Nejprv aby každý měl na hlavě birýtec neb klobouk zřezaný neb s ušima a na klobúku neb na birýtu ať jest lžíce neb nějaká škořípka, nějaký vdy trošt, a na hrdle páteř, a košile ať jest delší než sukně, sukně ať jest napřed usmolená, nohavice strhané, aby lajtky vyhlídaly, a třevíce diravé, kdy je bláto, aby v nich krchtalo. Kukly vám netřeba, váčkuov vám také netřeba, můžte peníze nositi za birýtem neb za klobúkem neb za ňadry, co byšte peněžili. Ano se stalo nedaleko od nás, v jednom městečku byl jeden bratr z našeho cechu velmi votrhaný i byl zván od svých přátel na svadbiště i nesměl jest jíti v tak špatných hadřích. Jednoho dne de do města na trh i jide mimo šibenice, a toho dne jednoho oběsili, a ten oběšený měl dobré nohavice, i pomyslil jest ten bratr: „Bych já měl ty nohavice, tehdy bych mohl počestně mezi přátely na svadbiště.“ A tak, vohléd se a nevida nikde žádného, přistaviv řebřík, i chtěl mu slíci, i ještoť nedávno visel, neb byly jemu nohy stekly, že jich nemohl svlíci, a tak, chvátaje a boje se, by ho někto neviděl, vyňav řezák, uřeže mu obě nohy po život. I vezme ty nohy, jednu pod jednú paždi a druhú pod druhú, i přijide do města na jednu hospodu, nechá noh v domu, sám šel do jizby a prosil odpočinutie. Řekl mu hospodář: „Milý hosti, jestliže chceš obvyknúti, co duom má za právo, chciť rád přieti.“ I poděkoval mu bratr, a když bylo u večer, ustlali sú tomu bratru na kamnách. A hospodář s hospodyní šel jest spat. Když sú se položili na loži, uslyšeli sú hřmot v chlívě a řvánie. Tehdy hospodář kázal jest ženě, aby vstala chutně a vohlédala, co by tu bylo. A žena do chléva přiběhla, viděla, že se kráva otelila, ona s takovú radostí přiběže k hospodáři, na něm jest získala koláč. Tehdy k ní hospodář vece: „Má milá ženo, vidíš dobře, kterak jest nynie veliká zima a chlív není dobře ohrazený, prosím tebe, vnes ty to tele do jizby, ať by zimou neumřelo.“ Tehdy hospodyně vzela to tele a nesla je do jizby a řekla: „Milý hosti, nebuď proti mysli, my jsme se nenadáli, aby se nám kráva měla oteliti. Otelila se a jest tam velká zima, my bojiec se, aby to tele zimou neumřelo, sem jsme je vnesli, již tu noc některak strp, jak můžeš.“ Odpovědě ten bratr: „Milá paní, co vám libo, však jest u vašem, činíte, co potřebí,