mých utrhačóv štěkání otevřené, kteřížto jistie, abych já na potupu sedmdesáti překladačóv nové za vetché koval, tak úmysla neb smysla jako vína zkušujíce. Kakžkoli já sem přečasto osvědčoval, že za lacinú částku do stánku božieho chci obětovati, což mohu, aniž chci bohactvie diela cizieho jiných chudobú ohaviti. A to abych směl učiniti, Origena snažnost mne pobiedila, jenž jest překládaní dávniemu Teodotionovo překládanie přimiesil a Asterikem a Obelem, totižto hvězdú a šípem neb střelú všeliké dielo rozděluje. Kdyžto aneb projasniti neb oznámiti velí písma, kteráž sú dřieve nebyla, anebo zbytečná všeliká hubí a protykuje a najviece ta, kterážto evangelistova a apoštolská moc jest ohlásila. V níchžto mnohá z Starého zákona čtli sme, jíchžto v naších knihách nemáme. Jako jest ono Z Éjipta povolal sem syna svého a Že Nazareus bude nazván a ono Uzřieť, jehož sú proklali a Řeky z břicha jeho potekú vody živé a Jíchžto oko neviďalo ani ucho slyšalo, aniž v srdce člověčie vstúpilo, kteréž jest připravil bóh milujícím se a mnohá jiná, kteráž vlastnieho syntagma, totižto naučenie, žádají. A protož otěžme jích, kde ta písma sú psána, a kdyžť nebudú moci pověděti, my z knih židovských je vynesme neb vydajme. Prvnie svědectvie jest v Ozeášovi, druhé v Izaiášovi, třetie v Zachariášovi, čtvrté v Příslovích Šalomúnových, páté též v Izaiášovi. Jehož mnozí nevědúce nejistých skladačóv nesmyslóv následují a hiberské neb hispanské terynkovánie neb básničky knihám dojištěným přednášejí. Příčiny toho bludu nenieť mé vykládati. Židéť dějí, že se to dálo zvěhlasnú neb múdrú radú, aby Ptolomei, jediného boha ctitel, neuchopil i u židóv dvojieho božstvie. A to sú najviece proto učinili, neb zdáše se, že by Ptolomei v účenie Platonovo vstúpil. Také neb a protož kdežkoli kterú tajnost písmo svědčí o Otci a Synu a Duchu svatém aneboť sú jinak přeložili aneboť sú ovšem zamlčeli, aby i králi dosti učinili a tajnosti viery nepronášeli. A neviem, kto první pověstník, jenž jest sedmdesáte komořiček v Alexandří lživě udělal, v níchžto jsúce rozděleni, též by popisovali. Poněvadž Aristeus, téhož Ptolomea iperaspistes, točížto nad jiné obránce anebo strážný, a ne po mnoho času ani Jozefus co takového rozprávěl. Ale že sú v jednom domě královském sebravše se a snesše popsali, ale neprorokovali. Jinéť jest býti prorokem a jiné překladatelem. Ondeť Duch budúcie zvěstuje, tutoť naučenie a hojnost slóv, což rozumie, překládá. Leč by snad mněn i Tullius Economicum, totižto knihy hospodářské, Xenofontovy, toho orodovníka, a Platonovu Pytagoru, točížto knihy složené od Platona ku Pytagorovi, a Demoscenovy pro Tesifontemcizojazyčný text, točížto knihy složené od Demoscena, a obraně Tesifontově proti Eschinovi, překládaje v latinu, by byl nadšen krasořečným duchem. Anebo že by jinak z týchž knih skrze sedmdesát překladačóv a jinak skrze apoštoly Duch svatý svědectva osnoval a což sú oní zamlčeli, títo praviec, že psána sú, selhali sú. Což tehda? potupujeme staršie? Nic. Ale po prvních pilnostech v domu božiem, což móžem, pracujem. Oníť sú překládali před příchodem Kristovým a což nevědiechu, mylnými vypověděli sú smysly. Ale my po umučení a vzkřiešení jeho ne tak proroctvie jako zřějmú rozpravu píšeme. Neb jinak slyšané a jinak viděné bývají rozpraveny, což lépe rozumieme, lépe i poviedáme. Protož slyš, závistníče i utrhači, pozoruj. Netupímť, nehyzdímť sedmdesáti překladačóv, ale bezpečně všecky apoštoly nad ně přednášiem neb vznášiem. Skrze těchto ústa Kristus mi zvučí, kteréžto před proroky mezi duchovními dary neb milostmi položené čtu, mezi nímižto poslední téměř stupeň překladači držie. Protož zlobú se mučíš? Co neumělých umy proti mně popuzuješ? Zdám liť se, kde bych v překládaní blúdil, otěž Židóv, rozličných měst mistróv vezmi radu. Což oní mají o Kristu, tvéť knihy nemají. Jinéť jest že by proti ním potom od apoštolóv falešně vzatá svědectvie dovedli a polepšenějšie i opravenějšie sú překládání latinské nežli řecké a řecké nežli židovské.