niež si bydlil v ňem. Ps73,3 Podejmi rucě tvoji u pýchu jich do koncě, čso zlobil sě jest nepřietel na svaté! Ps73,4 I chlubili jsú sě, již nenáviděli tebe, prostřěd slavoty tvé. Položili znamenie svá, znamenie, Ps73,5 i nepoznali jako na výšťú na vysocě. Jako v lesě dřěvěném sekyrami Ps73,6 vyrubali vrata jejie v niej, sekyrú a násěčí povirhli jsú ju. Ps73,7 Sežhli ohňem svaté tvé, na zemi poskvirnili stan jmene tvého. Ps73,8 Řekli v sirdcu svém pokolenie jich spolu: „Otpočinúti učinimy všěcny dni svátečnie božie [z ]text doplněný editorem[1139]z] a lat.země.“ Ps73,9 Znameních našich jsmy neviděli, juž nenie proroka a nás nepozná viec. Ps73,10 Dokudže, bóh, ukárati bude nepřietel, vzbuzuje protivník jmě tvé do koncě? Ps73,11 A proč otvracuješ ruku tvú a pravici tvú střěd nader tvých do koncě? Ps73,12 Ale bóh král náš přěd věkem, dělal jest spasenie prostřěd země. Ps73,13 Ty jsi potvirdil v síle tvéj moře, zamútil jsi hlavy ješčerové u vodách. Ps73,14 Ty jsi zlámal hlavy ješčerovy, dal si jej kirḿú ľudem múřínským. Ps73,15 Ty si prodřěl studnicě i potoky, ty jsi zsušil řěky ramské. Ps73,16 Tvój jest den a tvá jest noc, ty jsi stvořil zořu a slunce. Ps73,17 Ty jsi učinil všě mezě zemské, léto i vesno, ty jsi stvořil jě. Ps73,18 Pomni toho, že nepřietel ukáral hospodinu a ľud nemúdrý vzdráždil jmě tvé. Ps73,19 Neotdávaj zvieřatóm dušě zpoviedajúcí sě tobě a dúš chudých tvých nezapomínaj do koncě. Ps73,20 Vezři na nápravu tvú, nebo napilňeni jsú, již otemněli jsú země domóv nepravedlných. Ps73,21 Nebuď otvrácen pokorný, učiňen pohaňen, chudý a nedostatečný vchválí jmě tvé. Ps73,22 Vstaň, bože, sudi vic mú, vzpoměň rúhanie tvého, toho, ješto ot nemúdrého jest cělý den. Ps73,23 Nezapomínaj hlasóv nepřátel tvých, pýcha jich, již tebe nenáviděli, vzchodí vešdy.

Ps74,1 Ps74,2 Vzpoviedámy sě tobě, bože, vzpoviedámy