Pobožná píseň k sv. Janu Nepomuckému

[#]obrázek nebo jiný grafický prvek[1]portrét sv. Jana Nepomuckého, hvězda a palmové ratolesti

V Praze 1799.

U Jozefy Elsenwangrovy, U Pěti korun.

Zpívá se povědomou notou.

K tobě, můj otče, přicházím,

Jene z Nepomuku!

S tou největší horlivostí,

májový kvítečku,

abys mne v nouzi politoval

a v ouzkosti pomoc dodal,

Jene, v mém zármutku.

Jak dlouho mně štěstí[2]utržený list, na stránce zachováno jen „št-„ květlo,

přátelů jsem měl dost,

tu jsem byl všude vážený,

bylo všeho hojnost,

jak se štěstí odvrátilo,

přátelstvo hned zahynulo,

všecko se změnilo.

Kdo si na štěstí zakládá,

štěstí není stálý,

jako voda pryč uplyne,

brzy se promění,

štěstí zvadne jako tráva,

kdo si na štěstí zakládá,

tak se všechněm stává[a]stává] ſtawá.

Přítel, když mne potkati má,

zdaleka se vyhne,

kterému jsem dobře dělal,

nic si mne nevšímne,

já na to však předce nedbám,

v mé chudobě si nezoufám,

naprav je Pán Bůh sám.

Suďte, mluvte si, jak chcete,

však vy to poznáte,

cokoli mně vinšujete,

na sobě shledáte,

svatý Jan, kvítek májový,

zastává všeckny soužený,

sirotky a vdovy.

Ty jsi otec lítostivý,

všem věrně pomáháš,

sirotky, vdovy soužené,

všecky v ochraně máš,

žádám tebe poníženě,

Nepomucký svatý Jene,

zůstaň ty sám při mně.

Jsem sirotek opuštěný,

kam se obrátit mám?

Přítelíčka v tomto světě

upřímného nemám,

rodiče jsou mně zemřeli,

mne smutného opustili,

v zármutku nechali.

Ach, já smutný, zarmoucený!

Kdež najdu přítele?

Který by se o mě[3]mě: mně zastal

v mé velké sirobě,

bratr, sestra nic nepřeje,

neštěstí mně vždy vinšuje,

tak se v ten čas děje.

Já ale na ně nic nedbám,

zaplať jim Pán Bůh sám,

že se v tom někdy poznají,

naději silnou mám.

Bůh sám ví dobré srdce mé,

jest mu dobře povědomé,

ó, můj svatý Jene.

Pročež, Jene z Nepomuku,

pražský kanovníku,

sirotků, vdov hájiteli,

májový kvítečku,

ochraňuj mne sám svou mocí,

jak ve dne, také i v noci,

Jene Nepomucký.

Ach, když budu na smrt stonat,

k hodince pracovat,

stuj při mně, ó, svatý Jene!

Bych tě mohl vzývat

svých hříchů se zpovídati,

velebnou svátost přijmouti

a jich litovati.

Po této pak smrtedlnosti

přiveď do radosti,

kdež bychom tě mohli chválit,

Jene Nepomucký,

ať se tam všickni radujem

v nebi vždycky s Kristem Pánem,

věčně věkův. Amen.