[77r]číslo strany rukopisubyla věc ta vymieněna. Pakli by tu věc lstí lacinějí dali neb projhrali, tehdy žalob ze lsti dána bývá proti niem {ním}meziřádkový přípisek mladší rukou pánu té věci.
Opět ač by ten, ktož kupuje tu věc, přemožen byl, že by to kúpil skrze neopatrnost rychtáře neb poblúzením, škoda nemá býti prodávajícieho, nebo křivda, kteráž bývá kupujíciemu, prodavači nemá se přiházeti, leč by on sám kupující {prodávající}marginální přípisek mladší rukou vyměnil. A též byla li by od jiného než od rychtáře křivda, jako ač by mocí odehnán byl od vladařstvie, toť k prodavači nezři.
Opět prodá li kto dědictvie, mohovitých věcí neodstúpí svědectvím prodaným, ačkoli ani kupující ani prodavač zmienky o takých věcech neučinili by. Zvláštnost a výmienka věcí kúpených a prodaných mají býti učiněny radějí skrze kupujícieho, nežli skrze prodavače.
O přinucení prodaje prodaných věcí
Otázka jest, muož li rychtář připuditi každého, aby prodal své věci. Odpověd: má li kto prodajné věci vyložené ku prodaji, slušně puzen bývá prodati. A nechce li mi prodati, dlužen mi jest žalobú z křivdy. Pakli by neměl věcí vyložených ku prodaji, tehda jest v tom rozdiel, nebo jest čas potřebnosti a tehda má býti připuzen, anebo nenie a tehda nemá puzen býti, nebo ižádný nenutí se bezděčně svých věcí prodati. A řečená potřebnost zvláště míní se o těch věcech, jenž se živnosti týče, t. jiedla a pitie. A znamenaj, ktož by věc prodajnú přijal, aby mzdy za to zaslúžil, tu věc mieti bude na své péči neb nebezpečenství.
