[A3v]číslo strany rukopisujsouci, velmi jest sobě této knížky mnoho vážila a ji sobě obzvláštně oblibovala, jakož pak i předmluvou svou dedikovala a připsala ji urozenému pánu, panu Janovi nejstaršímu z Lobkovic, na Zbiroze a Točníku, nejvyššímu toho času hofmistru Království českého, panu manželu svému a panu otci Vaší Milosti i dědicům jeho a svým, předkládajíc sobě v tom předně čest [A4r]číslo strany rukopisua chválu Pána Boha všemohúcího, potom své a svých spasitedlné potěšení a naučení, kteréhož by všickni z bedlivého čtení této knížky malé v zevnitřním spůsobu, ale veliké v smyslu a rozjímání přerozkošných věcí nebeských nabyti mohli. Jakož to všecko předmluva Její Milosti paní šíře v sobě obsahuje a zavírá.

A protož já, umíniv, před tim některé pobožné a křesťanské spisy sv. [A4v]číslo strany rukopisudoktorův v jazyk český přelože, vůbec na světlo pro vzdělání upřímé pobožnosti a rozmnožení svatých ctností v lidech Pána Boha bojících vydati; když mi i tato knížka v ruce přišla, nemohl jsem toho pominouti, abych ji předsevzíti, a na mnoha místech poopravě i doplně, z řeči latinské, kterúž ji sv. Augustýn sepsal (nebo velmi nevlastně a omylně od kohožkoli vyložena byla, místy také nemá[A5r]číslo strany rukopisulo se vypuštěno nacházelo), obnoviti a zase lidem v připomenutí a užívání přivesti neměl. A poněvadž pak Její Milost, paní mátě Vaší Milosti, prvním původem byla přeložení a vytisknutí té knížky a vedlé pana otce Vaší Milosti dědicům svým ji také připsala, i nevidělo mi se ji komu jinému oddati a obětovati než Vaší Milosti jakožto vlastnímu a pravému dědici, tak, aby i [A5v]číslo strany rukopisupamátka Její Milosti, jestliže jest v kterých lidech poutuchla, zase těchto i budoucích časův pod jménem Vaší Milosti se obnovila a jako obžila, i také dosti se stalo vůli a žádosti její, v kteréž se pronesla, když ji budoucím potomkuom svým dědičně pozůstavila a odkázala. Není pak potřebí, abych já mnohou řečí tuto knížku ozdoboval a schvaloval. Nebo sám autor její, sv. Augustýn, tak slav[A6r]číslo strany rukopisuný jest mezi pobožnými lidmi pro své mnohé užitečné práce, kteréž v církvi svaté křesťanské vedl, že mého zvelebování zhola nic nepotřebuje, leč by kdo za potřebné uznával, aby v bíledni o polednách, když slunce nejjasněji svítí, svíčka v poli rozsvícena byla.

Vaší Milosti prosím, anobrž té jsem celé a důvěrné naděje, že tuto knížku a jakoužtakouž při ní práci mou pro památku pa[A6v]číslo strany rukopisuní