Pravda

Národní knihovna České republiky (Praha, Česko), sign. XXIII F 2, pp. 430–431, 434. Editoři Doušková, Barbora, Filipová, Jitka (Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.), Švecová, Karolína. Ediční poznámka

Edice byla připravena v rámci projektu AV ČR Otevřená věda 2024 (https://www.otevrenaveda.cz/cs/index.html).

Edice vznikla s podporou dlouhodobého koncepčního rozvoje Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., RVO: 68378092.

Při vzniku edice byla použita data a nástroje, které poskytuje Vokabulář webový (https://vokabular.ujc.cas.cz) v rámci výzkumné infrastruktury LINDAT/CLARIAH-CZ (https://lindat.cz) podporované Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky (projekt č. LM2023062).

<<<10<430–431434>>10>>
Skrýt ediční aparát

[430]číslo strany rukopisu

Divným smyslem často blúzi,

čině srdci těžkú núzi,

když tak neustavičnost súzi,

všemu věku

to člověku

každému poviedaji.

Slyš to mladý syn starého,

[431]číslo strany rukopisu

a ty, kmeti věka ctného,

praviť neustavičného

světa činy,

ty noviny

mnozíť vědúc[a]vědúc] wiedu,[1]tak emenduje Gebauer, Vilikovský „vědie“ i netbají.

Již sobě svět dědí zlosti,

mladý sě nedržie ctnosti,

staří bydlé v nemilosti,

neb bez studu

k tomu bludu

obec sě jest přichýlila.

Pravdať nemá svého věna,

vežde jejie lechká cena,

když nám ta lestná proměna

křivdu plodí

i vévodí

a viera sě zmýlila.

Auvech, nebožátka chudí,

vašěť pravda vežde blúdí,

když vás křivda světle súdí,

ktož udává,

ten ostává,

vinen, ktož nemá dáti.

Protožť sě pravdě zle ořě

déle délež a vždy hóřě,

již ty vstupují zuořě,

že mlhy mračno,

jest rozpačno

nám jasna dočekati.

Někdajší netbali na to,

by to zbožie, střiebro, zlato

vždy mrzalo jako bláto,

hřiešný vie,

proč je dědie,

trudně jeho dobývajíc.

Tehda ty bez smysla biechu,

ješto čest, zbožie mějiechu,

že tak nemúdřě zemřiechu,

v sprostné vázě,

chudě, nazě,

nás po sobě čekajíc.

Slyš to, zbožie chovateli:

pomnietiť sě razi, veli,

máš podlé chudých posteli,

k niežto spiešíš,

zbóh sě těšíš,

cele smrt před sebú máš.

Světskáť rozkoš tebú klamá,

jestiť v zemi mrzká jáma,

tať bude na věky dána,

tu súdného

přěhrozného

dne v chudobě dočekáš.

Byť sě těch hodóv dostalo

všeho zbožie platna málo

toť by sě přielišno zdálo,

na tom diele

i přietelé

druh druhu závidí.

Zbožie tvé přátely svadí

a tělo črvy navnadí

a tvé duši hřiech uvadí,

neb tvé činy

všecky vinny

na dušici povědie.

Zbožnéhoť ta hróza děsí

neb jsú přišli bludní časi,

žeť sě křivda v pravdu miesí

všěmi činy,

jakžto jiný

svět sě již ukazuje.

Zahy[434]číslo strany rukopisunula[2]text ze str. 431 pokračuje až na str. 434 a je přerušen latinským zápisem

X
avědúc] wiedu
1tak emenduje Gebauer, Vilikovský „vědie“
2text ze str. 431 pokračuje až na str. 434 a je přerušen latinským zápisem
 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2024, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2024, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2024, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 18 lety, 2 měsíci a 27 dny; verze dat: 1.1.26
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).