[143r]číslo strany rukopisubóh světu dobrého ukázal, o tom se tuto píše nakrátce.
Svatý Petr pro svú snažnú vieru, kterúžto měl k Jezukristovi, ze všech apoštolóv prorádci Jezukristova věděti chtieše, jakž praví svatý Augustin: By byl jeho věděl, byl by vstana jej zabil. Protož jeho Ježíš před ním jmenovati i nechtěl. Znamenitě jeho Ježíš v svých tajných věcech volil, kdežto jeho na hoře Tábor mieti chtěl. Druhé, ješto jednu umrlú vzkřiesil. Třetie na modlitbách v zahradě před svým umučením. Toť jest ten apoštol svatý Petr, jenžto k Ježíšovi po moři stúpaje šel, jehožto také ruky stien nemocné uzdravoval, jemužto také Kristus pastýřstvo nad křesťany poručil. Na jednom také kázaní tři tisíce lidu na vieru obrátil. Někdy také Herodesem jat, anjelem zproštěn. Toť ten přešťastný apoštol, jemužto sú bohem poručeny klíči od královstvie nebeského.
Kteraký jest byl jeho pokrm, o tom sám v jedněch[dh]jedněch] gedniem knihách píše a řka: Jediný [chléb]text doplněný editorem[106]chléb] doplněno podle KNM III D 44 s olivovým ovocem mně pokrm bieše, maso s vařením ani maso žádné v uobyčeji mi nebieše. Rúcho mé bylo jediná sukně a plášť, viece mi třeba nebylo. A také se to o něm čte, že když se jest rozpomanul na milý přiebytek, s Ježíšem v člověčenství po světu [chodiec]text doplněný editorem[107]chodiec] doplněno podle KNM III D 44, inhed vzplakáše, a protož vždy pásničku nosieše, že jí slzy utieráše.
Těch časóv, kdyžto svatý Petr za mořem okolo Jeruzalémě kázáše, bieše jeden v Římě rodu znamenitého, jemužto jméno bylo Faustinianus a jeho hospodyni Metodiana. Ta měla dva syny dorostlá, jednomu
