starost dvadceti ke stu, aby byli ve všem jeho království, Dn6,2 a nad nimi kniežata tři, z nichžto jeden Daniel byl, aby starosty těm počet vydávali, a král nejmě tesknosti. Dn6,3 I přěmáháše Daniel všěcka kniežata a starosty, neb duch boží širší byl v něm. Dn6,4 I mysléše král ustaviti jeho nade všiem královstvem, proněžto kniežata a starosty hledáchu příčiny, aby nalezli Danielovi s královy strany, a ižádné příčiny a domněnie sú nemohli nalézti proto, ež byl věrný a všeliká vinna a domněnie nebyla nalezena do něho. Dn6,5 I řekli sú ti jistí mužie: Nenalezneme Danielovi tomuto ižádné příčiny, jediné snad v zákoně boha jeho. Dn6,6 Tehda kniežata a starosty nasočili sú královi a tak sú mluvili jemu: Darie králi, na věky živ buď. Dn6,7 Radu sú vzěli všěcka královstvie, mistři a starosty, konšelstvo a súdcie, aby ustavenie ciesařovo vyšlo a přikázanie, aby všeliký, ktož poprosí všelikéj prosby u kteréhož koli boha a člověka až do třidceti dní jediné u tebe, králi, vsazen byl ve lvovú rokli. Dn6,8 Protož, králi, potvrď práva a napiš ustavenie, aby nebylo proměněno to, což jest ustaveno od Médských a od Perských, ani komu lzě bylo přistúpiti. Dn6,9 Tehda král Darius umyslil přikázanie i ustavil. Dn6,10 To když Daniel nalezl, to jest ustavené, právo, všel jest do svého domu a otevřěv okna v svéj komořě proti Jeruzalémi, po tři časy za den klekajě na svú kolenú i modléše sě i chváléše boha svého, jakžto dřieve obyčěj jměl činiti. Dn6,11 Tehda ti jistí mužie přěsnažně toho střěhúc, nalezli sú Daniele modléce sě a prosiec boha svého. Dn6,12 A přistúpivše, mluvili sú královi o ustavení: Králi, však si ty ustavil, aby všeliký člověk, jenžto by prosil kohož koli z bohóv a z lidí až do třidceti dní jediné u tebe, králi, vsazen byl v rokli lvovú? K nimžto otpovědě král a řka: Pravá řěč, podlé ustavenie Médských a Perských, jehožto nejmá lzě přistúpiti. Dn6,13 Tehda odpověděchu a řkúc přěd králem: Daniel z synuov vězenie judského netbal jest na tvé právo a na ustavenie, jěžto ustavil, a po tři časy za den modlí