slovou, a tu, že by mnoho těch lad rozvoraných, kdež prve voráno bývalo a zvláště tu, kdež Jan Vrabec z Kokovic, poddaný můj, vovsa nasil, mně se dotazujíc, odkud jest to povolení vzal, aby sobě to osoboval a přivlastňoval, a kdybyšte mě sobě neušetřovali, tehdy že byšte jemu takový voves kázali pobrati, tak aby týž psaní vaše, jehož datum v klášteře tejneckém ve štvrtek po svaté Markytě, a mně teprva podaná ve čvrtek po svaté Martě hospodyni vše léta tohoto 97, co sobě dále zní a zavírá, sem porozuměl, i tuto vám odpověd, panno sousedo a kmotra, dávám, aby týž Jan Vrabec, poddaný můj z Kokovic, co vám aneboližto konventu tejneckému pod správou vám náležející, co v těch místech Pařových převorati měl, tomu von odpírá, a já nikoli místa nedávám, aby tu co kruntu vám náležeti měla v těch místech, nýbrž sou ty krunty Pařovské od staradávna Kokovicím náležely a náležejí. Protož vás za to přátelsky žádám, že mi se v krunty mý dědičný na nějakou správu omylnou anebo něčím návodem vkračovati nebudete, poněvadž držitelové předešlí Kokovic sou to pokorně drželi, a žádnej se jim v to nevkrádal, a jinejm týž krunty zapovídali. Věřím, že vy mně týž se v krunty mé vkrádati nebudete, neb nejsem žádostiv s vámi ani s jinými pány sousedy jakých soudů.

S tím milost Boží rač bejti s námi se všemi, datum na Kokovicích v pondělí po svatým Vavřinci léta 97.

Burjan Voračický z Paběnic a na Kokovicích