[22r]číslo strany rukopisuhlasem vóbec: „I ovšem!“
Tehdy po mnohém hádaní, kteréž Pilát měl jest s židy, jeden muž z kniežat židovských, jménem Nicodemus, jenž jest stál před súdcí, vece jemu: „Prosím tebe, milostivý súdce, odpusť mi málo promluviti a pověděti před sebú!“ Vece jemu Pilát: „Což kolivěk tobě libo jest, pověz!“ Vece Nicodemus: „Já sem řekl starším kněžím, biskupóm, mistróm i jáhnóm a všemu množství [22v]číslo strany rukopisuzboru i v škole: ‚Co sě hádáte a co máte s tiemto člověkem? Neboť tento člověk mnoho divuov a znamenie slavná činí, kterakýchžto člověk nižádný jest nečinil, aniž móž činiti. Nechajtež a propusťte jeho a neroďte sě zlobiti proti němu, aniž co zlého učiniti! Jsú liť z boha tato znamenie, kteráž činí, stanúť sě; pakliť z lidí, tehdyť zrušena budú. Mojžieš, ten jest od boha poslán byl do Ejipta a činil jest mnoho znamení[f]znamení] znamenie tam, [23r]číslo strany rukopisukterážto kázal jemu bóh činiti před Faraonem, králem ejiptským, a před sluhami jeho. A biechu tu uzdravujíce lékaři omylníci a čarodějníci Jamnes a Mambres a ti činili sú ta znamenie, kterážto učinil jest Mojžieš, ale nemohli sú všech znamení činiti, kterážto učinil jest Mojžieš. I měli sú je Ejipští za bohy. Ale že ta znamenie, kteráž jsú činili, nebiechu z boha, protož zahynuli sú oni i ti, kteříž sú jim věřili.‘ A teď [23v]číslo strany rukopisuještěť pravi: ‚Nechajte a propusťte[g]propusťte] propuſte člověka tohoto, neboť nenie hoden, smrtí ať by umřel!‘“
Vecechu židé Nikodémovi: „Již vidíme, že ty si učedlník jeho učiněn a že zaň slovo činíš a mluvíš.“ Vece k nim Nicodemus: „Zdali i súdce učedlníkem jeho učiněn jest, jenž zaň slovo činí a mluví? Zdali ciesař neustavil jeho na toto dóstojenství súda nad tiemto městem?“
Tehdy zajisté židé biechu horlivi, vr[24r]číslo strany rukopisučiece a škřípiece zuby na něho pro ta slova. Tehdy vece Pilát k nim: „Co škřípíte zuby proti němu, an pravdu mluví?“ Odpověděchu židé: „Pravdu jeho přijmi on a diel s ním měj!“ Vece Nikodém: „Amen, točíž buď to aneb staň sě tak, jakož vy diete, ať bych měl diel s ním.“ A vystúpiv jeden z židóv, učini prosbu ku Pilátovi a řka: „Prosím tebe, odpusť mi jediné slovo promluviti před sebú!“ Vece jemu Pi[24v]číslo strany rukopisulát: „Co chceš promluviti, mluv!“ Jenž vece: „Osm a třidceti let ležal sem v loži ukrutnú nemocí na všaký den v nebezpečenství smrti a v porodu bolesti. A přišed Ježíš, mnohé ďábelníky rozličnými nemocmi jaté a obklíčené uzdraveny jest učinil. A někteří mladci nesli sú mě na ložci a postavili sú mě před ním. A vida Ježíš, smiloval sě jest nade mnú a slovo jest řekl mně: ‚Vstaň, zdvihni lože své a
