mladším věku našem, ne z naděje nějakého úžitku a zisku, kteréhož tehdáž jeden od druhého očekávati nemohl, poněvadž žádný z nás hádati, nad to pak věděti nemohl, k čemu ho Pán Bůh povolati ráčí, ale z samé a pouhé upřímnosti aneb že jeden při druhém něco toho spatřoval, což mu se líbilo, tak trvala mezi námi bez potržení i v starším věku až do jeho smrti a bez pochyby déleji trvati mohla, kdyby mu byl Pán Bůh dalšího života popříti ráčil. Ten nedávno před smrtí svou, žádostiv jsa ne v zahálce (což učiniti mohl, maje z požehnání Božího strany věcí časných slušné zásobení), ale v počestné práci život svůj tráviti a dary sobě shůry propůjčenými vlasti své a českému národu prospívati, přeložil z jazyka latinského v český Kroniku mozkevskou, kterouž latině vydal nějaký Alexander Guagninuscizojazyčný text, Vlach, rodem z města Verony, a u Štefana Báthora, krále polského, za zámku Vitebsku při pomezí mozkevském nad pěším lidem hejtman. V kteréžto krátce, zřetelně a sumovně obsáhl vypsání všech předních krajin, národů, knížetství, měst, městeček, zámků, hradů, řek a jezer v zemi ruské, velikému knížeti poddaných. Dotekl i obyčejův, zvyklostí, mravů a spůsobu vedení života i víry a náboženství téhož národu ruského aneb mozkevského. A nejvíce (o čemž snad až do tohoto času v těchto krajinách žádný vědomosti neměl) vymaloval přenešlechetné a v světě neslýchané, anobrž více ďábelské než lidské tyranství Ivana Vasilovice, velikého knížete mozkevského, otce tohoto nynějšího knížete Theodora, jemuž Mozkvané Fedorcizojazyčný text říkají; kteréž on nekřesťansky, nenáležitě, nelidsky a přeukrutně nad vinnými i nevinnými poddanými, tejnými radami i krevními přátely svými, nejednou beze všeho právního vyslyšení, z kratochvíle a rozkoše provozoval. Kterážto knížka když mi od jmenovaného Matúše jak ku přehlédnutí a v češtině poopravení, tak k vytištění podána byla, rád jsem ji k sobě přijal a vydati umínil. Ale když se to za jinými pracemi a příčinami státi nemohlo, prodlelo se s ní, až téhož Matouše Pán Bůh prostředkem smrti z tohoto světa pojíti ráčil, tak, že se z vydání jejího na světlo těšiti a práce své úžitku účasten býti nemohl. Nic méně, aby práce