Modlidbu svú Vaší knížecí Milosti vzkazuji, při tom zdraví a v něm jiného všeho dobrého Vaší knížecí Milosti věrně ráda přeji.

Milostivé a osvícené kníže, konfirmací, kterouž ste mi strany kněze Pavla, pana děkana rokycanského, odeslati a jeho na faru vrbenskou podati a konfirmovati ráčili, jest mi dodáno. A jakž mne to psaní od Vaší knížecí Milosti došlo, v[m]v] ot pátek po provodní neděli[21]1. neděle po Velikonocích, 18. dubna 1597, hned sem k tomu knězi Martinovi do Vrbna někderé své poddané z městce[22]tj. malé město s právem trhu Tejnce odeslala a vůli Vaší knížecí Milosti předvésti dala, a aby té fary témuž knězi Pavlovi postoupil, rozkázala. I vzkázal jest mi zase, že ode mne nic nemá a poručení mé též, že nic učiniti nechce, než když mu jistě poručení od Vaší knížecí Milosti přijde a jiným místem opatřen bude, že se tak zachovati chce a jináče nic. Protož se Vaší knížecí Milosti hned tím tejna učiniti pominouti nemohla, tak, aby kněz Pavel, děkan rokycanský[n]rokycanský] Rokyczaſky, věděl, na čem ta věc zůstává, neb sem jemu taky o tom psaní učinila. I nepochybuji, milostivé kníže, s tou věcí dále dobře věděti, co činiti ráčíte. Za odpověd Vaší knížecí Milosti, kterouž bych se i téhož kněze Pavla spraviti mohla, sníženě žádám, nebo bych ho jistě ráda již odtud zbyla. S tím milosti Boží v jeho svatou ochranu vždycky poručeni býti račte.

Datum v klášteře tejneckém v sobotu po provodní neděli, léta Páně etc.cizojazyčný text 97.[23]19. dubna 1597

Kateřina z Kladna, abatyše kláštera tejneckého