vám viděnie všech jako slova knih znamenaných, jěžto když dadie tomu, ješto písmo čísti umie, řkú: Čti tyto. I odpovědě: Nemohu, nebo sú neznamenané. Is29,12 I budú dány knihy tomu, ješto neumie písma čísti, a řečeno bude jemu: Čti. I otpovědě: Neumiem písma. Is29,13 I řekl jest hospodin: Proto, ež sě přibližije lid tento usty svými a rty svými oslavuje mě, ale srdce jeho daleko jest ote mne, a báli sú sě mne přikázaním lidským a učeními, Is29,14 protož aj toť já přičiním, abych podivenie učinil lidu tomuto divem úřitným a divným. Neb zahyne múdrost od múdrých jeho a rozum obmyslných jeho skryt bude. Is29,15 Běda, ješto hlubocí jste srdcem, abyšte od hospodina skryli radu, jichžto skutky ve tmách sú a řkú: Kto vidí ny a kto jest nás znal? Is29,16 Přěvráceno jest to vaše myšlenie, jako kdyby hlína proti hrnčieři myslila a řeklo dielo učiniteli svému: Neučinil si mne. A slepenie řeklo k slepiteli svému: Nerozumieš. Is29,17 Zdali ještě v malém časě a v krátkém obrátí sě Libanus, ta hora, točíš ta hora krásným dřievím okrášlená, v Chermel, točíš v jalovú horu, a Chermel za les mieněn bude? Is29,18 A uslyšie toho dne hluší slova knih a z temnosti a z mrákoty oči slepých viděti budú Is29,19 a přijmú pokrmy v hospodinu veselé a chudí lidé v svatém izrahelském radovati sě budú, Is29,20 neb jest nestálo toho, ješto přěmáhal. Zhynul jest lestník a podtěti sú všickni, jížto bedlivi biechu k nepravosti, Is29,21 jížto k hřiechu přivodiechu lid slovem a toho v bráně přělstieváchu a otchýlili sú sě nadarmo od spravedlného. Is29,22 Protož to praví hospodin k domu Jakubovu, jenžto jest vykúpil Abrahama: Nebude mně zahanben Jákob ani sě mně obličěj jeho hanbú zapolé. Is29,23 Ale když uzří syny své, dielo