[171v]číslo strany rukopisupilně šaty opatřivše, jednosvorně sú odpověděli, že nic, t. že nedrží. A k jich odepření duovodu žalobník přiřekl jest, že dřieve, než to sukno krajčiemu vydal, před svědky k tomu přijatými na váze převážil, protož žádal jest úsudku k své straně, zda li i skrze váhu krajčieho nemohl by slušně přemoci, poněvadž prach, kterýž sukno při šitie bieše přijalo a niti, kteréž sú přibyly, mělo by sukno těžšé váhy, než prve bylo, učiniti. Proti tomu krajčí opětoval, že by jemu o váze nic svědomo nebylo, ale že chce šaty rozpárati na fleky a před přísežnými a krajčími novými i vetešnými složiti a na oko ukázati, že budú držeti puol páta lokte, jakož jemu žalobník vydal. I jest otázka, čie svědectvie má druhému předloženo býti? A odpověděno jest konečně, že krajčieho, nebo obyčej jest, že sukno měřeno bývá, ale ne váženo. Váha také při sukně pro namočenie, prach a pro niti a pro nějaké flečky, jichž se nedostává, viece falšuje, nežli měřenie. A zvláště, když krajové a koncové sukna na rúše ještě pozuostávají, jichžto tento krajčí jakožto opatrný nebieše ostříhal, jakož jest to na oko okázal na plášti a sukni předřečenými. Z tohoto ortele naučeno jest, že svědectvie skutečné předkládá se před svědectvie řečí.
Otec nemuož svědčiti synu svému
Nalezeno jest sedlákóm z Heberharcdorfu, že otec, jsa přísežný, synu svému vlastniemu o ranách, kteréž týž syn praví sobě býti učiněné od jiného, an na to otec jeho hleděl, nemuož svědčiti.
O podezření svědkóv
Ortelem nalezeno jest měšťanóm na horách Kutnách, že když přísežným a zvláště rychtáři neb straně, proti kteréžto svědomie má jíti, podezřenie jest, že by svědkové křivě měli vyznávati nebo přísežní nenávistí neb bázní jinak chtěli chtěli svědčiti, nežli jest v pravdě, mohú ruozno rozděleni býti a po jednom o při, o kteréž mají svědčiti, o miestu a času a o jiných všech příbězech od přísežných ztazováni a přeslyšáni a potom vedlé toho k nálezu konečnému má sebráno býti. To však má se státi dřieve, než svědkové prsty na kříž vložie.
