[p6r]číslo strany rukopisupovolení, aby královského titule užívati mohl, jakž poznamenal Paulus Ioviuscizojazyčný text. Syn jeho Ivan Vasilovic poslal legáty své k císaři Maximiliánovi II., Ivana Sugurského a Ondřeje Gavrilovského, kteřížto léta 1526. v středu po sv. Janu Burjanu přijeli do Prahy, a nenalezše tu císaře, pospíšili za nim do Řezna na sněm říšský a tam poselství své zdíli 18. dne července. Před tim časem nenacházím, aby kdy mozkevské poselství v Čechách a v Praze bylo, krom těch orátorův, kteříž s Zigmundem z Herberštejna léta 1527., po zahynutí krále Ludvíka, do Prahy přijeli a 24. dne února korunování krále Ferdinanda slavné a svaté paměti na Hradě pražském přítomní byli.

Co se pak náboženství a obyčejův národu mozkevského dotýče, to se nadíle v této knížce vypsáno najde a více časem svým najevo přijíti bude moci. Nebo poněvadž již těchto časův častější jednání bývají potentátův křesťanských s velikým knížetem mozkevským a nejedna poselství v nemnoha letech od Jeho Milosti císařské tam vypravena bývají, více se také toho vyhledati může, což by k hojnější znamosti těch zemí sloužilo. Jakož pak i Antonius Possevinus, iesuitacizojazyčný text, legátem jsa od papeže Řehoře XIII. léta 1582. a jednaje o pokoj mezi Štefanem, králem polským, s jedné, a Ivanem, knížetem mozkevským, s druhé strany (kdežto Mozkva odstoupil Polákům všeho, což v Liflandu držel), nemalo poznamenal o [p7r]číslo strany rukopisuvěcech mozkevských, čehož jiní pominuli.

Strany tyranství a k víře nepodobné ukrutnosti předešlého knížete Ivana žádný tak patrně nepsal a na světlo nevynesl jako tento Alexander Guagninuscizojazyčný text, ačkoli o přísnosti otce jeho Basilia nětco, ale velmi střídmě, Herbersteiniuscizojazyčný text dotekl. A vpravdě takového a tak ukrutného tyranství v žádných téměř kronikách, křesťanských ani v pohanských, se nenachází. Nebo ačkoli mnoho se vypravuje o tyranství Kambysa, krále perského, císaře Nerona, Valensa, Aureliana, Kara, Falaryda, kterýž sobě vola měděnného k mučení lidí sliti dal; item Tryza, kterýž poddaným svým společná rozmlouvání zapověděl, a Alexandra Ferea, kterýž lidi do koží nedvědích,