Zásady transkripce

Sada listů abatyše Kateřiny z Kladna z let 1588–1600 je uložena v Národním archivu České republiky v Praze. Z podpisu v prvním listě je zřejmé, že v roce 1588 je Kateřina jen řadovou sestrou, neboť dopis oznamuje úmrtí abatyše Anny z Litoměřic. Lze ale předpokládat, že v průběhu roku 1588 byla Kateřina zvolena abatyší kláštera v Panenském Týnci.

Listy Kateřiny z Kladna nesou archaizující prvky, a to zejména na hláskové úrovni. Z toho je možné usoudit, že ženský klášter je do jisté míry uzavřen před vnějším světem, a tudíž sem jazykové změny jen tak neproniknou. Je zřejmé, že listy byly diktovány, jednotlivé rysy diktátu jsou patrné především v syntaxi a stylistice.

Text je transkribován podle obecných edičních zásad. Velká písmena jsou ponechána na začátku vět, u vlastních jmen, oslovení a u slova Bůh ve shodě se současnou pravopisnou normou. Veškerá aspirace, která je v listech dochována, je při transkripci odstraňována.

I přes to, že se jedná o diktované listy, je rukopis je relativně spolehlivý, ale objevilo se i několik písařských chyb: substantivum (v) sobotu se vyskytuje v podobě w sobotho I'1r. Stává se, že písaři vypadne hláska či slabika, např. adjektivum rokycanský je zachyceno v podobě Rokyczaſky V'1r, příslovce pokudž je zapsáno jako Pokdz VI'1r, substantivum kmotrovství je psáno jako kmotroſtwi VI'1v, u slovesa můžete chybí v rukopise e mužte VI'1v, u slovesa přivlastňoval není zachycena jedna slabika prziwſtniowal VI'2r, u jména z Lobkovic je vynecháno koncové c zLobkowj VII'1r, stejně tak slovo vstoupení je psáno bez t wsaupenij VII'1v. U jména Tejnice je vynecháno j Teniczj II'1r. Pravděpodobně vlivem diktátu se stalo, že písař spojil sloveso se zájmenem a místo jest to zapsal geſto VI'2r. V textu se najde i slovo, které je chybně zapsáno se zdvojenou hláskou gynnym místo jiným III'1r, nebo naopak tam, kde je zdvojená hláska náležitá, chybí. Poddaný je zapsáno jako podany VI'2r. Pro rychlost záznamu pak svědčí metateze hlásek u slova Tejnce, kdy je psáno Tenjcze II'1r. Současně se objevuje se použití nesprávné koncovky – substantivum císařské je zachyceno v podobě Cziſarzkem II'1r, nebeské v podobě nebeſkem II'1r. Vyskytuje se i chybná koncovka, místo náležitého zakončení pro ženský rod ve tvaru nedávala je použito nedawal. Jinde je špatné písmeno, což nemusí být ale chyba písaře při psaní, ale spíš přeslechnutí při diktátu. Jedná se o záměnu znělosti hlásek touž je psáno jako tauſ IV'1r nebo o změnu kvality vokálů, kdy je y zaměněno za e Zbyňkovi psáno jako Zbenkowij III'1v, V'1v. Záměna o s ou není častá, ale také se v rukopisu vyskytuje, např. czau místo co IV'1v.

Hraniční je označení emendace u slova suplikací. Toto slovo je v textu použito pětkrát. Písař ho používá jako ьja-kmenové femininum, ale jednou se vyskytne podoba neutra (VII'1r). Ač jazykový systém přechod mezi femininy a neutry umožňuje, tak vzhledem k tomu, že v listech převládá podoba feminina, je i tento jeden výskyt upraven do stejné podoby.

Samotné listy se dochovaly bez většího poškození. Na pátém listu je ve spodní třetině prořízlá strana a v prořezu je zastrčen kousek papíru. Je možné, že zde byla původně přivěšena pečeť či že otvory umožňovaly svázání listu. Písmena jsou překrytá, ale jelikož lze papírkem volně hýbat, text je čitelný. Na stejném listu z druhé strany je napsána adresa a ve spodní části je pozůstatek pečetního vosku. Stejně proříznutý papír ve spodní třetině je i na sedmém listu.

Interpunkce a členění textu se drží spíše pauzových principů. Jednotlivé listy prostřednictvím spacie oddělují jednotlivé části dopisu – úvod, jádro, závěr. Ojediněle je místo spacie použit odstavec (IV'1r).

V textu je použito několik zkratek, které využívají horního indexu (miotj I'1r, mioti III'1r, so III'1r, Gegioti IV'1r, waſſioti IV'1r). Někdy se v textu vyskytují zkratky u letopočtu, kde jsou první dvě čísla nahrazena latinským etc. a písař vypisuje jen desetiletí. Stejná zkratka bývá použita u dlouhých úvodních formulí (notulí). Další latinská zkratka je použita u datace, kdy je místo českého dáno napsána zkratka Dath. ve významu latinského datum.

Ve druhém listu je nejasná datace. Abatyše mluví o družební neděli, která je čtvrtou nedělí před Velikonoci, zároveň vypisuje i datum 20. února, které ale odpovídá 7. neděli před Velikonocemi, tedy 3. postní neděli. Nepomůže ani závěrečná datace listu v pondělí po neděli družebné, jelikož i v tomto případě mohlo dojít k záměně postních nedělí.