[89r]číslo strany rukopisubohu věčnú čistotu slíbila, protož o činu[77]o činu] nadepsáno o skutku otázala anjela a řkúc: Kterým se to činem má státi? Jako by řekla: Tobě, anděle, věřím, ale kterým se to činem má státi, neviem. A jako by řekla: Kterým to činem móž býti, bych já porodila a v své čistotě ostala? K tomu jie svatý anjel odpověděl a řka: Duch svatý sstúpí v tě a moc přenajvyššieho zasloní tobě. To nebude účinkem člověčím, ale duch svatý vstúpí v tě a moc přenajvyššieho zasloní tobě, totiž ducha svatého zjednáním zasloníš i zastieníš v svém živótku. Jakž praví svatý Bernart: Syna božieho, jenžto z tvé čisté krve tělesenstvie přijme, a tak se jeho božstvie zasloní. Ó, Maria, dievko přesvatá, božie matko přemilá, tiežeš li mne, kterým činem se to má státi, kterak by dievka jsúc počala a porodiec čistú dievkú ostala? Aj toť, čin bohem nalezený, duch svatý vstúpí v tě a moc najvyšieho zasloní tobě. Protož, což se narodí z tebe svatého, bude nazván syn boží. Tu praví mistr Pařížský: S právem jest to mělo býti svato, to což jest za všech hřiešných očištěnie mělo obětováno býti. Potom jie anjel svého poselstvie lépe potvrzuje, vece: Aj, ano Alžběta, tvá příbuzná, počala synem v starosti své. A tomu jest již šestý měsiec, ta ješto slove bezdětkyně, jakž jest počala, neb toho nic nenie, co by bóh nemohl učiniti. Jako by řekl anjel: Jakož bóh má moc učiniti, aby bezdětkyně počala i porodila proti přirozenému běhu, takež móž učiniti, aby dievka počala i porodila, v své čistotě ostanúci, nebo bohu nic nenie