nebieše počátek duše žádné. I protož duše s tělem počátek svój mají, ale skonánie nemají, poněvadž dobrých neb zlých věcí budú požívati vedlé zaslúženie svého na věky. Tak Pán Buoh shromáždil jest a stvořil z jednoho lidské pokolenie a rozmnožil, neb David pravil o tom a řka: Pane Bože, zachováš nás a ostřéhati budeš nás od pokolenie tohoto na věky. Také potom jako by je i rozrazil, v kterýchžto jest bláznivé a nemilostivé uměnie a jimž nenie zachována žádná věčnost blahoslavenstvie, ihned potom pokládaje die: V okršlku nemilostivých choditi budú. Jako by mu zase řečeno bylo: Protož ty, Davide, poněvadž sobě předkládáš, že já zachovám vás, věrné své, od zatracenie věčného, a vieš, že nemilostiví v okršlku choditi budú, zatracenci, jichžto ty zbaven býti žádáš, což ty věříš, rozumieš a poznáváš, i zdali zajisté má domněno býti brzo líbiti se Bohu člověka učiniti, kteréhož nikdy prvé před neskonalými věcmi stvořitel jest, nic nového přihoditi se móže, v němžto pohnutedlného nic nenie? Ihned jako by odpověděl, mluvě ku Pánu, die: Vedlé tvé milosti, milý Pane, rozmnožil si syny člověčie. A die: Rozumějte, lidé, čeho sě domyšlovati máte, a co se vám líbí, domnějte se a hádajte se o to a nezpoléhajte na rozum svój. Ale ovšem vedlé výsosti tvé, kteréhožto nižádný z lidí poznati nemóže, skrze kterúž si rozmnožil syny lidské, velmi zajisté jest vysoké vtipovati se i vždycky býti člověka, kteréhož nikdy nestvořil jest, z kterého času najprv učiniti chtieti ani radú, ani vólí proměniti. Já zajisté jakožto Pána Boha nikdy Pánem nebýti praviti nesmiem. Též člověka nikdy prvé nebýti, až některého času prvnieho člověka stvořeného býti nemám pochybovati. Ale když myslím kteraké věci neb zpósoby, Hospodin vždycky byl by, jestliže vždycky stvořenie nebylo jest. Něčeho potvrzovati obávám se, nebo sám vše patřím a psáno býti pomním, kto z lidí móže věděti radu boží anebo kto bude mysliti, co by chtěl Pán? Neb zajisté myšlenie