byl sebou, dává ti propuštění.
13. Propuštění sice béreš, však i pánu domlouváš:
„Tvůj zlý život, který vedeš, již budoucně zanecháš.“
A hle, zeman, jako Šavel na slova spasitele,
proměniv se jako Pavel, obnáší Krista v těle.
14. Ó, lékaře vyborného, který tak uzdravuje,
hnedle jak jen káže slovo, již duši napravuje.
Ach, kdož by pak jemu nechtěl docela se svěříti?
Ach, kdož by vroucně nedychtěl od něho pomoc míti?
