mé. Volalť jest ke mně a já uslyším jeho. S nímť sem v zamúcení, vysvobodímť jeho a oslavímť. Dlúhostí dnóv naplnímť jeho a ukážiť jemu spasenie mé.“ Potom opět slaviechu, Pánu Bohu řkúce: „Svatý, svatý, svatý, Pán Buoh na výsosti, plna jsú nebesa i země slávy a veleslavnosti jeho, požehnaný jsi a slavný a nad povýšení, Pane Bože náš, na věky věkóv, amen.“

A v tom líbilo se Hospodinu, i přinesen jest oka mženie Adam do ráje rozkoší božích. A když uzře se Adam v ráji, nerozuměl, co se jemu stalo bieše, aniž vědieše, kde jest. Tehdy Hospodin v čas polední v procházení svém šel jest do ráje a s ním mnoho tisícóv anjelóv napřed i nazad, mezi nimiž jdieše Hospodin. Rozmlúvaje s mocnostmi a s anjely svými o stvoření nebe i země po tom boji velikém, kterýž se byl stal s Luciferem a s anjely jeho, i řekl jest Buoh: „Aj, nynie v našem přiebytku nebeském stalo se jest umenšenie pro Lucipera s anjely jeho. A již viece nebude slúti Lucifer, ale Luciper, neb jest ztratil světlost milosti našie. I jest nám péče, abychom obyčejem jiným naplnili ty nebeské kuory a přiebytky naše skrze moc, múdrost i milost naši, i umienili sme skrze stvořenie své. Nebo poněvadž jsme je jednú ctíti kázali, proč by tehda i v budúcích časiech svým pokolením ctěno nebylo na věky? Ač však bude li činiti vóli naši a rozkázanie naše plniti a nerozhněvá li nás. A dáme jemu múdrost i to dóstojenstvie, z kteréhož neposlušný Luciper sehnán jest i s anjely svými.“ Tehdy jeden z kuoru mocností, knieže archanjelské, řekl jest: „Bože svatý a požehnaný, velebný a najvyšší, buď pochválen na věky z múdrosti a z rošafnosti tvé, staň se zajisté vedlé vyrčenie slavnosti tvé, nebť hodné a spravedlivé jest.“ A anjelé jiní, jdúce vókol, všichni řekli sú: „Amen.“ To jest: Tak se staň.

Pak když již vcházieše Hospodin do brány rajské a Adam již tam přinesen bieše,