[108r]číslo strany rukopisuZnamenaj, že v jiných vraždách neboli to v poctivých přech nedopustí se žalobníku, aby spolu na mnohé žaloval, nebo některá žaloba slove měscká a v té možná mnohé žalovati, některá pak žaloba slove prohřešená, pod kterúž lidé bývají zapisováni, nebo hlavnie, jakožto tato: útok na duom neb kvalt, a mord, a ta se opět dělí na dvé. Jedna bývá skrze jeden skutek, kteréhož mnozí společně nemohú učiniti, jako vražda bývá jednú ranú, kterážto rány jedné, nemuož jich viece než jeden udeřiti, a při takové žalobě pochybuje li žalobce, muož společně na mnohé žalovati. A ta žaloba slove žaloba neopětující.
Druhá pak žaloba jest, kteráž také bývá skrze jeden skutek, kterýžto mnozí spolu činiti mohú dobře, jakož jest utrhánie jeden druhému na cti, lúpež, pomlúvanie, nebo takový jeden skutek mnozí spolu mohú činiti, nebo mnozí mohú spolu jednoho pomlúvati aneb obelhati, neb na cti jemu utrhati, neb lúpiti, a při takové žalobě nenie potřebie, aby žalobník spolu na mnohé žaloval, ačkoli pochyboval by, nébrž na každého zvláště z téhož skutku muož žalovati. A tato žaloba slove žaloba opětující, nebo každý muož jej opětovati. Avšak jestliže by takový skutek přidán byl jistému množství, jakožto snad radě přísežných, na takové muož jednú žalobú žalováno býti.
K třetiemu pak řečeno jest bylo, že když žalobník učiní duovod dostatečný vedlé zpuosobu práva, obžalovaní mají první súd zapsáni býti, a budú li zapsáni od obú rychtářóv, nenie div, nebo dvoje prohřešenie má dvojí pomstu podstúpiti, nebo příslovie obecnie die: k dvojiemu prohřešení neb zavinění nenie dostatečná jedna pomsta.
