byl jsi přěd ním i rozsadil jsi kořenie jejie i napilnila zeḿu. Ps79,11 Přikryl hory stieň jejie a stromcové jejie cedry boží. Ps79,12 Rozložila letorasti své až do mořě a až do řěky otmladi své. Ps79,13 I proč jsi zkazil ohradu jejie i sbierajú ji všicci, již přěchodie cěstu? Ps79,14 Zkazil ju kanec z lesa a vláščí zvěř spásl jest ju. Ps79,15 Bože sil, obrati sě, sezři s nebě i viz i navščěv vinnicě této. Ps79,16 I svirchuj ju, juž sadila pravicě tvá, a na syna člověčieho, jehož si potvirdil tobě. Ps79,17 Zažžena ohňem a podkopána, ot lánie obličějě tvého zhynú. Ps79,18 Buď ruka tvá na mužě pravicě tvé a na syna člověčieho, jehož si potvirdil sobě. Ps79,19 I neotstupujemy ot tebe, vzkřiesíš ny a jmě tvé budem nazývati. Ps79,20 Hospodine bože sil, obratinás i pokaži nám obličěj tvój a spaseni budem.

Ps89,1 Hospodine, útočišče ty učiňen si nám ot národa až do národa. Ps89,2 Dřieve než hory biechu aneb stvořeny biechu země a okirsl, ot věka až do věka ty jsi bóh. Ps89,3 Neotvracuj člověka u pokoru, i řekl si: „Obraťte sě, synové ľudščí!“ Ps89,4 Nebo tisíc let přěd očima tvýma jakožto den včerajší, jenž pominul. [A]text doplněný editorem[1280]A] Et lat., majuskule nedoplněna, na volném místě předepsána reprezentanta a strážě v noci, Ps89,5 jěž za ničse jmajú, jich léta budú. Ps89,6 Ráno jako zelina minú, ráno vzkvetnú a minú a večer spadnú a ztvirděj a zeschni. Ps89,7 Nebo jsmy zstali v hněvě tvém a v rydání tvém smúceni jsmy. Ps89,8 Položil jsi nepravedlnosti našě přěd sobú, svět náš na osviecenie obličějě tvého. Ps89,9 Nebo všickni dnové naši zhynuli jsú a v hněvě tvém jsmy zhynuli. Léta našě jako paúk rozmyšlena budú, Ps89,10 dnové let našich v nich sedmdesát let. Ale ač v  mocích osmdesát let, a potom jich úsilé a bolest. Nebo nadejde tichost i budem tresktáni. Ps89,11 Kto znal moc hněvu tvého