k zemi, poboří je až k prachu. Is26,6 Potlačí je noha chudého, chod potřěbných. Is26,7 Cěsta spravedlného pravá jest, pravá stezka spravedlného k chození. Is26,8 V stezcě súduov tvých obžídali smy tebe, hospodine, jmě tvé a památné tvé v žádosti dušě. Is26,9 Dušě má žádati bude tebe v noci a také i duchem mým v uosrdích v mých zítra bdieti budu k tobě. Když učiníš súdy tvé v zemi, spravedlnosti sě učiti budú ti, ješto bydlé v uokolí. Is26,10 Smilujmy sě nad nepravým a bude sě učiti spravedlnosti, v zemi svatých nepravé věci jest činil a neuzříš chvály božie. Is26,11 Hospodine, povýšena buď ruka tvá, aby neviděli. Vizte a zahanběte sě, závistníci lida, a oheň vrahy tvé spal. Is26,12 Hospodine, dáš pokoj nám, neb všě skutky našě činil si nám. Is26,13 Hospodine bože náš, vládli sú nad námi páni kromě tebe, jediné v tobě vzpomínajme na tvé jmě. Is26,14 Ti, ješto mluvie, živi nebuďte, obrové, nevstávajte. Protož si navštievil a potřěl a zatratil jě, všelikú pamět jich. Is26,15 Odpustil si lidu, hospodine, odpustil si lidu, zdali si oslaven? Vzdálil si všeliké mezě zemské. Is26,16 Hospodine, v núzi potřěbovali sú tebe, v smutcě vrtránie učenie tvé jim. Is26,17 Jako ješto ta počíná, když sě přiblíží k porození, ano ji bolí, volá v svých bolestech, tak smy sě učinili od obličějě od tvého, hospodine. Is26,18 Počěli sme a jako smy porodili a urodili smy ducha spasenie. Spravedlnosti smy nečinili v zemi, protož upadli sú bydliteli zemščí. Is26,19 Živi budú umrlí tvoji, zabití moji vstanú. Probuďte sě a chvalte, ješto bydlíte v prachu, jako rosa světlá rosa tvá a zemi obrovú potrhneš k sboření. Is26,20 Jdi, lide muoj, v schrány v tvé, zavři dveřě své o sobě. Skrý sě málo do rova, doniž nemine rozhněvánie. Is26,21 Neboť teď vyjde