Kroniku mozkevskou, kterouž latině vydal nějaký Alexander Guagninuscizojazyčný text, Vlach, rodem z města Verony, a u Štefana Báthora, krále polského, za zámku Vitebsku při pomezí mozkevském nad pěším lidem hejtman. V kteréžto krátce, zřetelně a sumovně obsáhl vypsání všech předních krajin, národů, knížetství, měst, městeček, zámků, hradů, řek a jezer v zemi ruské, velikému knížeti poddaných. Dotekl i obyčejův, zvyklostí, mravů a spůsobu vedení života i víry a náboženství téhož národu ruského aneb mozkevského. A nejvíce (o čemž snad až do tohoto času v těchto krajinách žádný vědomosti neměl) vymaloval přenešlechetné a v světě neslýchané, anobrž více ďábelské než lidské tyranství Ivana Vasilovice, velikého knížete mozkevského, otce tohoto nynějšího knížete Theodora, jemuž Mozkvané Fedorcizojazyčný text říkají; kteréž on nekřesťansky, nenáležitě, nelidsky a přeukrutně nad vinnými i nevinnými poddanými, tejnými radami i krevními přátely svými, nejednou beze všeho právního vyslyšení, z kratochvíle a rozkoše provozoval. Kterážto knížka když mi od jmenovaného Matúše jak ku přehlédnutí a v češtině poopravení, tak k vytištění podána byla, rád jsem ji k sobě přijal a vydati umínil. Ale když se to za jinými pracemi a příčinami státi nemohlo, prodlelo se s ní, až téhož Matouše Pán Bůh prostředkem smrti z tohoto světa pojíti ráčil, tak, že se z vydání jejího na světlo těšiti a práce své úžitku účasten býti nemohl. Nic méně, aby práce jeho daremná nebyla, vidělo mi se aspoň po smrti jeho předce ji vydati a Vaším Milostem, páni a přátelé mojí milí, jeho jménem dedikovati a připsati, aby se do vašeho města, z něhož nejprvé vyšla, jako do vlasti své navrátila a spoluměštěnína vašeho památka, jakž u vás, tak u jiných, kteříž by ji čtli, na potomní budoucí časy zachována byla.

Nepochybuji pak, že knížku tuto sobě ode mne připsanou vděčně a ochotně příjmete, netoliko pro tu přívětivou lásku a náchylnost, kterouž jste k vykladači jejímu měli a ke mně až posavád máte, ale i pro úžitek její, kterýž se předně k vám a obci vaší, potom ke všechněm krajanům vlasti této české vztahuje. Nebo poněvadž Mozkvané a Rusové pošli jsou z téhož národu sarmatského