[114v]číslo strany rukopisuA jednají svój užitek a své lepšie s tiem, jakož oni najlepšie mohú, a ještě viece to najvětšie na tom jest, neměli li by oni z těch platných peněz lozunku dávati, z nichžto berně nedávají, jakožto sedláci činie, i bylo by o všech věcí za svobodné zbožie. A byli by ti jistí měšťané s těmi svoji páni v té zemi, neb by oni z toho jistého zbožie ani sedlského práva, ani vladyckého práva, ani měsckého práva by měli.
O smlúvě učiněné lstivě proti rychtáři
Nalezeno jest súdem měšťanóm v Jílovém, má li rychtář domněnie, že žalobník a obžalovaný aby jej o pokuty zklamali, tajně mezi sebú o přech, o nichž mají puotku, srovnali by se a sjednali, tehda muož je připuditi ku přísaze, že mezi nimi smlúva se jest nestala.
O štrafování rychtáře a přísežných
Chcme, aby ktož by koli rychtáře neb kterého z přísežných před súdem štrafoval neb pohaněl, ten stane rychtáři v pokutě v šedesáti šilinciech a každému z přísežných ve třidceti, přemožen jsa třmi svědky neb jedniem přísežným.
Pakli by rychtáře neb kterého přísežného všetečně aneb pyšně oblál, nazuově jej mrzkým neb zrádcí neb kacieřem, tehda po tři dni nedielně puojde do fary, a stoje na zjevném miestě, hlasitě aneb vysokým hlasem die přede všemi: „Jestliže sem takové věci řekl neb mluvil o rychtáři nebo o přísežném, selhal sem jako najmrzčejší“, tepa se svú vlastní rukú v svá usta.
Pakli by takým dosti učiněniem pohrdal, tehda líbí li se rychtáři a přísežným, buď zapsán na jeho hrdlo. Pakli by to kto učinil komu sobě rovnému neb spoluměštěnínu svému, pokutě svrchupsané šilinkóv poddán bude, přemožen jsa třmi svědky neb samým přísežným.
Pakli by polizač nebo lotr to komu učinil, mrskán buď u slúpa a z města i z končin jeho buď odehnán.
