Osvícené a milostivé kníže, pane, pane Zbyňku Berko z Dubé etc.cizojazyčný text, pane arcibiskupe pražský, pane milostivý, Pán Buoh všemohoucí rač Vaší knížecí Milosti dáti dlouhověký zdraví a v něm své svaté božské požehnání, toho Vaši knížecí Milost na jeho božské milosti s konventem mým modlidbami svými věrně žádati nepřestáváme.

Vaší knížecí Milosti k milostivé paměti přivozuji, poněvadž klášter náš potřebný, majíce k němu málo důchodův, toliko hospodářstvím z tou nezbednou čeledí na větším díle dosti skrovné vyživení máme, a těchto let nemnoho k duchovenství z statkův svejch nadávají, spíše k čemu mohou přikročiti, raději odnímají. Učinila sem psaní urozenému panu Burjanovi Voračickému z Paběnic a na Kokovicích, aby se nevkládal v grunty klášterské, kláštera našeho tejneckého, a von jest mi dal jakous odpověd drsnatou, kderou při této mé suplikací přípis a svého psaní tolikéž Vaší knížecí Milosti pro vyrozumění odsílám. Uráčili jste mi na vonen čas poručiti, abych se v žádné soudy nedávala, pokudž bych Vaší knížecí Milosti v známost neuvedla. Tohoto roku 97 v outerý den svaté Máří Magdaleny vyjela sem na spatření Ouheclí, kde společně několika pánův lidé, slove Pařovi, pastvami dobytkův od starodávna užívali a užívají. Spatřila sem mnoho lad rozvoraných, zvláště tu pěti starodávnímu průhonu, kderý běží přez Pátek od vsi klášterský Ouherčic na ty Pařovi. Jan Vrabec z Kokovic, poddaný pána Burjana Kokovského, rozvoral na Pařově lada, na kderých nasil vovsa tohoto roku. Lidé staří poddaní, jako Volf, starý rychtář, na vonen čas byv rychtářem mnoho let v též vsi Ouhercích, a jiná žena v též vsi, Dorota stará kulhavá, voba oznámili, že v těch místech, kde týž Jan Vrabec má voves, v tom místě od šedesáti let voráno nebylo, než pod tím doleji votec jeho Vrabcův vorával a za tou příčinou sem panu Kokovskému psaní v známost uvedla, tomu všemu milostivě vyrozuměti račte. Protož Vaší knížecí Milosti za to poníženě prosím, že mi zdání své a radu na to račte dáti, abych se věděla, čím spraviti. Za milostivou odpověd poníženě prosím.

Kateřina z Kladna, abatyše kláštera tejneckého, i na místě všeho konventu