[64v]číslo strany rukopisunašich k smilství nepoddáváme. Cizoložstva nepášeme aniž kterých hřiechóv činíme, pro něž bychom ku pokání byli přitrženi, neb což upřémného jest, to činíme, neb skrze mrzké činy povětřie nešeredíme. Povětřie naše nikoli se neporuší. Ižádného rúcha v rozličné barvě nemáčéme. Ženy naše neokrášlují se, aby se slíbily, a s nimi ne pro smilstvie, ale pro dietek rozplozenie se skládáme. Ale ony ižádné jiné okrasy nehledají, než což jim božské převěděnie pójčilo. A ktož by směl boží skutek proměniti, hřiech úhlavní ten by páchal, za to máme. Lázní nepožíváme, abychom těla naše zmyli. Slunečným[23]lze číst i „slunečním“ horkem se ohřéváme a povětřé rosú se poléváme. Ižádného myšlenie nemáme, ani lidem, ani zvieřatóm panujeme. Myť pravíme, že ukrutné jest tisknúti člověka k službě[el]službě] sluzbye, jehožto božská zpósoba jakožto nás svobodná učinila. Kamenie u vápno nespalujeme, abychom sobě domy a hrady dělali. Orudie z země nečiníme. V jamách beze všé péče odpočíváme, neb my také domy máme, v nichžto, dokud jsme živi, odpočíváme. Pro kupčenie se po moři neplavíme. Uměnie ozdobné řeči mluvenie neučíme se, ale sprostností, jenž nás lháti neučí a nedopustí, všecko vypravujeme. A když[em]když] kdyz chceme hře zvykati se, tehdy naše a předkóv našich skutky rozprávieme, pro něžto spieše pláčeme a býváme zamúceni, než bychom se smieli. Ale jiné věci vidíme, jimižto srdce naše bývají obveselena, točíšto nebe hvězdami nečíslnými stkvúcé, slunce zardělé, jehožto jasností vešken svět přijímá osviecenie a odplatu. Moře překrásné často vídáme, a když búří bývá pohnuto a blízské škodí zemi naší, jakožto svú sestru obklíčí a obstúpí, a tu rozličná rybie plemena spatřujeme. Také milo nám jest viděti pole květonosné[en]květonosné] kwietoſſne, od něhožto přechutná