„Po[50v]číslo strany rukopisukoj vám buď i vašemu domu!“ I uvede jě Nikodém v svój dóm a tu učinichu radu. Tehdy Jozef v domu Annáše bieše, ale nižádný nesmějieše s ním mluviti. I vece jim Jozef: „Proč ste mne zavolali?“ Tehdy oni ponuknuchu Nikodémovi, aby mluvil. Tehdy Nikodém vece Jozefovi: „Otče Jozefe, poctivý všemu lidu israhelskému, věz, že kniežata poctivá, starosty i vládaři a mistři žádají od tebe řeč slyšeti.“ Vece jim Jozef: „Těžte!“
Tehdy Annáš a Kaifáš vzemše kni[51r]číslo strany rukopisuhy zákona božieho, i zavěrovachu [jeho]text doplněný editorem[13]doplněno podle uvedené edice, k němu řkúce: „Daj vyznánie a chválu bohu israhelskému a zjev nám před bohem všecky věci, co tebe tázati budem!“ Vece jim: „Nebudeť nic utajeno před vámi.“ Vecechu k němu: „Byli sme zamúceni velmi, ještos uprosil u Piláta tělo Ježíšovo, a obinuv v čistý čalún, i položil si v svém hrobě novém. A protož sme tě byli zavřeli v schráně, v niežto nižádného okna nebylo, a zapečetivše dveře, stráže [51v]číslo strany rukopisujsmy osadili. A když smy v druhý den přišli, otevřevše dveře, i nenalezechom tebe.
Tehdy divili smy sě a velmi sě zamútichom a bázen veliká na vešken lid boží spadla a strach nás popadl, když sme tě přivítali přítomného. A proto sme tebe přivolali, aby nám pověděl, kterak sě jest tobě dálo. Zvěstuj a oznam nám to před bohem, co sě jest stalo o tobě, abychom my z tvého zdravie chválu vzdávali bohu.“
Uslyšav to Jozef, i vece: „Když ste [52r]číslo strany rukopisumě byli zavřeli v den přesný, točíž u Veliký pátek k večeru, tehdy seděl sem tu celú sobotu. A když o pól noci stách na modlitbě a modléch sě bohu, tehdy ten dóm, v kterémž ste mě zavřeli byli, zdvižen jest od čtyř úhlóv a na čtyřech úhlech pověšen[o]pověšen] powyeſſen; i zjevi sě jako světlo v očí mú. Tehdy já užasech sě i padech na zemi. Tehdy ktos pozdviže mě s miesta, na kterémž sem byl padl, i obli mě vodú jakožto rosú ot hlavy až dolóv a vóně ta rozkošná vni[52v]číslo strany rukopisude v chřípě moji. I utře tvář mú, tú vodú jako obmývaje mě, i pocelova mě a řka: ‚Jozefe, neboj se, ale vzezři na mě a viz, kto sem já!‘ A vzezřev[p]vzezřev] wzezwrzew, uzřech Ježíše, a užas sě, mniech, by obluda byl, i vecech jemu: ‚Rabboni Helias,‘ točíž Mistře, Heliáš li si ty? I vece mně: ‚Nejsem Heliáš, ale jáť sem Ježíš Nazaretský, jehožs ty pochoval a obinul v čalún čistý, přikryls rúchú tvář mú i vložils v svój nový hrob.‘ I vecech, an mluví se mnú: ‚Pane, ukaž mi hrob, kde sem tě
