[267r]číslo strany rukopisuK tomu diábel vece: Již se znám, že sem přemožen. Ale kterým činem, toho praviti nesmiem. Viděl sem při nie hrozná znamenie a inhed sem své všie moci zbyl. To Cyprianus uslyšav, toho diábla potupiv, zahnal a jiného mocného kniežete diáblového k sobě přičaroval.
A když se ten před ním postavil, promluvi k němu Cyprianus a řka: Pověz mi, kterak jest vaše moc tak malá, jež jí i mladá dievka odolati móže! K tomu diábel odpověděl: Uzříš večas, coť já nad ní spáši. Najprvé na ni rozličné zimnice přepustím a k tobě jejie mysl mocně zapálím. A tolik o ní choditi budu i toliko jie viděnie nočnieho ukáži, žeť ji vždy z smysla[gg]smysla] myſla vyvedu a u puolnoci před tebú postavím. To diábel pověděv, se v tvář panenskú proměniv, k svaté Justině přišed, vece: Aj, dievko šlechetná, toť k tobě jdu s tiem úmyslem, chtiec s tebú v čistotě na věky bydliti. Ale prosímť tebe, pověz mi prvé, která nají za to odplata od boha bude. K tomu svatá Justina odpovědě: Za malé utrpenie veliká nám odplata příde. K tomu diábel vece: Panno milá, pročež jest to bóh řekl tehdy, když člověka stvořil: Rosťte a ploďte se a naplňte zemi. Strach mi jest velmi, budeme li v čistotě přebývati, budeme se božiemu přikázaní protiviti. Chtiec sobě odplaty dobyti, u boží hněv upadneme. To mluvě diábel, poče srdce té svaté dievky ve zlém myšlení zažiehati tak silně, že již pomyslila, chtiec po jejie radě postúpiti. Avšak brzo se k sobě sama navrátivši, a že diábel s ní mluví, porozoměla, poče se inhed znamením svatého kříže žehnati. A inhed ten diábel před ní zmizal.
A když jie týž diábel rozličně
