a skonánie jeho bude pohubenie. A po skonání bojě určena pustotina Dn9,27 a potvrdí smlúvy mnohým jeden roční čas. A u polovici toho ročnieho času zhyne obět a posvátná ofěra a v chrámě bude ohavenstvie pustoty a až do skonánie a koncě tráti bude.
Dn10 Kapitola jedenástá
Dn10,1 Třetieho léta Cyra, krále perského, slovo zjěveno jest Danielovi, příjmím Balthazarovým, a pravé slovo a síla veliká. I urozuměl řěči jest, neb rozuma jest třěba u vidění. Dn10,2 V těch dnech já Daniel kvieléch na však den po tři neděle. Dn10,3 Chleba žádostivého sem nejedl a maso a víno nevešla sú v má usta, ale ani mastí mazán jsem, doniž sú sě neskonaly tři neděle dní. Dn10,4 Tehda ve dvadcietém dni a čtvrtého dne prvého měsiece biech podlé velikého potoka, jemužto Tigris dějí. Dn10,5 I vzdvihl sem oči svoji a viděl sem, ano muž jeden ve lněných rúšiech a ledviny jeho opásány zlatem ryzím. Dn10,6 A tělo jeho jako krysolitus, kámen drahý, a obličěj jeho jako blesk a oči jeho jako svietitedlnice horúcie a rameně jeho i chřbet až do nóh jako podobenstvie mědi stvúcie a hlas řěči jeho jako hlas množstvie. Dn10,7 I viděl sem já Daniel sám viděnie, ale mužie, jěžto biechu se mnú, neviděli sú, ale strach přielišný spadl na ně i utekli sú v tajné miesto. Dn10,8 Ale já ostanu sám, viděl sem viděnie toto veliké a neostala jest ve mně síla, až i tvář má proměnila sě ve mně a uchřadl sem ani sem v sobě co síly jměl. Dn10,9 I slyšal sem hlas řěči jeho a uslyšav, ležiech, prostřěv sě na svéj tváři a obličěj muoj ničieše při zemi. Dn10,10 Tehda ruka dotče sě mne i pozdviže mě na moji koleně a na přiehbi rukú mú. Dn10,11 I vece ke mně: Danieli, muži žádající, rozuměj slovóm, jěžto já mluvím k tobě, a stój na svém stupni vzprostě sě, neboť sem poslán k tobě. A když mi je tu řěč pověděl, stál sem třasa sě. Dn10,12 I vece ke mně: Neboj sě, Danieli, nebť od prvého dne, kteréhož si položil své srdce k rozumění, aby sě trýznil přěd obličějem boha tvého, uslyšána sú slova tvá a já sem přišel pro tvé řěči. Dn10,13 A kniežě
